No More Heroes – krvák bez krve
No More Heroes
Platforma: Wii
Výrobce:
Grasshopper Manufacture
- Styl, jaký se jen tak nevidí
- Výborný bojový systém
- Ujetý smysl pro humor
- Odbyté město
- Interface mohl být přívětivější
Vynikající bojovka a zároveň přehlídka bizarností. Radost kazí jen nepříliš povedené cestování městem.
No More Heroes
Se zlou by se potázal ten, kdo by ve hře No More Heroes hledal explicitní morální poselství nebo poučení. Přestože je zde přítomen zajímavý příběh, který má hloubku, silné momenty a výrazné postavy, jsou veškeré souvislosti konstruovány natolik banálním způsobem, že je velice těžké brát cokoli z toho vážně. Zajímavé na tom je, že jde o evidentní záměr. Zdá se, že nezůstala nevyužita žádná příležitost k zesměšnění čehokoli důstojného. Není tu nouze o sebeironii či kontrastní pohledy na vážné věci očima dospělého (!) fanouška japonských animáků o náctiletých školačkách. Zdánlivou nekomplikovanost všeho, co se děje na obrazovce, dokreslují všudypřítomné popkulturní odkazy. Nejvíc asi každého udeří do očí přehršel referencí na Hvězdné Války – vězte, že paprskovou katanou, která je zřejmou kopií světelného meče, to zdaleka nekončí.
Nejde jen o drobnosti, jako ukládání hry znázorněné coby úleva vsedě na záchodě.
Komiksový grafický styl téhle hře sedne a je velice efektní. Ostré linky, přetažené stínování a nápaditá kamera, to všechno vhodně graficky dotváří celkový dojem poctivého díla, které se ale rozhodně nehodlá řídit hráčovým očekáváním. Přestože moje herní zkušenost z No More Heroes je obecně velmi dobrá a místy až extrémně uspokojující, určitě bych uvěřil, že je to pouze jakýsi šťastný důsledek toho, že si s tou hrou během vývoje někdo dělal, co se mu zlíbilo. Tím někým byl pravděpodobně Goichi Suda, šéf Grasshopper Manufacture, jehož Killer 7 byl jednou z nejkontroverznějších her na GameCube. Soudě z jeho výtvorů, má tenhle chlapík s přezdívkou Suda51 největší radost, když může konzumenty svých děl zmást, překvapit nebo si z nich udělat legraci. Absurdní humor i zcela účelově nestandardní situace zde potkáte poměrně často. Nejde jen o drobnosti, jako ukládání hry znázorněné coby úleva vsedě na záchodě. Mohl by vás třeba překvapit poněkud unáhlený závěr jednoho z velkých soubojů, obzvláště v kontrastu s tím, jak dlouhá úvodní sekvence mu předchází. V jiných situacích může být výsledkem i drobná hráčova radost, jako když hrdina vleze do vagónu metra, ihned usne a vy se ocitáte v jeho snu, který není ničím než vertikální střílečkou – sice vcelku primitivní, ale přeci jen zábavnou.
Zatímco ale anarchistický výraz a neuhlazenost jsou osvěžující, když vyjadřují umělecký záměr autorů, poněkud hůře působí jejich dopady na herní mechaniku. Zde se to ale naštěstí netýká celé hry. Povězme si to otevřeně: ať už klukům z Grasshopperu fandíme jakkoli, ze schopnosti vytvořit působivý otevřený svět na způsob Grand Theft Auto by je po téhle zkušenosti asi podezíral málokdo. Dohlednost je tristní, doskakování objektů za neustálého streamování pravděpodobně nikoho neoslní. A co hůř, celé město je zaplněno několika málo typy chodců a vozidel, kteréžto objekty nejenže vypadají nehezky, ale navíc působí neživě, v případě automobilů krabicovitě. Místa, na kterých se dá něco dělat, a která tudíž hráče zajímají, jsou řídce rozeseta po celé mapě. Výplň mezi těmito místy tvoří baráky, parkoviště a dvory, sloužící jen k tomu, aby tam byly a případně skrývaly nějaký ten poklad. Například prachy nebo triko do sbírky. Rozsáhlost města není bůhvíjaká, ale jízda z jednoho konce na druhý je činnost zdlouhavá a vesměs nezajímavá.
Jakmile se pak ke slovu dostane katana, je to jako dobře připravený koncert.
Tím hlavním, o co tu jde, není ale courání po městě. Naštěstí. Hlavní náplní hry je rozsekávání bezejmenných protivníků na hadry, abyste se nakonec dostali v žebříčku Asociace Zabijáků z jedenáctého na první místo. Každá příčka si přirozeně vyžádá porážku toho, kdo na ní právě stojí, a přístup k takovému souboji není jen o tom, zaťukat na hotelový pokoj příslušného zabijáka a odkrouhnout jej u něho v předsíni. Kdepak. Veškeré souboje o pozici v žebříčku jsou aranžovány Asociací. A za aranžmá se platí tučné zápisné. Takže budete nejdříve muset schrastit pěkně zaokrouhlený obnos, aby se s vámi vůbec někdo bavil. Jsou dvě možnosti vydělávání peněz: poctivá práce a zabíjení. Poctivou prací si nevyděláte tolik peněz a není to taková zábava, ale každý z jednotlivých džobů je dobré absolvovat minimálně jednou. Jste-li totiž dostatečně dobří (což většinou nevyžaduje moc námahy), odemknou se vám některé zabijácké mise. Nejdřív je tedy zapotřebí chvíli ládovat benzín do automobilů nebo sbírat po městě odpadky, a teprve potom je možné vydat se na krvavou žeň.
