Není tomu tak dávno, co jsem s určitými rozpaky dopsal recenzi Colin McRae Rally 3 (CMR3). Čekal jsem po premiéře této série na PS2 dále rozvedený koncept druhého dílu a nakonec jsem byl poněkud zklamán. I proto jsem zůstal věrný „dvojce“ a těšil se na nějakou další hru z prostředí rallye, která by byla konečně důstojná možnostem nejvýkonnější konzole od Sony.
Tou má být (alespoň podle tvrzení tvůrců) nová rallye simulace WRC II Extreme (WRCII). Oproti svému největšímu rivalovi nabízí oficiální licenci FIA, která byla udělena na pět let dopředu. Ovšem samotná licence dobrou hru nedělá, proto jsem byl velmi zvědavý, jak si poslední WRC bude oproti CMR3 stát.
WRCII se tedy ohání licencí kudy chodí, proto je jasné, že koncept hry tomu bude podřízen. Celé uživatelské rozhraní bylo navrženo podle designu TV přenosů a tak, stručně řečeno, i mimo vlastní jízdu si budete připadat jako při sledování sezóny WRC v televizi.
Právě prezentace hry je velmi sugestivní a dokonale se přibližuje televiznímu podání. Hlavní výhoda licence ovšem spočívá v jiné složce a tou je soutěž samotná. Tudíž WRCII obsahuje všech 14 národních podniků a samozřejmě i vozy a jezdce ročníku 2002. Jako bonbónek je tady schováno několik extra upravených speciálů, které jsou daleko silnější než standardní soutěžní vozy.
Celé mistrovství můžete přirozeně absolvovat za jakoukoli stáj a nejste sobecky omezeni na jediný vůz jako v CMR3. S povděkem jsem kvitoval zastoupení Škodovek i s mladým Romanem Krestou. Mile mě také překvapily jízdní odlišnosti mezi jednotlivými automobily. Většinou nejsem s to poznat velké rozdíly v ovládání různých vozů v jedné hře, nicméně ve WRCII to poznat skutečně jde.
Nabídka jízd posledního Colina dokonale zahanbí, protože, kromě stále přítomného rychlého závodu a časovky, je k dispozici možnost editace rallye i šampionátu podle vlastních představ. Multiplayerové klání používá rozdělenou obrazovku a jedním z lákadel je i šance vyhrát oficiální předváděcí Ford Focus (ten zpropadený Colin má prsty všude), nebo několik autíček na vysílačku. Děje se tak skrze závod WRC Challenge, ze kterého pouze musíte publikovat své nejlepší časy na internetu a být lepší než ostatní.
Hlavním motivem je ale šampionát, rozdělený do tří obtížností. Jako nováček projedete v každém z trojice závodních dnů jednu etapu bez možnosti zasahovat do nastavení vozu. Profesionál již absolvuje dvě etapy denně, auto může nastavovat, ale také poškodit a aktivní jsou také časové penalizace za vrácení auta na trať (jediná pomoc při převržení), nebo minutí časové kontroly. Úroveň pro experty se zpřístupní až po úspěšném dokončení sezóny za „profíky“ a tato odemkne ještě jednu etapu pro každý závodní den. Mimo nováčka předchází každému podniku tzv. shakedown, kdy máte možnost nastavit parametry vozu a poté si jej na odpovídající trati před ostrým startem vyzkoušet.
Způsob úprav i oprav je vcelku shodný s CMR3, také zde se ubírá díl z přiděleného času na servis. Navíc vám čas stále ubíhá a jestliže nestihnete vše potřebné provést do jeho konce, jste penalizováni. Zcela nelogicky se ale dozvíte profil trati až po nastavení vozu a tak pro správné zvolení převodového poměru nemáte žádné vodítko. Také se mi jeví podivnými zvuky vycházející z depa, jako např. rachot pneumatických šroubováků a cinkot nářadí, protože ať jsem se na obrazovku díval sebevíc, mechanici pouze okolo auta „lelkují“ a ruce k dílu ne a ne přiložit. Lépe by tak vyzněla prostá hudba, než pohled na neviditelné pracanty.
Konečně máme snad vše nastaveno a vyjíždíme na trať. Pořadí závodů kopíruje skutečné termíny a tak se začíná Monte Carlem. Ještě před závodem se pokocháme efektním pohledem na trať z vrtulníku a vyrážíme!
