Přestože hráči plnohodnotných, v poslední době trojrozměrných a audiovizuálně strhujícím MMO titulů pohlížejí na milovníky prostých webovek svrchu, jedná se taktéž o plnohodnotnou – a leckdy výrazně hratelnější zábavu. Webová hra většinou postrádá grafiku, nebo jí disponuje pouze v podobě statických obrázků, mívá ale propracovaný herní systém a bývá obklopena velkým množstvím informací o světě, v němž se odehrává. Žánru webovek dominují zejména strategie, najdou se ale i početné sportovní manažery a nejrůznější experimenty. Protože jde o fenomén českými médii doposud prakticky ignorovaný, rozhodli jsme se, že se mu jako první začneme šířeji věnovat. Pro začátek jsme podnikli výpravu do světa meče a magie, mocných králů, čarodějů, ale i podlých zlodějů či nekromantů. Podívali jsme se na zoubek trojici českých online strategií umístěných do fantasy prostředí, či – v případě Monarchie – do idylizovaného středověku.
Melior Annis
Melior Annis je jednou z nejstarších českých webovek vůbec, v současné době běží již po několikátém restartu nový věk, jenž započal v prvním lednovém týdnu. Svět hry je rozdělen na dva – jedním je království na povrchu země, kterému moudře vládne král Godefroy, druhým pak podsvětní říše strašlivé démonky Fiony. Není tedy velkým překvapením, že jedním z vůbec prvních rozhodnutí, které musí hráč začínající s Melior Annis podstoupit, je výběr přesvědčení, potažmo strany konfliktu. Zloduchové a padouši se shromažďují pod vlajkou Fiony, naopak založením dobří vládci začínají u Godefroye. Vyloučeno však není ani vychytralé neutrálství s možností zradit a přejít k jedné ze stran konfliktu. Volbu ze tří přesvědčení následuje výběr řady ras a povolání, jejichž variabilita fantasy fanoušky nijak nepřekvapí – k mání je vše od hraničáře, válečníka či barbara, až po mága, alchymistu či nekromanta. Každé povolání má vlastní sadu speciálních budov daných zaměřením (mágům přidávají jejich stavby magenergii či ochranu proti kouzlům, válečníkům zase peníze atp.), několik specifických kouzel a též sestavu jednotek, které ostatní mohou získat pouze pomocí aukce.
Po zadání všech registračních údajů se založí provincie. Hráč se stává jejím králem a dostává prostor několika set tahů, kdy na něj nikdo nesmí útočit,
aby se rozvinul, objevil nová území, rozjel ekonomiku a narekrutoval první jednotky. Každá provincie je charakterizována několika základními hodnotami – rozlohou, počtem obyvatel, zlatem, magenergií, svou silou, magickou ochranou a dalšími podružnými čísly. Každý den dostanou hráči k dispozici 120 tahů (obnovují se postupně, nikoli jednorázovým přírůstkem) a mohou je využít k široké škále akcí. Je možné objevovat nová území, na nich pak stavět velké množství budov. Stavby slouží k rozšiřování populace (farmy, města), získávání peněz (města a stavby v nich, doly…), magenergie a kouzel (magické laboratoře či věže), nabírání armády (každá jednotka má svou rekrutovací budovu) a dalším účelům. Je nutné vyvážit ekonomiku tak, aby provincie utáhla slušnou armádu (žold něco stojí, a to jak ve zlatě, tak i v magické energii) a uživila své obyvatele, přitom se ale stále držela v černých číslech. Vyděračská gnómská banka zdaleka neposkytuje dostatečné úvěry…
Když se hráč dostane do pokročilejší fáze, je třeba se zařadit do některé z aliancí – veřejných i tajných (utajení spočívá v zatajení faktu, že hráč v alianci působí, a seznamu členů). V jejich rámci pak fungují různé pakty, které dovolují čerpat od ostatních omezené množství zlata a magenergie, či sdílet část vojenských jednotek (nejužitěčnější funkce).
Boje samy pak probíhají bez účasti hráče – jde jen o to zvolit vhodný cíl, nastavit chování svým jednotkám a případné použití kouzel, načež hra vyhodnotí průběh bitvy a vyplivne rovnou výsledky. Pokud se útočí na hráče poprvé, jde o takzvaný prvoútok, který může zasáhnout pouze provincie s nejméně 80% síly útočníka. Postižený vladař pak získává po 72 hodin možnost protiútoku, takzvaného CSka, u nějž již takřka žádné omezení neplatí.
