Disaster: Day of Crisis - poručili větru, dešti

V čase pohrom a katastrof jen hrdina rady sobě vždy ví si sám. Ááá , hořím! Já hořím! Pomóóóc!

Disaster: Day of Crisis

Disaster je hra, ve které, jak si už každý odvodil z názvu, zažijete nespočet přírodních i jiných katastrof, budete čelit rozlíceným živlům a často se ocitnete jen kousínek od tváře smrti. Hlavní hrdina by si popravdě řečeno od pohledu smrt zasluhoval – má natolik metrosexuální vzhled, že mu toho záchranáře snad nemůže zbaštit ani obtloustlý sledovač dopoledních televizních seriálů. Postupem času se však ukáže něco z jeho povahy, přijdeme na to, že je to docela sympaťák a už mu smrt nepřejeme, nebo alespoň ne pořád. Koneckonců, vždyť jsme to my.

Řečený hlavní hrdina se jmenuje Ray. Před nějakým časem musel nechat zemřít svého záchranářského kolegu poblíž aktivní sopky. Kolega ho před smrtí požádal, ať se mu postará o sestru Lisu (ale ne TAK postará, prostě ji má chránit, pokud to náhodou některá čuňata pochopila nesprávně). Nicméně se to celé nějak zvrtlo a Lisa nemůže Raye ani vidět, protože ho viní z bratrovy smrti.

Mohlo by se zdát, že Disaster je akční hrou, ale není to tak docela pravda.

Na začátku hry se to zamotá ještě o něco víc a výsledkem je, že Lisa je unesena teroristy a Ray se vydává na její záchranu. Respektive vydává se bojovat s těmi teroristy a Lisa je hlavní motivací k tomu, aby to při prvních problémech nevzdal a nezdrhnul pořádně daleko. A to si pište, že ty problémy nejsou nijak malicherné.

Teroristi totiž nejen že ukradli pár jaderných náloží, ale navíc zřejmě nějak přišli na to, jak uměle vyvolat zemětřesení. Následkem toho se postupně stanete nejen svědky padajících baráků, ale i takového slušně našlápnutého tsunami, ohnivého tornáda, výbuchu nedaleké sopky a podobně.

Na tomto místě je vhodné upozornit, že na možnosti Wii je grafická stránka hry poměrně dobře zvládnutá. Zejména během katastrofických sekvencí je dojem z diváckého zážitku takřka ekvivalentní zážitku filmovému. K tomu napomáhá i vcelku kvalitní „herectví“ herních postav.

Mohlo by se zdát, že Disaster je akční hrou, ale není to tak docela pravda. Mezi nejakčnější a nejzběsilejší pasáže patří různé útěkové sekvence, kdy například utíkáte před nějakým živlem. Typicky před vodou v metru, kde je v jednu chvíli pod tlakem protržena přepážka a vlna se valí tunelem. Zde je jedinou povinností hráče co nejrychleji bušit do tlačítka A, čímž se plní jakýsi ukazatel adrenalinu (nebo čeho), který když je na maximu, je možno stisknout tlačítko B, a tím na malý okamžik ještě více zrychlit svůj běh.

Jinak většinou jen tak lážo-plážo procházíte herním prostředím, kopete a bušíte do aktivních krabic a sudů, z nichž někdy vypadávají různé posilňující předměty, a čas od času zachráníte nějakého nebohého raněného. Někdy je zapotřebí provést masáž srdce, jindy musíte někoho ošetřit omytím a ovázáním ran nebo ho transportovat na nějaké „bezpečné“ místo. To je mimochodem většinou zvoleno poměrně nesmyslně, takže to pak vypadá, že prostě bylo jen zapotřebí zaplnit prázdné místo v herním světě a nikomu se nechtělo kvůli tomu zasahovat do scénáře.

Ve hře se rovněž hodně střílí a jezdí autem.

