Psát recenzi na kulečník není žádná legrace. Kulečník nemá žádný příběh, jehož popisováním byste mohli zaplácnout celou recenzi, jeho pravidla jsou pořád stejná a popisovat je fanatikům, kteří jsou jediní, kdo kulečníky hraje, je zbytečnost. Zpracování se také moc okecat nedá, protože na zeleném stole a cca dvaceti koulích není moc co zkazit, no řekli byste – recenzentova noční můra… Když si ale někdo simulaci kulečníku k recenzi vybere DOBROVOLNĚ, to už je projev těžké, neléčitelné demence (děkuji za zhodnocení mého stavu :o) - pozn. by mondy).
Ale nemyslete si, že jsem byl od začátku proti WCS zaujatý, právě naopak, já se na něj při vzpomínce na krásné chvilky strávené u Virtual Poolů velmi těšil. Když proběhla klasická instalace několika stovek MB dat na můj harddisk, hnedle mě potěšilo intro jak z her od EA Sports. To už jsem si říkal, že hra nemůže být jiná než výborná. Ale zdání klame a po pěti dnech a deseti hodinách hraní jsem si o hře udělal obrázek úplně jiný…
Začneme těmi nudnými věcmi, které vás vlastně vůbec nezajímají, i když děláte, že ano, a určitě byste se hrozně moc vztekali, kdybych se o nich nezmínil: zpracování. Hm, říkal jsem,
že na kulečníkovém stole a dvaceti koulích není co zkazit? To opravdu není, ale jsou jiné věci, na které mohli grafikové/przniči z Codemasters zaměřit svoji pozornost. To jsou jednak hráči, kteří někdy drží tágo tak divně, že by z toho jednomu vyskočil loketní kloub a obratle by se srovnaly do tvaru otazníku, ale to by se dalo ještě přežít. Nepochopím však, proč před začátkem zápasu vidíme místo 3D modelu hrací místnosti, jako tomu je například v hrách od EA Sports, dva zoufale statické 2D obrázky. Zvlášť, když při samotné hře občas kamera zabloudí i mimo stůl mezi diváky, kteří jsou najednou 3D, a i když občas působí směšně, celkově se jedná o zajímavé zpestření. Překvapilo mě ovšem, když soupeř s klidem prostrčil tágo skrze kouli a v pohodě odehrál, nebo když se jednou u stolu vůbec neobjevil. Asi si předtím omylem loknul Potion of Invisibility…
Co se ozvučení týče, to se Codemasterům nepovedlo jen lehce. V menu hraje jednoduchá, pořád stejná, ale pořád stejně vkusná a příjemná hudba, během hry slyšíte jen ťukání tága a koulí, suché hlášky rozhodčího („Six!“; „Four!“; „Faul!“ a podobné hlubokomyslné projevy), o něco méně sušší kecy komentátora a občasný potlesk diváků. Je fakt, že tleskají spíš náhodně, ale to celkem nevadí. Horší už je to s komentátorem. Nevadilo by mi, že říká stále
dokola ty samé věty, to bych ještě s klidem vydýchal. Co už mě ale dožralo, bylo, že jeho věty v 90% případů neodpovídají skutečné situaci na stole. Když je schopen po mém excelentním zaražení tří červených koulí do ďoury prohlásit „Not bad,“ asi bude něco špatně. A když svou větu „The cueball ended in a quite difficult position,“ pronese poté, co se koule zastavila přímo uprostřed stolu, dojdeme k závěru, že s komentářem si Codemasters moc práce nedali. A když už jsme u těch neodpovídajících projevů: chudák rozhodčí asi nedával v první třídě moc pozor, protože se dost často stává, že oznamuje úplně zcestná čísla. Ach jo, tady asi neznají pojem „betatesting“.
