Ninety-Nine Nights – ultimátní rubačka

Jedna z nejhypovanějších a nejočekávanějších her pro Xbox 360 se konečně dostala na pulty prodejen. Zajímá vás, zda splnila všechna do ní vkládaná očekávání?

O hře Ninety-Nine Nights (N3) se velmi živě diskutovalo již dlouhou dobu před jejím vydáním. Pracovala totiž s neuvěřitelně vysokým počtem nepřátel a přestože bylo na první pohled jasné, že se bude jednat pouze o variaci známých Dynasty Warriors, těšil se na N3 prakticky celý herní svět. Proč? Konkrétní důvody zde žádné nebyly, zkrátka hráči cítili, že by to mohla být super akční záležitost.

Atraktivitu celého projektu do značné míry navíc zvyšovala spolupráce tvůrců s Tetsuyou Mizuguchim a Q Entertainment. Proč? To jest dodnes záhadou, jelikož našimi selskými rozumy jsme dosud nepochopili, jaký přínos pro čistě akční hru by mohl mít člověk, jenž v poslední době trumfuje v prvé řadě vynikajícími logickými rychlíky jako kupříkladu Meteos na NDS nebo Lumines na konkurenčním PSP. Klima bylo nicméně takové, že když na tom dělá Mizuguchi, musí to být pořádná petarda.

Možná bychom ale mohli něco i pochválit. Co takhle třeba dynamiku a atraktivitu akce?

No, popravdě řečeno, nemusí. N3 sice je poměrně vysoce jakostním počinem, ale problém je v tom, že toto hodnocení jí přisoudí prakticky pouze hráči, kteří považují akční rubačky za zcela jednoznačně nejlepší žánr pod sluncem, jako kupříkladu náš kolega Honza Lysý. V případě všech ostatních se ale naopak obáváme, že se bude jednat o hořké zklamání. Kromě pěkné grafiky a vysoce akčního pojetí totiž N3 pro běžného hráče nepřináší prakticky nic, co by ho mělo motivovat ke koupi.

Příběh je zasazen do fantasy světa, v němž zrovna probíhá boj dobra se zlem a vy dostanete za úkol pořešit to tak, aby na světě opět zavládl mír a pořádek. Tím se zároveň dostáváme k prvnímu slabému místu, kterým je příběh. Na světě jsou podle našich redakčních analýz maximálně tři lidé, kteří by u hry tohoto typu chtěli příběh v podobě filozofického náhulu z Xenosagy, ale na druhou stranu, vymyslet pár desítek krátkých dialogů a hlášek do video sekvencí mezi jednotlivými úrovněmi bychom dokázali rovněž. Pokud tedy jako shrnutí příběhu budete brát první větu tohoto odstavce, o nic zásadního rozhodně nepřijdete.

Naštěstí je ve hře přítomna alespoň sedmička hratelných hrdinů, kteří se sice liší svými bojovými projevy, nicméně ve výsledku se jedná samozřejmě stále o ten samý herní koncept i styl. Nefunguje to ale tak, že byste si před misí vybrali, s kým půjdete nepřátelské armády vybombit, protože každá z postav má ve hře svůj vlastní scénář, což je na jednu stranu jistě zajímavé, ovšem na stranu druhou díky tomu musíte dohrát celý jeden scénář za Inphyy, což je sedmnáctiletá členka Temple Knights, která je na začátku hry jedinou přístupnou postavou, což je asi po třetí misi docela problém, jelikož je neuvěřitelně protivná a nejraději byste hráli za někoho jiného.

Bohužel je ale vysoké tempo hry zcela zbytečně zpomalováno designem misí.

Co se týče hratelnosti, ta je postavena na velmi jednoduchém konceptu, což kupříkladu v případě již zmíněných logických rychlíků často bývá mocným plusem a i mnohé akční tituly na tom již dokázaly postavit svůj úspěch, ale v případě N3 nemůžeme slovo „jednoduchý“ použít v příliš pozitivním smyslu. Autoři se prostě rozhodli zvýšit atraktivitu i obtížnost tím, že na vás budou posílat stále větší a větší počty tužších a tužších nepřátel. O nic jiného v podstatě nejde. Abyste tedy zdárně došli až na konec mise, musíte pozabíjet stovky nepřátelský skřetů či jiných kreatur. Výjimkou nejsou ani mise, kde počet padlých protivníků překoná tisícovku.

Ale to by stále ještě nebylo až tak špatné, kdyby hra byla přehlednější. Není žádnou vzácností, že se na vás nahrne stovka nepřátel a společně s vašimi vojáky utvoří takovou hordu, že absolutně netušíte, kde se v ní vlastně nacházíte, takže prostě jen bušíte a bušíte se směrovou páčkou vychýlenou jedním směrem a čekáte, zdali se vám podaří prokousat ven nebo zda vás tam do té doby utlučou. Je zde sice možnost manuálně korigovat pohled kamery, ale to spíše jen částečně a chvilkově pomůže než že by to daný problém zásadně řešilo.

Co nás ještě zklamalo?