Ať už jde ale o jakoukoli záchranářskou činnost, vždycky si člověk připadá, jako by hrál nějakou minihru. Totiž co to plácám, ony to vlastně minihry jsou. Skutečně je velice snadné představit si kteroukoli z těchto krátkých samostatných pasáží v některém dílu Mario Party. Samozřejmě s tím rozdílem, že zde nejsou křiklavé barvy, jásavá hudba, nikde nepoletují žádná cingrlata a nedá se to hrát ve více lidech, což je popravdě řečeno trochu škoda, poněvadž zde je podezření, že by se tím značně zvedla zábavnost celého toho záchranářského guláše.

Ve hře Disaster se kromě již zmiňovaného rovněž hodně střílí a jezdí autem. Střelba je zřetelně oddělena od procházek prostředím, stejně jako dříve popisované zachraňování raněných. V této hře prostě jakákoli důležitější činnost začíná úvodem, v němž se připravíte k akci, a končí rekapitulací, v níž se přidělují body a hodnotí váš výkon (viz infobox), to vše v rámci levelu.

A po skončení dané pasáže se prostě pokračuje dál. Popravování speciálních jednotek, které většinou nezvládají ani základy jakékoli taktiky, je celkem sranda, zato řízení vozu si prostě jen tak odkroutíte jakoby z povinnosti.

Mohlo by se zdát, že se jedná o naprostý propadák, ale to by bylo zdání mylné. Pravda, slušelo by tomu poněkud jiné zpracování, ale hrát se to dá. V tomto případě je skutečně pravdou, že celek je o něco lepší než součet jeho částí. Značný podíl na tom má zejména filmové pojetí nejen příběhu, ale i naskriptovaných událostí přímo ve hře.

Teploměry, budíky a grafy

Aby trochu odvedli pozornost od jednoduchého konceptu záchranářských akcí, popsaného v recenzi takřka hanlivě, vybavili vývojáři herní obrazovku řadou důležitě se tvářících ukazatelů, které mají zřejmě vytvářet dojem hardcore hry.
Základní ukazatel zobrazuje vaši energii, sekundární ukazatel představuje staminu. Ta postupně klesá, jak se Ray unavuje, a lze ji doplňovat jídlem. Dále je tady srdeční ukazatel v levém horním rohu obrazovky – když to přeženete se sprintováním, tep se zrychlí až moc, dojde vám dech a prudce se sníží stamina. Vzhledem k tomu, že po vyčerpání staminy začne ubývat i životní energie, je taková situace docela nepříjemná, takže si na to dejte pozor.
Poslední důležitý ukazatel zobrazuje vaše plíce, které se na některých místech, například poblíž ohně, začnou rychle plnit kouřem. Pakliže daný prostor velice rychle neopustíte, udusíte se.
Hlavní hrdina ve hře nejen pobývá v extrémních podmínkách, ale rovněž zabíjí protivníky za pomoci střelných zbraní. Obojího je využito k obohacení hry o jakýsi pseudo-RPG prvek. Jak hrdina, tak i každá zbraň, mají vlastnosti, které lze vylepšovat. Každé takové vylepšení samozřejmě něco stojí a k tomu slouží dva typy zkušenostních bodů (ke zlepšování/nákupu zbraní a Rayových schopností). Tento systém přirozeně motivuje k co nejlepším výkonům a rovněž k vyhledávání zastrčených beden s extra body k dobru.

Vždycky vás prostě bude zajímat, co se stane dál, případně co zase uvidíte za megalomanskou katastrofu. Příběh je sice poněkud standardní a naivní, ale pobaví, navíc záporáci nejsou tak docela skrz naskrz záporní, a o to je celá zápletka zajímavější. Dalo by se říci, že Disaster: Day of Crisis je takový vcelku příjemný interaktivní film. Rozhodně ale nejde o trhák.

Máte-li omezený rozpočet a tahle hra vám v hledáčku uvízla coby „očekávaná pecka“, raději si nechte zajít chuť. Pokud však máte zájem omrknout zajímavý herní experiment, mohlo by to být něco pro vás. I tak je ale lepší raději si tu hru někde půjčit, je-li to ve vašich možnostech.