White Knight Chronicles 2 nabízí dost možností, ale nezaujme

Pokračování japonské hry na hrdiny ničím nezaujme. Po výsledku prvního dílu se nic zvláštního neočekávalo, mohl jen překvapit. Nepřekvapil.

White Knight Chronicles II

Japonské hry na hrdiny si získávají úctu různě: maniakální propracovaností, pečlivým pěstěním kultu, srdceryvnými příběhy a v neposlední řadě výstředností. Od slavného studia Level-5 by se určitě něco z toho čekalo. Ale na aktuální platformě zatím firma předvedla jen sérii White Knight Chronicles, jíž je vše výše vyjmenované cizí.

White Knight Chronicles II

Jedním z největších kladů druhého dílu je to, že na disku najdete i kompletní jedničku. Na začátku si tedy můžete zvolit, zda začnete "od Adama", nebo rovnou pokročíte dál. Též ti, kdo mají uložená data starší hry, je mohou do novinky importovat. Pak začínáte automaticky na úrovni 35. Podobně vyvinutí jsou i vaši společníci a k tomu dostanete stovky zkušenostních bodů.

Začátek dvojky tak strávíte v menu. Na rozdíl od běžné situace, kdy hráč musí každý zkušenostní bod namáhavě získat, není tento zrychlený tabulkový rozvoj jednotlivých členů družiny nic zvlášť zábavného. A asi netřeba zdůrazňovat, že to není zrovna efektní, natož elegantní, vstup do hry. Výsledkem je, že vyrážíme do boje například se 62 z celkových 66 schopností meče, což znamená ovládnutí meče na solidních 93 %.

White Knight Chronicles II

Náš avatar je řadovým členem družiny, která se snaží chránit princeznu Miu z hodného království Faria proti těm zlým, co byli minule dokonale poraženi, ale teď jsou zase v plné síle zpět. Ze záchrany princezny se pak samozřejmě brzy stane záchrana celého světa.

Krajina sestává ze střevovitě zakroucených, tu širších, tu užších koridorů s množstvím slepých odboček. Zabloudit ale prakticky nejde, též díky kvalitní mapě. Na té vidíte jak sebe a směr svého pohledu, tak cíl, k němuž míříte, plus ozdravně-ukládací body. Lze ji zvětšit na celou plochu a díky její průhlednosti současně dál na pozadí pokračovat v běhu. To se povedlo.

Nepřátele vidíte na dálku a lze se jim vyhnout, což spolu s dokonale přehlednou mapou svádí k tomu, abyste k povinnému úkolu prostě prokličkovali. Aby vám v tom hra zabránila, je krajina protivníky solidně zamořená. A také zatímco vy vpředu úspěšně kličkujete, vaši spolubojovníci vzadu si nemohou pomoct, aby se do něčeho nenamočili a nenatáhli brka.

White Knight Chronicles II

Takže metoda "od kamene ke kameni a tam nechat všechny vyléčit" sice funguje, ale chce to odhad, kdy ji už nasadit a kdy ještě soupeře pár zatáček mydlit. To by se mohlo zdát jako poněkud akademická úvaha. Potřebujeme přece zvyšovat úroveň našich bijců, tak proč se boji vyhýbat? Inu, úroveň sice zvyšovat potřebujeme, jenže časem zjistíte, že je to jedno.

Soupeři jsou sice tvarově poměrně různorodí, nicméně graficky, stejně jako drtivá většina všeho, co ve hře uvidíte, zastaralí až běda. Hra vypadá jako titul z první vlny her pro PlayStation 3. Střídání prostředí a ročních období trochu pomáhá, ale ne moc. Na nějakou kolizní korektnost se navíc příliš nehraje, což vyniká s množstvím a velikostí protivníků: válečná vřava někdy vypadá jak spuštěná pračka.

