Mass Effect 2 je na správné cestě k masám

První díl nasadil laťku hodně vysoko, a tak se od dílu druhého čekalo hodně. A ten rozhodně nezklamal. Nabízí chytlavý příběh a svět, v němž budete ihned jako doma a v němž budete často dělat plno věcí, aniž byste vlastně něděli proč. Prostě proto, že vás to baví. Ostatně, proč si ve hře nezajít třeba na pivo?

Mass Effect 2

První Mass Effect dostál svému názvu a prodával se jako housky na krámě, za což zajisté nemohl nějaký umělý hype, ale jen a pouze čirá jakost hry. A jak víme, značka byla od počátku plánována jako přinejhorším trilogie, takže říci, že příchod nového dílu není žádným překvapením, by bylo nošením dříví do lesa.

Na této nepřekvapivé vlně se však nese i začátek nového dílu: menu, jakož i dialogové volby jsou více než povědomé a chcete-li pocit déjà vu ještě vylepšit, můžete si i importovat svou postavu z jedničky. Máte-li tedy stále tentýž harddisk s uloženými pozicemi. Tím jednak ušetříte dost času s tradičně košatou tvorbou postavy, jednak zachováte důsledky svých starých rozhodnutí.

Sice tím neovlivníte hlavní dějovou linku, přesto to však potěší. A nezapomeňte: bude tomu tak i příště, takže zvažujte své volby. Anebo nezvažujte a řekněte si, že je to vlastně jedno, ale pak si nestěžujte, že vás nějaký hřích mládí mrzí i po letech.

Vypravěčský um autorů je ukázkou čiré geniality.

Je dobře, že se do hry zapadne jako do ne snad obnošené, ale řekněme příjemně onošené rukavice: máte pocit, jako byste včera večer přestali hrát a dnes ráno si k tomu zase sedli, jenomže už s novým dílem. Na druhou stranu nemějte obavy, že by se nic nezměnilo – opak je pravdou. A nejdřív si asi všimnete grafiky.

Už vizuální stránka předchozího opusu sklízela zasloužené ovace a dvojka je zase o pořádný kus dál. Třebaže jsou tedy animace a vlastní hra dvě samostatné kapitoly, pohled na obrazovku je stabilně více než příjemný. Oceníte zlepšené nasvícení scén, ale především obrovské množství vypiplaných filmečků způsobí možná i nějaké to klesání brad, ať už nad texturami oděvních i jiných materiálů nebo nad detaily mimozemšťanů.

Postavy jsou navíc skvěle rozpohybované, což oceníte nejen, když se trefíte. Nejedna vaše oběť dokonce chvíli vydrží na zemi, čemuž jsme vážně rádi, neboť po většině zbyde jen rudý flek a často ani to ne. Otázku realismu humanoidní i nehumanoidní fauny pak uzavřeme opět tradiční pochvalou profesionálního dabingu. Dokonce i u mimozemšťanů, kteří mluví přes hlas zkreslující překladače, nelenili tvůrci dodat například hispánský přízvuk.

A dostáváme se k příběhu. Kvalita místní epiky není vůbec jednoduchá otázka a je třeba vzít v úvahu, že RPG hry to mají s tvorbou pokračování o poznání těžší než jiné žánry. Je-li zde totiž, a to právě v případě Mass Effectu 2 platí, snaha zachovat hlavní postavu, je úkolem číslo jedna nějak věrohodně vysvětlit, proč ten borec, kterého jsme celý předchozí díl namáhavě vylepšovali, je už zase tak slabý.

Někdo to řeší s vtipem, někdo hrubou silou: tvůrci ME2 nechají hlavního hrdinu hned zkraje jednoduše vypadnout z kosmoletu Normandy, který po věru "netradičním" úvodním napadení nepřítelem zádumčivě plápolá ve vakuu. Poté se velitel Shepard proletí volným vesmírem jen v lehkém skafandru, z něhož ke všemu uniká kyslík. No a když sebou na závěr pleskne o pevnou zem, asi by nikdo nečekal, že to ještě někdy rozchodí.

To je ovšem hrubá nevíra v životaschopnost anglosaského videoherního hrdiny, notabene v době, kdy zítra už znamená předevčírem. Po dvou letech nedobrovolné účasti ve speciálním vědeckém projektu s příznačným názvem "Lazar" Shepardovy kosti zase obrostou masem a když je laboratoř přepadena, dosud ne zcela propečený borec automaticky popadá kvér a znovu vyráží do akce. A mimochodem, už má přichystanou i domrtě rekonstruovanou loď Normandy.

Hra by byla pozoruhodná i jako obyčejná střílečka s krytím.

V tu chvíli z toho asi většina hráčů starších čtrnácti let nemá úplně nejlepší pocit a s obavami čeká, čím je ještě autoři nakrmí. Naštěstí vývojáři BioWare nejsou žádná ořezávátka a dobře vědí, že když dodají osvědčenou kvalitu vyprávění, publikum nakonec spolkne i kosti a ještě se oblízne. Což se i děje. Vypravěčský um autorů je ukázkou čiré geniality, protože ač příběh sám je nepokrytě účelově herní a jinde by stěží obstál, hráč přesto nejí, nespí a odkládá vyměšování, jen aby ho viděl ještě kousek.

Jak je to možné? Tak zaprvé tu máme skvělou atmosféru. V porovnání s předchozím dílem potemněla, ale ne zase moc, mráz po zádech z ní neběhá. A ani práce pro tu špatnou stranu, v tomto případě pro přinejmenším kontroverzní spolek Cerberus, není v RPG dějinách něčím překvapivým. Přesto místní hutné a tísnivé ovzduší plné nedůvěry člověka obklopí a vtáhne do obrazovky, zvlášť když na to vtahování není samo.

