X-Men Legends II: Rise of Apocalypse

Na monitory počítačů se dostala další hra podle marvelovského komixu, tentokrát v podobě oddychového, ale svižného akčního RPG. A vězte, že se jedná o solidní zábavu!

Akční RPG jsou můj oblíbený žánr, hlavně díky sérii Neverwinter Nights. Avšak pokud vidím nějakou hru zařazenou do žánru akčních RPG, jsem raději opatrný a ihned nejásám. Co všechno vydavatelé označí jako akční RPG, nad tím někdy zůstává rozum stát. Nejsem proti inovacím zavedených systémů, ale husí kůži dostávám z extrémně bezduchých odpočinkových mlátiček. Proto jsem se obával i X-Men Legends II, co z nich nakonec vyleze. První minuty v herním světě a ukecanost postav mě naštěstí příjemně překvapily. Se svými pocity z hraní se s vámi podělím v následujících řádcích.

Skalní fanoušky komixů a filmů, potažmo i seriálu, s tématikou X-Men zajisté potěšíme - je jim umožněno hrát až za 17 originálních charakterů. Na bojiště si však s sebou můžete vzít najednou čtyři spolubojovníky, přičemž pod vaší plnou kontrolou je jen jeden a zbylí tři jsou v rukou umělé inteligence. Mezi ovládanými charaktery jde plynule a bez omezení přepínat. Překvapilo mě, že lze hrát i za nepříliš kladné hrdiny a navíc, hraní za ně je velice efektní, ba i efektivní, protože jsou velice silní.
Příběh je do puntíku čerpán z komixu, což lze poznat na jménech hrdinů, ale i NPCček, kteří se ve hře mihnou.
Mezi jednotlivými levely se vždy dostáváte na jakési základny či do měst (ve hře označovaná jako "hub"), kde můžete prodat nasbírané předměty, pokecat s různými NPCčky, jenž vám ochotně poodhalí části příběhu a zodpoví vaše otázky.

Hra se dělí na 5 kapitol, přičemž každou tvoří naprosto odlišné prostředí. Jejich interaktivita je důkladná, hrdinové mohou uchopit a hodit s kdejakým sudem, krabicí, apod.
Vylepšování a přizpůsobování si herních postav je značně propracované. Přibližně v půlce hry se vám doodblokují všechny dovednosti, protože dosavadní relativně poklidný průběh hry se změní v adrenalinovou, skutečně akční RPG záležitost. Hra vám dá skutečně zabrat - nepřátelské potvory začnou být hbitější, pohotovější a tudíž nebezpečnější. Ukazatele zdraví a energie budou najednou klesat hodně hluboko a také si budete muset začít všímat save-pointů :-). Vyplatí se také trochu si promyslet taktiku a rozlišovat čistě bojové charaktery a ty, kteří jsou zaměření spíše na magii.
Okolo 20. zkušenostního levelu, což shodou okolností vychází naštěstí přibližně právě do poloviny hry, dochází u všech hratelných charakterů ke zlomu v efektivnosti při boji, stávají se daleko silnějšími. Přirovnal bych to k bájnému 30. levelu pro mága v Diablo I.

RPG systém zde tvoří klasicky čtyři základní statistiky a na nich nezávislé skilly. O jejich vylepšování se však nemusíte vůbec starat, vždy při navýšení levelu, ke kterému dochází taktéž klasicky při nashromáždění určitého počtu zkušenostních bodů, vám hra nabídne, jak chcete statistiky vylepšit, zda manuálním či automatickým způsobem. Pro stálé používání jedné z voleb stačí zabrousit do menu, kde si lze vybrat defaultní možnost.

V grafickém zpracování lze vidět snahu o napodobení kresleného komixu, co se týče vzhledu postav. Naznačené ruční nakreslení všeho, co se hýbe, opravdu kontrastuje s vymodelovaným, daleko umělejším prostředím. To je vykresleno velice detailně. Na screenshotech si lze všimnout méně detailních textur, ale v plynulém pohybu vypadají dobře.
Hardwarové nároky jsou vzhledem k dnešním možnostem počítačů hodně pod průměrem, ale pokud zapnete všechny zkrášlovací funkce a rozlišení a detaily nastavíte na vysokou úroveň, tak si na postarším stroji plynulou grafiku už nevychutnáte.

Dá se hře vlastně vůbec něco vytknout? Bohužel, nic není dokonalé a i tento počin se nevyhl dvěma masařkám a jedné mouše. Ale abych nemetaforizoval, jedná se o ovládání, linearitu a nepřehledně velký počet speciálních schopností hrdinů.
Defaultní rozřazení kláves je naprosto nevyhovující, pro nastavování ideální konfigurace se budete muset obrnit trpělivostí. Má to na svědomí multiplatformní původ hry. Klávesnice přeci jen není joypad a uzpůsobení ovládání pro počítače by měli autoři věnovat více pozornosti.
Přímočarý průběh hry nepovažuji za ideální. Ač nejsem fanda absolutní nelinearity a dělání-si-čeho-chci alá Morrowind, přecijen preferuji občasný výskyt zákysu, ať si mám nad čím lámat hlavu. Zde řešíte maximálně to, jakou dovednost je potřeba využít na místě označené křížkem, což má prezentovat jakýsi druh rébusu.
Nepřeberné množství speciálních schopností se může někomu zdát jako nesporná výhoda, ale skutečnost je taková, že to působí samoúčelně - některé schopnosti se ve všech aspektech prakticky shodují, tedy kromě jejich názvu, který se obvykle naprosto liší a to snadno způsobí hráčovu dezorientaci.

Verdikt:
Mé prvotní obavy se nenaplnily, X-Men Legends II: Rise of Apocalypse není žádným fiaskem, jedná se veskrze o hodně nadprůměrnou hru. Pět diametrálně odlišných prostředí v pěti aktech (nepřipomíná vám to něco?), více jak 100 druhů monster a od půlky hry vysoko nastavená laťka obtížnosti by vás měli zabavit na 15 hodin čistého času.
Co však zcela určitě snižuje celkový zážitek ze hry, je ovládání. Ne,

Klady a zápory

Rychlé adrenalinové souboje
Chytlavost, jak je u RPG zvykem
K dispozici 17 charakterů z komixu

Téměř absolutní linearita
Příliš mnoho speciálních dovedností
Neohrabané ovládání

že by hraní připomínalo pověstnou hru na varhany, ale neohrabaná kamera, jež se dá částečně ukočírovat myší a nutnost si na začátku předělat ovládání k obrazu svému kladný dojem z titulu přecijen sráží.
Do tabulky kladů a záporů jsem mezi "pluska" zahrnul ještě navíc chytlavost. Nevím do jaké míry ostatní, ale mně na RPG láká neustálé vylepšování postavy a ztotožnění se s ní, což je zde hráčům umožněno velice dobře. Podle mého osobního názoru právě vtáhnutí do hry tvoří největší podíl hratelnosti - přestat vnímat okolí a nechat se absolutně pohltit hrou je snad to nejlepší, co si hráč může přát. Fanouškům X-Mena se to zajisté podaří a ostatním hráčům, až na nějaké mouchy, může titul sloužit jako vcelku kvalitní a smysluplné odreagování.