Ninja Reflex – bez ladu a skladu

Zastavte se. Uklidněte svou mysl. Dýchejte pravidelně. Očistěte své vědomí a připravte se na trénink pro cestu bojovníka – nindži.

Ninja Reflex

Těžko o téhle hře říci na úvod něco smysluplného. Něco zajímavého. Něco, po čem by čtenář pojal touhu číst i zbytek recenze, a dozvědět se tak něco víc o té úžasné, jedinečné a vpravdě fascinující hře. Možná je klíčový problém v tom, že tahle hra není úžasná ani jedinečná, tím méně pak fascinující. Dokonce se o ní dá napsat, že jde vlastně o takový jednoduchý soubor miniher, navíc bez dalšího obsahu, který by stál za řeč. Patříte-li tedy k odpůrcům či vysmívačům podobných titulů, už víte, že si tu hru zcela jistě nekoupíte. No jo, ale co ti ostatní? Ti, kteří rádi dají šanci sebevětší pakárně, existuje-li šance, že se u ní budou dobře a dlouho bavit?

Cílem Ninja Reflexu je pěstování schopnosti superrychlých reakcí, nebo se tak alespoň hra snaží působit.

Tak tedy, bavit se zde skutečně lze velmi dobře. Problémy tu ale nějaké jsou, a ten nejdůležitější se týká už zmiňované absence jakékoli „zpevňující“ herní výplně mezi jednotlivými minihrami. V Mario Party k tomuto účelu slouží pobíhání po herní desce, ve WarioWare zase dobře funguje progresivní zvyšování obtížnosti a vysoká frekvence střídání herních prvků a motivů. Veškerá náplň Ninja Reflexu pozůstává z miniher v šesti kategoriích. Pokud nepočítám proslovy starého senseie (učitele), které jsou sice moudré, ale často se opakují, nedostane se vám žádné motivace ke hraní. Na minihrách tedy spočívá veškerá tíha břemene, jímž je nutnost zaujmout hráče a za každou cenu ho přimět, aby se ke hře co nejdéle vracel.

Musí se ale tvůrcům přiznat, že z toho mála, co je tu k dispozici, se většina docela povedla. Budete házet šurikenem, chytat mouchy hůlkami, bojovat s nepřáteli svou katanou nebo trénovat s nunčakem rozbíjení letících předmětů. Poznámka na okraj: nunčakem se v předchozí větě myslí zbraň, ne ovladač. Celá hra je ovládaná kompletně wiimotem. V některých případech, jmenovitě u katany, budete možná mít docela problém se správnou identifikací pohybů, které jsou po vás vyžadovány. Manuál i hra samotná jsou dosti chabým zdrojem k vysvětlení čehokoli, a není ani možné si jednotlivé disciplíny jakkoli nanečisto trénovat. Zřejmě během vývoje každému připadalo, že je vše dokonale pochopitelné. Osobně si myslím něco jiného, ale jakmile tomu přijdete na kloub, zjistíte, že rozeznávání pohybů funguje víceméně uspokojivě. Ostatně mávat rukama jak zběsilí budete jen v polovině hry. Zbytek využívá jen ukazovací funkci, nebo dokonce pouze tlačítka.

Postupem času vám asi začne vadit nedostatek omáčky kolem výživného jádra.

Cílem Ninja Reflexu je pěstování schopnosti superrychlých reakcí, nebo se tak alespoň hra snaží působit. Minihry jsou vskutku založeny na čím dál větším důrazu na rychlost hráčových reflexů. Nicméně mám podezření, že stejně dobře jako zde byste rychlost a bystrost svých reakcí mohli trénovat v leckteré jiné hře – třeba právě v již zmiňovaném Wario Ware. Postup hrou funguje na principu jakýchsi úrovní. Začínáte na úrovni bílého pásku a prokousáváte se přes jedenáct stupňů až k pásku černému. K postupu na další úroveň je zapotřebí úspěšně projít alespoň pět ze šesti kategorií a následně uspět v testu, v němž musíte zdolat hned tři náhodně vybrané disciplíny za sebou. Zpočátku to jde rychleji, nejen proto, že je vše jednodušší, ale hlavně je k dispozici méně miniher. Až někde v polovině hry se jejich počet ustálí na konečném čísle, a získání dalšího pásku se tak stane poněkud zdlouhavou procedurou.