U obchodníků lze využít bohaté nabídky zbraní, ale na jejich bojové využití potřebujete mít v aktuální výbavě přinejmenším jednu schopnost boje s daným druhem železa. Ze získaných schopností si jich přitom pro okamžité použití můžete vybrat na dvě desítky. Jde totiž o ten druh hry na hrdiny, kde se neválčí přímo, nýbrž zadávanými povely.

White Knight Chronicles II

Takové množství možností by pro nováčky chtělo nějaký tutoriál. Ten ale chybí, jako by autoři předem rezignovali na snahu prodat hru i někomu jinému, než fandům předchozího dílu. Mezi jednotlivými rozkazy je časová prodleva, znázorněná kruhovou časomírou, ale soupeři na vás se svým útokem nečekají. Vy se však můžete stále hýbat a unikat jejich útokům.

Za úspěšný boj získáváte takzvané akční čipy, kterých můžete nasbírat do zásoby až patnáct. Za sedm se pak lze dočasně proměnit v Nezkaženého, což je obří bijec, s nímž se rozměrnější obludy či neživá zařízení likvidují o dost lépe. Jedním z nich, White Knightem, disponuje váš parťák Leonard od začátku, neboť s ním uzavřel pakt už v předchozím dílu. Další přemůžete a tím ovládnete postupně.

Level-5

Japonské studio Level-5 vzniklo v roce 1998 a má na svém kontě řadu úctyhodných titulů. Dark Cloud z roku 2000 možná ještě každému nesedl. Především nutnost neustále pít dělala ze hry velice únavnou záležitost. Pokračování Dark Chronicle z roku 2002 ale už hodně věcí vylepšilo. A pak to přišlo. V roce 2004 vyšel veleúspěšný Dragon Quest VIII: Journey of the Cursed King. Vláčné tempo spolu s atmosférou pohádky pro nejmenší sice slušně uspávalo, ale je to naprostá klasika, vypilovaná do nejmenších detailů. Už rok nato pak přišla Rogue Galaxy, jež sice za DQ zaostává, ale stále jde o právem slavný kousek. Přičtěme i úspěchy na handheldovém poli, především opět kultovní Dragon Quest IX a sérii Professor Layton pro Nintendo DS. V tomto světle se série White Knight Chronicles pro PS3 jeví jako z jiné planety, bohužel nikoli v pozitivním slova smyslu.

Družině lze dále diktovat bojovou taktiku. Jestli mají členové spíš dbát na svoji bezpečnost, nebo naopak bezhlavě útočit a podobně. Též můžeme zvolit automatiku, která by to měla rozložit nějakým optimálním způsobem. Navíc se postavy samy léčí prostým během času, takže celkem pohoda. Když padnete, hra vám nabídne přesun do jiné postavy, a když padnou všechny, nezbývá než nahrát uloženou pozici. To ale oživí i všechny soupeře v krajině.

White Knight Chronicles II

Takže je sice fajn, že je na kom si zvedat úroveň bitkami, ale vzhledem k výše popsanému, tedy k zastaralé grafice, často ne dvakrát pohlednému boji, a ke stupni zamořenosti prostředí obnovujícími se protivníky, asi dříve či později taktiku "běh mezi kameny" oceníte.

Když pak konečně dorazíte tam, kam máte, a splníte nějaký úkol, jste odměněni nic moc animací, anebo taky třeba řadou černých obrazovek s textovou vyprávěnkou. Vážně se píše rok 2011?

Hra obsahuje i kooperativní multiplayer až pro šest hráčů. Získaná kořist a vylepšení statistik v úkolech plněných společně se poté projeví i v singleplayeru. Zmínku si zaslouží též rozhraní pro on-line aktivity, jímž je vaše vlastní upravovatelné městečko. Tam si pak můžete i pozvat své kamarády.

Jako by se tím uzavíral pomyslný kruh, protože stavět vesničku šlo i ve více než deset let staré hře Dark Cloud téže firmy. Ani tato vychytávka ale nic nemění na tom, že nový White Knight je snad jen pro zaryté fanoušky předchozího dílu.