|
Mimochodem, když už jsme u té krve – možná jste zaznamenali menší humbuk okolo rozdílů mezi jednotlivými verzemi téhle hry. V Americe mají krev, Evropa a Japonsko ostrouhaly. Jde o to, že v americké verzi cákají ze zabitých nepřátel cákance červené barvy, zatímco v naší verzi se protivníci prostě jen rozpadnou v prach. Nevím, co je pravdy na tom, že za to může cenzura, koneckonců sprostá slova, erotické narážky a krvavé fleky (a nápisy) v podzemních chodbách mi zrovna cenzor-friendly nepřipadají. Nicméně zmiňuji tuto skutečnost proto, abych se mohl k problému vyjádřit, přestože jsem zámořskou verzi nehrál. Tak tedy, osobně jsem byl před pár měsíci pěkně rozmrzelý, když jsem se tu zprávu o naší „okleštěné“ verzi No More Heroes dozvěděl. Teď, když jsem viděl závěrečné titulky a jsem připraven začít hrát znova od začátku, už si nejsem tak jistý, že ten jeden efekt navíc potřebuji k životu. Myslím, že je mnohem důležitější, jak se to hraje.
Je dost možné, že kdyby celá hra vypadala jako pasáže odehrávající se ve městě, byl bych z absence krvavých cákanců nešťastný. Zbytek hry se ale hraje výborně, a to včetně tréninkových miniher. Jakmile se pak ke slovu dostane katana, je to jako dobře připravený koncert. Masakr se velice dobře koordinuje a pocit z jeho ovládání je uspokojující. Kromě toho se do věci zapojuje řada doplňujících prvků, zejména zakončovací údery, ovládané pohyby ovladače, a speciální Dark Side režimy, které jsou časově omezené, ale jejich využití má ničivé účinky, a navíc to moc dobře vypadá. Aktivace těchto režimů probíhá v závislosti na štěstí. Po každém zabití se na spodním okraji obrazovky losují tři symboly jako v hracích automatech. Když se objeví tři stejné, nastal čas na Dark Side režim.
Osobně se domnívám, že jste-li dospělí, máte rádi trochu šílené či „jiné“ věci a líbí se vám představa bojovky se světelným mečem, bude se vám tahle hra zamlouvat. Jistě, má své mouchy. Město by zasloužilo trochu lepší péči za strany autorů, a pak jsou tu takové drobnosti jako správa většího množství savů (na začátku se automaticky nahraje ten, který jste uložili naposledy, a změna je možná jen přímo ze hry). Klady ale převažují nad zápory velice drtivým poměrem. Věřte tomu, že po pár hodinách se mnou budete souhlasit.
Hodnocení hry
Redakce
Čtenáři
Vaše hodnocení
Doposud hodnotilo 51 čtenářů
Tak to se nepovedlo. Opětovné vydání dvacet let staré hry skončilo ostudou
Radost z opětovného vydání retro stříleček Star Wars: Battlefront nevydržela fanouškům dlouho....
Nosit sexy obleček se v chystané hře nevyplácí, boj s ním bude daleko těžší
Natěšeným fanouškům chystané akční hry Stellar Blade učaroval přiléhavý kostým, který si hlavní...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
To byla rychlost. Polda 8 sehnal za den milion a rozloučí se s Luďkem Sobotou
Za pouhý den se podařilo sehnat peníze na vznik české komediální adventury Polda 8. Naposledy v něm...
Generace Z už na konzolích hrát chtít nebude, myslí si bývalý šéf Xboxu
Bývalý šéf značky Xbox Peter Moore se v rozhovoru s magazínem IGN nechal slyšet, že hardware...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Vydělali jsme víc peněz, než naše malé studio zvládne, říká tvůrce Palworldu
Letošní herní hit Palworld už japonskému studiu Pocket Pair vydělal miliardy a stále se prodává...
Vyrábějí seznam woke her, fandí jim i Musk. Herní protestní hnutí nabírá sílu
O odporu proti konzultantské firmě, která podle kritiků kazí moderní hry korektní propagandou, se v...
Návrat legendárních Commandos se blíží, nový trailer vzbuzuje nostalgii
Po několika nepovedených remasterech původních dílů se letos dočkáme i regulérního pokračování...
Unikly specifikace PlayStationu 5 Pro, převezme žezlo nejvýkonnější konzole
Ačkoliv oficiálně nebylo prozatím nic oznámeno, citelně výkonnější verze konzole PlayStation 5 s...
Oblíbená deskovka ze světa Duny vyšla i v digitální podobě. A v češtině
Na Steamu se nečekaně objevila digitální adaptace populární deskové hry Dune: Imperium. K dispozici...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!