Hlubší vhled do herních mechanismů a bojové taktiky by si vyžádal výrazně delší prostor, takže přistupme spíše k hodnocení: Melior Annis má velkou výhodu ve své přístupnosti. Základní principy rychle pochopí i naprostý začátečník, k dispozici jsou rozsáhlé knihovny a díky široké hráčské komunitě i řada nápověd. Přitom ale není vyloženě jednoduché naučit se hru hrát na slušné úrovni. Systém zlepšování a procházení bran, za nimiž čekají nová kouzla, budovy a lepší možnosti paktování, je motivující i pro déle hrající panovníky a zejména v novém věku je variabilita jednotek i magie velmi slušná. Ke kladům lze započítat i přehlednost interface, byť grafická stránka značně pokulhává – prakticky jde jen o suché, černobílé tabulky a výpisy. I tak je ale MA velice dobrou volbou.
|
Red Dragon 2
Ano, psát o webových fantasy strategiích a nezmínit přitom největší ze všech klasik, projekt v českých krajích vůbec první a svého času skutečně masově oblíbený, by bylo faux-pas nejvyššího kalibru. A tak ačkoliv není Red Dragon 2 v současné době gratis záležitostí, a tedy je zmlsaným českým hráčům, kteří se vyznačují krajní nechutí k placení čehokoliv na webu, poněkud nepřístupnější než třeba právě MA, jakožto legendu, ale zároveň stále velmi hratelnou – a hranou – webovku je třeba ho také představit.
Po zaregistrování a založení účtu v RD2 je třeba vytvořit si vlastní gubernát. Na výběr je celkem ze sedmi ras (lidé, hobiti, trpaslíci, skřeti, elfové, nekromanti a džinové), ke každé je pak potřeba zvolit ještě vybrané magické knihy. Do začátků dostane každý hráč ochrannou lhůtu tří dnů, během nichž je na něm, aby co nejvíce svou provincii rozvinul, zvelebil a zajistil si ochranu silnějšími hráči prostřednictvím některé z řady aliancí, jinak hrozí, že se stane obětí "svačiny" některého ze zkušenějších šlechticů. Základní časovou jednotkou je v Red Dragonu jeden rok, trvající právě jeden skutečný den. Rozdělen je na tahy – měsíce, přičemž tyto se obnoví vždy o půlnoci, poté, co jsou vypočteny výsledky útoků předchozího dne.
Během každého jednoho tahu lze provádět řadu akcí. Dělit lidské zdroje gubernátu do různých profesí či armády, stavět budovy, kupovat nové pozemky (jejich cena stále roste a později je nutné je získávat takřka výhradně bojem), kouzlit či zadávat útoky. Po naplánování všech akcí hráč tah ukončí a RD2 vysype výsledky jeho akcí v podobě získaných peněz, lidí, zásob, pozemků atd. Cílem celé hry je dospět k postavení Paláce posledního soudu a stát se nesmrtelným, ze začátku na to ale není možné ani pomyslet. V Red Dragonu 2 hraje politika a bitvy mezi aliancemi ještě výrazněji důležitější roli než v Melior Annis. Aliance v RD2 jsou lehce demokratičtější než v MA, jejich význam je pak výrazně vyšší. Solitéři nemají šanci na dlouhodobější přežití. Celkem je v rámci aliance možné uzavřít pět až šest paktů různého rázu – obchodní, magické, vojenské či zlodějské.
Války jsou v Red Dragonu povětšinou konfikty většího významu než časté lokální bojůvky v MA. V boji lze využít jednak standardních narekrutovaných vojenských jednotek, jednak generálů, kteří získávají různé bonusy dle svých primárních a sekundárních vlastností. Pro zdeptání nepřátel se pak velice vyplatí využití kouzel – ať už jednorázových ničivých, či několik tahů trvajících postupných (se snižujícím se účinkem).
Nabídka magie je široká, neméně zajímavé jsou pak volby zlodějského a sabotážního rázu, kterými je možné pokusit se o vraždu nepřátelského generála, krádež zásob, lidí, sabotáž obranného systému či válečných strojů, vyvolání války gangů, nebo třeba opití hoplitů – základní bojové jednotky. Všechny boje, jak již bylo řečeno, se nicméně vyhodnocují až o půlnoci v několik minut trvající výpočtové fázi, a to dle pořadí, v jakém přišly na server chronologicky.
Red Dragon 2 je v lecčems komplexnější než Melior Annis. Má větší tradici a byl v průběhu let upraven dle hráčských ohlasů prakticky k dokonalosti, byť to na druhou stranu znamená, že je složitější na pochopení a pro nováčky může být obtížné rychle se dostat do hry a hrát důstojnou roli. Přesto – existují i hry výrazně náročnější a s trochou snahy nejde o nepřekonatelné problémy. Red Dragon 2 i na pohled vypadá hezky a koho zpočátku alespoň trochu zaujme, toho si brzy ochočí docela. Hratelnost je na vysoké úrovni a jediné, co tak trochu kazí dojem, je pochopitelně fakt, že se jedná o hru placenou, provozovanou největším českým herním distributorem, firmou Cenega. Řada lidí tak asi spíše zvolí některou z volně přístupných variant, přesto je RD2 rozhodně velice dobrou volbou.
