V kinech právě řádí banda zmutovaných potvor z „Marvelovského“ comicsu X-Men a tak se po několika předchozích zkušenostech ani nedivím, že zmiňovaný film vyprovází i tentokráte záležitost ryze interaktivní v podobě nové hry (nejenom) na GBA.
Jak již to v podobných případech bývá, X-Men 2 Wolverine’s Revenge (dále jen X-Men 2) se filmové předlohy snaží v hrubých obrysech držet, i když se jedná spíše o „omletou písničku“ v podání klasické 2D akční plošinovky s „X-Menovskými“ postavičkami.
Začínáte podobně jako ve filmu prozkoumávat divokou oblast v Kanadě poblíž jezera Alkaline, kde se má nacházet tajná podzemní laboratoř americké armády. Navíc vám zkříží cestu starý známý Sabretooth, jehož stíhání a hledání tvoří hlavní osu X-Men 2. Takže se jedná opět o (váš) boj proti zlu, převtěleném nyní do armády super vojáků, která má být budována právě v tajných laboratořích za účelem ovládnutí světa.
Náhled na toto konání se děje výhradně skrze dva rozměry a stejně jako v dřívějších plošinovkách svého hrdinu uvidíte toliko z boku. Když jsem nakousl pohled, dokousnu také grafické provedení, které je zcela pohodové, v zažitém standardu GBA a sice nijak nevyniká, ale ani nic neztrácí.
Při náhledu na dění zaclání toliko dvojice grafů, z nichž jeden zobrazuje momentální zdravotní stav Wolverina a ten druhý kupodivu jakousi „zběsilost v srdci“. Jde v principu o to, že při každém souboji (a že jich tedy je!) na grafu nějaký ten dílek přibude a v případě jeho naplnění se vám tento odmění tzv. „brutálním“ režimem. Ten je indikován načervenalou obrazovkou a Wolverine se skrze uvedený dopink stane daleko nebezpečnějším a jeho rány jsou mnohem více citelné. Tedy pro nepřítele samozřejmě. Když ale akce ochabne, zákonitě ustoupí též zběsilost - musíte se tedy více snažit o častější bojování, aby se relevantní graf naplnil a znovu Wolverinovi tekla „pěna od huby“.
Pohybová výbava našeho hrdiny se skládá ze zažitých kopů, skoků a úderů, v případě vytažení drápů pak prosím mluvíme i o škrábání. Cestou se povalují také power-upy, jež hrdinovi nabízejí další pokročilejší techniky jako lezení po zdi, schopnost běhu nebo účinnější kop s rozběhem. Úrovně ještě velmi zřídka nabídnou i další užitečné předměty jako život navíc či karty na otevření zamčených dveří. Výbornou vychytávku představuje tichý útok, který je dobré použít při procházení úrovní s alarmem, jenž spustí každá patrola při vašem odhalení. Když právě tuto „schopnůstku“ použijete na nic netušícího nepřítele, ten se pak pěkně potichu odebere do „X-Menovského“ ráje a žádný alarm nespustí. Když se ale pokus nepodaří, nepřátel je díky vyvolanému poplachu na displeji ihned více než požehnaně a Wolverine má tak plné drápky práce.
Hru X-Men 2 tvoří snůška osmi úrovní a jedné bonusové, které zpestřují někdy celkem hutné souboje s mutantními bossy, jinak průchod ostatními částmi hry problémy dělat nebude. Obtížnosti jsou zde tři, přičemž ta nejtvrdší určená zřejmě pro rodilé X-Meny zůstává uzamčena až do absolvování předchozí varianty. S radostí pozoruji, že ukládání na kazetku pomalu, ale jistě vytlačuje obtěžující vyťukávání kódu a stále častěji patří do portfolia dobře vychované hry a i v případě X-Men 2 byla tato užitečná funkce implementována. Tudíž lze použít až čtvero paměťových slotů včetně možnosti jejich výmazu (to není až tak časté).
Zvuková stránka hry šlape přesně ve stopách grafického ztvárnění, tudíž můžete očekávat slušně nasamplované zvuky a příjemnou nevtíravou hudbu. Ovšem ani tentokrát se nejedná o žádné nadprůměrné zpracování, vše spadá do šedého průměru schopností GBA.
V podobném duchu se tedy nese i moje hodnocení, které reflektuje vesměs zcela standardní zpracování, které vůbec ničím nepřekvapí, ale na druhou stranu ani nezklame. Prostě X-Men 2 je další z dlouhé řady tuctových akčněji laděných titulů, kterými se GBA jen hemží. Nic víc, nic míň.
Hodnocení: 50% (info) |