BioWare umí vizuálně rozmluvit postavy jako málokdo a ty zdejší navíc neříkají úplné nesmysly. A i když je občas říkají, prostě jim to věříte: protože tak skvěle vypadají a protože animace jsou jako zlaté hřeby natlučené přesně tam, kam patří.

Hra je rozdělena do kapitol a ty jsou vždy na závěr podtrženy, sečteny, vyhodnoceny. A hurá pro další kousek interaktivního spektáklu. Ostatně ta interaktivita je jen na nás. Kdo má zájem, může vypustit snad osmdesát procent dialogové nabídky a přesto bude bez problémů postupovat vpřed.

Takový hráč se ale ochudí o ten zvláštní pocit vlastního fungování v nepředstavitelném světě. Takže se s každým bavíme tak rozvláčně, jak jen můžeme, a přitom stále ve střehu, protože se občas vynoří nenápadná výzva ke stisknutí tlačítka s překvapivými důsledky.

A co chvíli žasneme nad zdánlivými maličkostmi, které by tu ani nemusely být, ale právě proto, že by nemusely a přesto jsou, je hra právě tím, čím je. Objednejte si párkrát pití v místních barech a budete zklamáni tím, že se s vámi ani nemotá vesmír, ani vám neubývají kredity. Ale popíjejte takhle pravidelně a třeba vás čeká překvapení. Třeba určitě, jinak bychom to nepsali, že.

Další věcí, která nese lví podíl na výsledném efektu, je fakt, že hra by byla pozoruhodná i jako obyčejná střílečka s krytím. Boj i schovávání za překážkami fungují přesně tak, jak mají, zbraní je pestrá nabídka včetně velmi efektních módů, protivníci se chovají přijatelně i na nejnižších obtížnostech. Vtip je ale v tom, že Mass Effect 2 namísto obyčejné střílečky s krytím servíruje tolik dalších chodů, že po téhle hostině nedopnete pásek.

Kdopak by se klišé bál

Nedalo nám to a připravili jsme výběr z bohaté nabídky místních klišé:

Výbušné nádoby – jde o mírnou modifikaci rudě natřených rekvizit každé pořádné střílečky. Sudů je v naší hře také dost, ale těch si nevšímejte a zaměřte se na menší nádoby, o nichž vás automatický skener informuje, že jsou: výbušné. Nepřátelé se za nimi rádi krčí, asi pro ten hřejivý pocit bezpečí.

Elektrické dveře - všechny dveře se otevírají nezničitelným servomotorem a to i když jsou v úplné ruině, kde stojí jen každá druhá zeď. A to máte těch animací málo, že si stěžujete?

Neprůstřelní civilisté – civilisté jsou prostě sladcí. Můžete s nimi pokecat, posbírat všechno elektronické oběživo v místnosti a pak jim vyprázdnit zásobník do obličeje. Ani nemrknou, natož aby padli. No a pak můžete pokračovat v nenucené konverzaci.

Kolovrátek – když už jsme u toho pokecu, u mnoha postav jede klasicky dokola, v nejhorším případě i včetně animace, což už připomíná staročeskou střelnici.

Alkoholická helma – jdete na drink a máte na hlavě uzavřenou helmu? Jen klid, frajeři to cedí přes kevlar.

Počítání oveček – už vám ten respawn některých nepřátel leze na nervy? To se ale pletete. I když se vynořují na tomtéž místě, postupují k vám přesně tímtéž způsobem a v přesně stejných intervalech, je jich omezená zásoba. Vyděržaj, pijaněr.

Výtah šnek – máte pocit, že výtah ve vašem činžáku jezdí pomalu? Budoucnost nám bude závidět. Ačkoli výtah ME2 na pohled zrychlil, stejně vás nepustí z kabiny, dokud nedopeče cílové patro.

Nerozpoznávačka – zařaďte si do party toho, po němž jde zuřivě celé město a pak se s ním v klidu po tom městě producírujte. Možná je u některých ras těžké rozeznat jednotlivce.

Stejně jako posledně autoři přihazují ke střílečce výrazné taktické prvky: nejen, že svůj malý tým můžete komandovat jednoduchými povely, ale především si pro jednotlivé akce stavíte svou minijednotku podle potřeby a vzhledem k tomu, jak odlišné živočišné druhy s rozdílnými schopnostmi jsou v nabídce, není bobtnající výběr borců jenom pro ozdobu.

I to by bohatě stačilo na zajímavou a pravděpodobně úspěšnou hru, ale tvůrci jen tak mimochodem přidávají ještě celé sofistikované RPG se šesti značně odlišnými třídami povolání, s tunami dialogů, hromadou vedlejších misí, s ručním přidělováním zkušenostních bodů sobě i parťákům, s relativně svobodným poletováním po krásně ztvárněné mapě vesmíru, s geologickým průzkumem planet a těžbou surovin, a tak dále a tak dále. Je toho prostě moc.

Co se nám nelíbilo? Kromě toho, že občas zatuhnete uprostřed běhu, protože se nahrává kus chodby, nechybí zde snad žádné herní klišé. Takže není vyloučeno, že jde o záměrnou kolekci a pokus o humor. A taky nás třeba překvapilo, jak ošklivé jsou místní hackovací minihry. Pravdou ovšem je, že ani reálné hackerské "ne-uživatelské" rozhraní krásou neoplývá a taky si člověk od té všeobecné pastvy pro oči musí občas odpočinout, ne?

Též případní nováčci budou možná zpočátku plavat jak ve vesmíru, tak v různých menu, ale i to patří k tradici BioWare a navíc: tato hra je v bohaté historii firmy jednou z nejpřístupnějších. Berte, nebo si to ještě nechte projít hlavou. A pak stejně berte.