|
Monarchia
Monarchia je z popisovaných projektů zdaleka nejmladší – a navíc zatím stále nedospěla do zcela finální verze. Přesto – a také přesto, že se nejedná o fantasy, ale spíše na historii založený titul, si místo zde zaslouží, neboť se jedná o jeden z nejoriginálnějších a zároveň nejslibnějších produktů. Ke hraní Monarchie je zapotřebí několika kroků. Nejprve je nutná registrace na příslušné stránce, po vytvoření uživatelského účtu pak stažení cca 3,5 MB velkého herního klienta. Následuje návštěva stránky se seznamem her, kde jsou popsány vždy cíle hry, výchozí podmínky a počet hráčů. Je-li ještě nějaké volné místo, lze se připojit, pak už jen stačí spustit z disku klienta a vrhnout se do hry.
Jednou z unikátních vlastností Monarchie je rozdělení na jednotlivé hry s menším počtem hráčů, maximum je dvacet dva. Jejich cíle se mohou různit, stejně tak i mapa, na níž se vše odehrává, či celková doba trvání. Pro ilustraci, může o dobytí velkoměsta Prahy (křižáci táhnou na husitskou baštu, zvítězí hráč, který Prahu dobude nejdříve), získání nadvlády nad Evropou dobytím 2 velkoměst a 15 měst, získání 100 000 zlatých, za něž si vítězný hráč koupí u papeže císařskou korunu, či získání pěti ztracených relikvií do relikviáře místního arcibiskupa – a to zdaleka není konečný seznam možných úkolů. Monarchia je tedy mnohem dynamičtější a variabilnější než stávající online strategie.
První pohled na mapu, na níž se Monarchia odehrává, ukáže, že se jedná o věrnou Evropu pozdního středověku či raného novověku. Každý z hráčů začíná s jedním městem, dobývání dalších je pak klíčovou částí hry. Města ve hře se dělí na dědiny, města a velkoměsta, což souvisí s počtem obyvatel, který se čas průběžně zvyšuje. Čím větší město, tím větší daně, lepší možnosti rekrutování jednotek a lepší domobrana. Krom čistého počtu lidí ale osadu charakterizuje ještě jejich spokojenost, výše daní a postavené budovy. Všechny stavby lze upgradovat celkem na pět stupňů. Města mají ještě jednu důležitou funkci, kterou je rekrutování jednotek. Každá armáda má svého vojevůdce a skládá se z určitého počtu jednotlivých druhů jednotek. K mání je pěchota – kopiníci (účinní zejména proti jízdě), těžká pěchota, rychlá lehká jízda, pomalejší, ale velmi účinná šlechtická jízda a konečně lučištníci, ve velkém počtu smrtící, i když omezení dostřelem. Po nabrání armády a zvolení jména vojevůdce ji stačí po mapě přesunout k neutrálnímu sídlu či protihráčově armádě (nejprve si hráč zvolí cestu a pak spustí herní čas a sleduje v realtime pohyb své jednotky) a může začít samotný boj.
Samotné boje řídí vždy útočící hráč, soupeř se brání jen AI. Jejich hraní je velice podobné sérii HOMM, odehrávají se na hexové mapě, hráči pohybují jednotkami dle jejich iniciativy, každá má určitý dojezd či dostřel – zkrátka ověřená klasika.
Za úspěchy v boji získávají vojáci zkušenosti, stejně tak i jejich vojevůdce, který podléhá RPG vývoji a zlepšuje svůj útok, obranu a charisma. Toto vše se děje v podstatě v reálném čase – hráčům během reálného dne přibývají pravidelně dny herního času, po přihlášení do hry pak hráči nastaví všem armádám akce, v nulovém čase postaví budovy ve městech a narekrutují armády nové, načež spustí čas a sledují pohyb svých jednotek. Jednou za deset dní se vybírají daně a hráči tak mohou zahájit nové nákupní orgie. Kořením všech onlinovek je interakce mezi lidskými hráči – a tak v Monarchii rozhodně nechybí. Hráči mohou komunikovat, posílat si navzájem dary, a dokonce vytvářet vazalské feudální společnosti, kdy král dostává od vazalů deset procent jejich daní. Zajímavým zpestřením je pak v některých hrách přítomnost papeže, který silně ovlivňuje globální politiku, jeho přesné efekty ale ještě nejsou dořešeny.
Grafické zpracování je na poměry Flashe výtečné, těžko ho však lze s něčím srovnávat. Škoda jen, že celý program je docela pomalý a animace tak mají trochu zpoždění, šikovněji mohlo být vyřešeno i zoomování po mapě. Celkový audiovizuální zážitek je ale více než dobrý a PUPworX rozhodně ostudu neudělá. Nejlepší na Monarchii ale stále zůstává hratelnost. Čistá hratelnost, která byla hře dána do vínku spolu s menšími, variabilnějšími a dynamičtějšími hrami, jednoduchým, ale dostatečně záživným a motivujícím herním systémem.
|