Přejděme k samotné hře, což je ta nejméně nepovedená část. Ano, World Championship Snooker je opravdu realistickým simulátorem této odrůdy kulečníku. Abyste byli v obraze, přiblížím vám její pravidla. Na hrací ploše se vyskytuje šestnáct koulí červených, které jsou seřazeny do klasického trojúhelníku. Kromě vaší koule bílé, kterou budete ostatní shazovat do děr, se na hrací ploše ještě nachází šest koulí barevných, a to žlutá, hnědá, zelená, modrá, fialová a černá. Ten, kdo začíná nebo se právě dostal ke slovu, protože se soupeři úder nevydařil, musí shodit do díry libovolný počet červených koulí. Podaří-li se mu to, vybere si
jednu z barevných koulí, za kterou – když ji shodí – dostane více bodů. Následně musí zase shodit nějakou tu červenou kouli atd. atd. Když se jako první dotkne nebo shodí kouli jiné barvy, než jakou zrovna shazovat má, soupeř dostane bonusové body a dostane se ke slovu. Když vám spadne do díry bílá, soupeř také získá bonusové body a dostane se na řadu. Když jsou poshazovány všechny červené koule (barevné koule se na stůl vracejí), začnou se shazovat barevné koule, a to v pořadí, v jakém jsem je výše vyjmenoval. Asi v tom po mém popisu máte slušný bordel, ale to se rychle naučíte, buďte v klidu, není to nic složitého.
Co se týče realističnosti, zdálo se mi vše celkem OK, občas sice počítač zahrál opravdu neuvěřitelné údery, ale krom zmíněného projití tága koulí, což se stalo jen jednou, se mi vždy podařilo jeho fintu rozluštit a pochopit. Takže z toho plyne poučení: počítač v této hře nepodvádí a jestli podvádí, tak to stejně nepoznáte a může vám to být jedno. Zpět k realističnosti: když jsem se hodně snažil, podařilo se mi i vyhodit kouli ze stolu, dokonce i zahrát některé triky a falše. WCS je z hlediska ovládání tak uživatelsky příjemný, jak je to jen možné. Zahrají si jak ti úplní začátečníci, tak i kulečníkoví experti. Musím vás ale upozornit, že pokud chcete využívat nejrůznější triky a falše, budete si muset nastavit
ovládání pro pokročilé, na beginner nebo normal moc triků neuděláte.
Zatím by se tedy zdálo, že WCS je propracovaná hra sice s trochu slabším ozvučením a grafikou, ale jinak jde o věrnou simulaci snookeru, u které se může dobře bavit jak začátečník, tak i pokročilý kulábrista. Bohužel, pravda je trochu někde jinde, což zjistíte, pokud budete WCS hrát delší dobu jako já.
Co je totiž šokující, je fakt, jak OMEZENOU hrou WCS je. Když si vzpomenu na Virtual Pool a jeho desítky různých her (8-ball, 9-ball, snooker, billiard…), je mi trudno. WCS totiž simuluje pouze snooker, přičemž důraz kladu na slovo pouze. To je prostě neuvěřitelná drzost! Koho to baví, hrát dokola pořád jednu a tu samou hru podle stejných pravidel na stejných stolech? Kde je variabilita? Co to na nás kujete? Budete vydávat i World Championship 8-ball a další dvacítku her za stejnou cenu? Budete další hry přidávat v add-onech? V datadiscích? I to by bylo málo.
Omezenost WCS dokazuje i nedostatek herních módů. Můžete si zahrát rychlou hru,
zápas nebo jeden ze čtyř šampionátů, které se liší jen hernou, kde se hraje. Co to má znamenat? Koho to baví? Kde je stimulující systém sázek z Virtual Poolu? Kde jsou jeho desítky stolů různých barev a velikostí (ehm, to byla spíš výsada Actua Poolu, ale to vyjde nastejno)?
Musím se vám přiznat, že mě WCS přestal bavit už po dvou hodinách hraní a do dalšího testování jsem se musel vyloženě nutit. S klidným srdcem vám řeknu, že tuhle hru od špatné známky nezachrání ani povedený tréninkový mód, ani možnost vybrat si z více než dvaceti modelů hráčů, ani licence na nejznámější světové „kulečníkáře“, ani – prý – realistické ztvárnění čtyř anglických heren. To, co téhle hře chybí, je hratelnost a variabilita. Zdá se mi, že se opět někdo snaží vytáhnout z vašich kapes nějaké ty prašule – a to si přeci nenecháte líbit! Nestydatost, s jakou nám Codemasters nabízejí „úžasný, propracovaný, realistický a zábavný simulátor snookeru“ – tedy jedné jediné velmi omezené odrůdy kulečníku – je prostě příšerná a nebýt předchozích perel jako Micro Machines nebo Colin McRae Rally, přimlouval bych se za atomový útok na kanceláře této britské firmy. Jestli si mermomocí chcete zahrát kulečník na počítači, kupte si nový Virtual Pool a na krabici s honosným logem WCS pro jistotu ani nekoukejte.
| World Championship Snooker | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