Malinko zamrzí absence startéra známého z CMR3, zato se podíváte do velmi detailně provedené kabiny na poslední poradu mezi řidičem a jeho navigátorem. Moje kladné dojmy z „předjízdních“ procedur ovšem po výjezdu na trať vzaly za své. I když se fyzika a vedení vozů od „jedničky“ výrazně zlepšily, musím po několikerém dokončení šampionátu říci, že tyto za CMR3 mírně zaostávají. Jistě, snaha o přiblížení k realitě je i zde příkladná, ale v porovnání se třetím Colinem, který jízdní vlastnosti bez podstatných změn přebral ze dvojky a ještě zcela zbytečně zvýšil citlivost řízení, je výsledný dojem horší. Auta reagují přetáčivě
na jakékoli větší zatáčení, což tolik nevadí, protože pomůže snížení citlivosti řízení, ale tak špatný, jako je zdejší kolizní systém jsem již dlouho neviděl. Nejenže se vůz po nárazu i ve velké rychlosti zastaví „na pětníku“ o malý stromek velikosti mojí ruky v zápěstí, ale následující tanec ve vzduchu při karambolech nedokáže ani mistr Baryšnikov. Jestliže po skoku nešikovně dopadnete, vaše auto předvede piruetky a salta, která se jen tak nevidí a pranic přitom nedá na gravitaci, setrvačné síly ani vlastní hmotnost. Alespoň, že se vozidlo při bouračce vcelku pěkně deformuje, i když ve srovnání s CMR3 daleko méně ochotně. Když je nejhůř, pomůže ruční brzda, která i při vysokých rychlostech auto spolehlivě zastaví zcela nereálně doslova na pár metrech.
Svoji polívčičku si přihřívají i svodidla, která vás po letmém dotyku okamžitě zastaví a přetočí do protisměru, zcela prosta svého původního poslání, takže celou jízdu zápasíte nejen s tratí, ale také s udržením vozidla v uctivé vzdálenosti od těchto „pomocníků“. Nu a když se vám podaří zajet krátce mimo trať, hra vás okamžitě vrátí zpátky na cestu stejně jako tolik obtěžující funkce v prvním dílu.
Mrzký pocit z jízdy umocňují i nevhodně zvolené úhly vnějších kamer. Musíte se rozhodnout, zdali překousnout blízký pohled zpoza vozu, který silně omezuje výhled do stran, protože kamera pranic nesleduje výkyv zádě při zatáčení, anebo zvolíte vzdálenější, při které vám
zase „praktické“ umístění naváděcích šipek místy zakrývá horizont. Ty jsou navíc zcela zbytečné, protože se zobrazují v počtu několika najednou a vy se musíte občas složitě dohadovat, kterážto je ta aktuální.
Jinak grafické provedení tratí i aut je oku lahodící a působí dosti reálně. Hlavně automobily jsou fantasticky detailní, pouze špinit by se mohly na můj vkus krapet více. Tvůrci nezapřeli smysl pro pořádek, když vaše autíčko při keňské rally nezapomněli vybavit zvýšeným sáním vzduchu. Rozlehlá panoramata krajiny si nejvíce vychutnáte v krásných opakovačkách, jež nabízejí nespočet pohledů na vaši jízdu včetně fantastických záběrů z vrtulníku. Skvělé, že jdou uložit, jejich uchování pro pozdější generace se přímo nabízí. Pouze déšť je hůře „zdigitalizován“ ve srovnání se špičkovým provedením v CMR3.
Zvuk také nijak nezaostává za grafikou a tak vždy potěší halasné povzbuzování diváků kolem trati (škoda, že neutíkají ze silnice před vaším vozem jako ve V-Rally 2) a odlišné znění motorů každého auta. Vyzdvihnout musím opravdu minimální nahrávací i ukládací prodlevy a také barevný manuál kompletně v češtině.
Hlavní posila pro ročník 2003 začala s rallye v roce 1979 v Simce 1000 a Renaultu R5. Již v roce 1986 se stal Auriol mistrem Francie na MG Metro. Další dva tituly zajistil pro Fordovu stáj. První soutěž kategorie WRC vyhrál na Korsice, díky které získal smlouvu u Lancie. V roce 1993 přestoupil do Toyoty, kde získal v ročníku 94 titul mistra světa v posledním závodě před stájovým kolegou Sainzem. Celkem vyhrál 18 podniků WRC. Po diskvalifikaci Toyoty v roce 1995 se po dvou letech vrátil do kolotoče WRC a následně získal celkově třetí místo v mistrovství 1998. Poté ohlásil odchod, ale pak v roce 2001 vyhrál s Peugeotem v Katalánsku. Za Škodu pojede jako jednička v sezóně 2003 všech 14 soutěží. |
Dlouho jsem zvažoval, jak recenzi ukončit a WRCII zhodnotit. I když má ohledně provedení jízdy na CMR3 stále co dohánět, asi se mnou budete souhlasit, že jeho tvůrci věnovali této hře daleko více času, než jejich kolegové v případě CMR3. Musíte ovšem přistoupit na několik nefér překážek, které vám při jízdě WRC hází pod nohy. Jestliže tyto klacky přeskočíte, budete se možná bavit o něco více a déle u tohoto titulu než u konkurence. Takže budka časoměřičů tímto potvrzuje, že WRCII vyhrálo letošní souboj, ale opravdu jen „o prsa“.
| WRCII Extreme | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