Přehled herních kategorií

Šuriken – nacházíte se na dvorku japonského sídla a sestřelujete hvězdicemi terče s namalovanými obrázky nindžů. Některé z nich se pohybují. Tlačítkem B je zaměříte, švihnutím pošlete do věčných lovišť.

Mouchy – V ruce držíte takové ty hůlky, které Japonci používají namísto příboru. Při jídle vás ruší mouchy, a tak jednu po druhé chytáte a vkládáte do misek.

Chytání ryb – Potichu, jako správný nindža, číháte na rybky tří velikostí, které se prohánějí ve vodě. Malé jsou mrštnější, ale je za ně víc bodů než za ty velké. Musíte počkat, až se vynoří, a potom je nepozorovaně popadnout.

Katana – Držíte wiimote ve svislé poloze a bráníte se démonům zvaným Oni, kteří na vás útočí dřevěnými meči. Vždy jen vykryjete jejich úder pohybem v příslušném směru a zlikvidujete je švihnutím.

Světlušky – Hra na postřeh. Když světluška rozsvítí svoje světýlko, musíte co nejrychleji zmáčknout tlačítko A. Divili byste se, jak dlouho to člověku trvá, než proběhne celý ten proces od oka k palci.

Nunčaku – V ruce držíte známou smrtonosnou zbraň. Pohyby ve tvaru ležaté osmičky ji rozhýbete a pak už jen švihnete pokaždé, když se k vám přiblíží některý z předmětů, kterými po vás hází sensei.

Postupem času vám asi začne vadit to, co jsem už kritizoval, tedy nedostatek omáčky kolem výživného jádra. Autorská invence taky nezašla příliš daleko, nápady se po čase přirozeně opakují. Jakýmsi pokusem o oživení je poslední várka miniher, která hráče vyzve, aby vzal ovladač do druhé ruky. Do té doby je samozřejmě vše ovládáno hráčovou dominantní rukou. Výzvu ale nemusíte uposlechnout a hra se to nemá jak dozvědět. Dalším pokusem hru trochu ozvláštnit je režim Meditace. Nejde o nic jiného než přesně o to, co napovídá název – máte zde tedy meditovat. Důvody, proč k tomu používat právě hru Ninja Reflex, mi zůstaly utajeny, až na to, že je možné pustit si k meditaci komentář. V něm vám sensei radí, jak to dělat správně, což může být docela užitečné.

Tak vám nevím. Nemůžu říct, že bych se během víkendu, který jsem chvilkami trávil u hry Ninja Reflex, nebavil. Přesto nemám pocit, že bych za ni chtěl utratit víc než pár set korun. Snad by bylo možné užít si tuhle hru více, kdyby se někdo trochu snažil o pár jednoduchých vychytávek navíc. Jistě, je tu multiplayer a opět nemohu říci, že by při něm nebyla sranda. Nicméně jaksi tu chybí to zásadní, co bych u hry tohoto typu čekal – a sice nějaký prostředek pro zaznamenávání pokroků, které hráč v průběhu hraní udělá. Není například možné si říct, že dneska překonám svůj osobní rekord v některé disciplíně. Žádné osobní rekordy se tu nevedou. Prostě se předpokládá, že dosažení dalšího pásku je dostatečným dokladem hráčova pokroku. Stejně tak neexistuje žádná možnost opakovaného hraní již zdolaných miniher (snad kromě případu, kdy propadnete ve finálním testu). Musím tedy bohužel konstatovat, že Ninja Reflex je sice kvalitní kousek, ale hodil by se spíš do připravované služby WiiWare jako hra ke stažení za nějaký menší obnos. Nakráčet do obchodu a koupit tuhle hru za velké peníze nepovažuji za příliš dobrý nápad.

Hru zapůjčila firma Gamehouse.