Herní plocha – ačkoliv se akce často odehrává na rozlehlých pláních, rozhodně nemůžete jít, kam se vám zachce. Hra vás totiž drží prostřednictvím neviditelných bariér vždy na relativně malé ploše.

Vaše armády – na začátku mise máte vždy při ruce minimálně dvě jednotky vlastních vojáků, ovšem jejich přínos je pouze ten, že dělají na obrazovce ještě větší chaos. Sem tam sice nějakého protivníka sejmou, ale při jejich počtu to nestojí moc za řeč. Dvěma „osobním“ jednotkám navíc sice můžete dávat rozkazy k útoku a obraně, ale stejně tam vaši spojenci vždy akorát tak stojí jako polena.

Zvuky – graficky je hra i přes lehčí doskakování objektů v naprostém pořádku, ale zvuky jsou velmi nepřesvědčivé. Většinou hraje k bitvě hudba, ale když se ztlumí, tak je ticho. Žádná válečná vřava, žádné řinčení zbraní, zkrátka téměř úplné ticho. Dabing navíc rovněž jeví známky amatérismu.

Možná bychom ale mohli něco i pochválit. Co takhle třeba dynamiku a atraktivitu akce? Vaše postava disponuje typicky akčními možnostmi boje: útokem, silnějším útokem, skokem, blokem a speciálními útoky. Ze zabitých nepřátel vedle příležitostných bonusů vypadávají i červené „bludičky“, jejichž sběrem se vám zaplňuje ukazatel po jehož naplnění můžete vyrobit speciální devastující útok. V jeho průběhu ovšem ze zabitých protivníků vypadávají bludičky modré, které zase naplňují jiný ukazatel. A po jeho naplnění můžete vyrobit útok ultra devastující, pojehož aplikaci padají protivníci doslova jako švestky.

Hra však dokáže zaujmout i v „normálním“ režimu, kdy kosíte davy nepřátel technikami veskrze konvenčními. Ty totiž lze řetězit do skvěle vypadajících komb, která ale nejsou pouze efektní, ale při použití ve správnou chvíli na správného protivníka i efektivní. Co takhle provětrat řady nepřátel třemi klasickými údery, pak s nimi vyskočit do vzduchu, tam jim několika rotacemi pár ran ještě přidat a když popadají na zem, tak na ně seslat ještě něco blesků? V takový okamžik musí nutně zaplesat srdce každého hráče, v němž je alespoň kousek místa pro pořádnou akci.

Bohužel je ale toto vysoké tempo zcela zbytečně zpomalováno designem misí. V nich totiž na začátku nemáte nejmenší ponětí o tom, co vás vlastně čeká. Na začátku potkáte hordu nepřátel, kterou rozprášíte, dále potkáte další a pak další a tak pořád dál a dál. Nepříjemné na tom ale je, že vůbec nemáte potuchy, kdy komu přijdou jaké posily a jak dlouho ještě musíte odolávat se svým zdravím a podobně a to zejména proto, že N3 se neobtěžuje s nějakými checkpointy, takže v případě neúspěchu zase od začátku celé mise. Dokáže dost naštvat, když se probijete až k bossovi, o němž záhy po jeho porážce zjistíte, že se jednalo pouze o sub-bosse, protože mise pokračuje dál a navíc s tím, že na vás dále čeká úplně nový typ nepřátel, o jejichž

Klady a zápory

Vysoce frenetická a chytlavá akce
Sedm hrdinů
Skutečně pulsující bojiště s vysokým počtem postav
Zejména efektní, ale i efektivní systém komb

Zvuky
Absence checkpointů
Podivný design misí
Častá nepřehlednost

síle nemáte nejmenší představu, a tak dostanete tři rány a jdete do kytek. Na druhou stranu ale chápeme, že pro akční maniaky je přesně toto tou pravou výzvou a upřímně řečeno, pocit když se vám podaří úspěšně na několikátý pokus dokončit nějakou obtížnější misi, skutečně stojí za to.

Vztek, který ale člověk zažívá, když se mu nedaří, to přinejmenším vyrovnává. Takže ano, pokud máte rádi akční rubačky toho nejdivočejšího kalibru, tohle je hra přesně pro vás. Pokud ale patříte k herním „všežravcům“, kteří hrají víceméně všechno a čas od času si rádi dají třeba i veskrze akční záležitost, budete asi docela zklamaní. N3 totiž kromě hezké grafiky nepřináší svému žánru zhola nic, a tak můžete sáhnout třeba po některé z haldy akčních her pro současnou generaci konzolí, kde je zaprvé výběr a za druhé se mnohé vysoce kvalitní tituly dají sehnat za vysoce nižší cenu.

Ninety-Nine Nights

Výrobce/Vydavatel	Phantagram/Microsoft
Platforma	Xbox 360

Multiplayer:	ne
Vibrace/Analog:	ano/ano
Paměťová karta:	60 kB

Verdikt:

Bude to sice takový překladatelský oříšek, ale zkusíme mistru Mizuguchimu přetlumočit naše české „Ševče, drž se svého kopyta.“

Hodnocení:

60% (info)