Two Worlds - jeden svět nestačí

Svět se změnil, když byl bůh války, Aziraal, zabit v epické bitvě před dávnými časy.

Two Worlds

Po nepříjemném RPG suchu, které na Xboxu 360 panovalo poměrně dlouho si konečně již nějaký čas můžeme zahrát nějaký titul takového ražení. Je jím Two Worlds, původně PC projekt, který si po několika měsících našel cestu i ke konzolovým hráčům. Přitom je dosti podobný prozatím nejlepšímu RPG na druhém Xboxu – The Elder Scrolls IV: Oblivion, takže jaké má šance na úspěch?

Jak už to tak u RPG s otevřeným světem bývá, tak první, co vás čeká, je vytvoření vlastní postavy. Popravdě řečeno, už jsme viděli lepší editor postavy, ale k zahození také úplně není. Zvolit si můžete alespoň tělesné proporce mužské postavy (ženskou v příběhovém režimu zvolit nelze), takže sice nedocílíte svého vlastního identického vzhledu, ale něco, co se vám bude alespoň trošku zamlouvat, stvoříte.

Jakožto každé vyspělejší RPG, tak i Two Worlds obsahuje nějaký ten příběh, aby se neřeklo. Týká se unesené sestry, zkázy světa a další podrobnosti opravdu nemá cenu zmiňovat. Upřímně bychom se nedivili, kdybyste na něj v průběhu hraní tak trochu zapomněli. Popravdě i nám se to z části povedlo. Nevadí, dobrodružství brzo začne a s ním i dobrý spád událostí. Pokud se budete držet hlavní dějové linky, tak budete vždy vědět, kam se vydat a s jakým cílem. Tedy vlastně tak úplně ne. Mapa je totiž tak malá, že abyste na ní něco spatřili, tak nejednou budete muset vstát z gauče a jít s podívat přímo blízko k obrazovce. Je to důsledkem převodu PC verze na X360, který proběhl vcelku hladce, ale nějaké ty stopy za sebou zanechal. PC nádech jsme zkousli u více konzolových her, tak proč ne u Two Worlds.

Hra neobsahuje obvyklá omezení, tolik typická pro žánr RPG.

Svou postavu ze začátku nezařadíte do žádné klasické kategorie. Takže žádný mág nebo válečník. Pokud chcete mít postavu s tímto zaměřením, tak budete muset nejdříve získat patřičné schopnosti. Tento přístup se nám líbí. Hra totiž neobsahuje obvyklá omezení, tolik typická pro žánr RPG. Pokud tak budete mít zkušeného válečníka, tak není problém v tom, aby mohl použít magickou hůl. Jediná omezení se týkají získaného celkového levelu zkušenosti. Vývoj postavy se nám líbí, protože je hráč adekvátně odměněn zkušenostmi, za provedené aktivity. Poté si budete moci roztřídit jednotlivé body k vlastnostem, jako síla, zdraví atd. Kromě těchto bodů budete za zvýšení levelu získávat i takzvané body dovedností. Díky nim si budete moci zlepšit jízdu na koni, lukostřelbu a další vlastnosti, které se vám budou při prozkoumávání obřího světa hodit. Samozřejmě přijde ke slovu zmiňovaná magie, kterou budete získávat pomocí speciálních listin. A poté levelovat a levelovat.

Samozřejmě budete na své cestě sbírat mnoho předmětů, z nichž některé se na nějakou dobu stanou vaší výbavou. Zbraně, oblečení (které si později bude možno i vyrábět) a samozřejmě červené a modré lahvičky. Ne, toto klišé v Two Worlds nechybí, ale rozhodně to nepovažujeme za mínus. Mana a zdraví je tedy na místě a po celém světě budete nacházet i menhiry, kde budete moci svoje zdraví a manu doplnit. Na počátku hry si budete moci zvolit i obtížnost a pokud si vyberete tu nejlehčí, tak se vám tato místa budou hodit dvojnásob. Pokud totiž zemřete, tak brzy obživnete u nebližšího uzdravovacího menhiru. Pokud si tedy hru chcete opravdu užít a nechcete si jí kazit příliš lehkou obtížností, tak klikněte minimálně na volbu střední.

I když je svým stylem Two Worlds jasnou singleplayerovou hrou, tak překvapivě nabízí i multiplayer.

Váš hlavní hrdina je žoldák, takže aby si mohl pořádně vydělat, tak se nejdřív budete muset po nějaké té (často špinavé) práci poptat. Tady se dostáváme ke komunikaci s NPC, kterých jsou ve hře opravdu mraky. Každé z nich reaguje jinak a narazíte i na nějaké ty vtipné postavy. Velká část dialogů je namluvena, ale kvalita dabingu není bůhvíjak oslnivá.

Bojový systém je mnohem více akční, než u zmiňovaného Oblivionu a hra se chvílemi stává tak trochu klasickým 2D akčním RPG ve 3D. Na druhou stranu tento systém je značně svižný, takže to rozhodně není na škodu. Kromě toho, že se vaše postava umí dobře ohánět zbraněmi nebo kouzly, tak umí i skákat, což není až tak obvyklý jev v tomto typu RPG, a jezdit na koni. Na koni lze přitom též bojovat, což vám poskytne výhodu proti nepřátelům, kteří se na vás vrhnou po svých.

Co se týče protivníků, tak na jejich malý počet si rozhodně nebudete moci stěžovat. Ostatně v celém herním světě to opravdu žije. Narazíte na spoustu zástupců fauny, z nichž někteří jako například vlci nebo medvědi váš průchod krajinou nenechají bez povšimnutí. Samozřejmě narazíte i na monstra jako ještěří Wyverny, zombie nebo dokonce draka. Než toho ale najdete, tak to opravdu chvíli potrvá. Samozřejmě přijdete do křížku i s celou řadou lidských postav nebo zástupců jiných fantasy ras.

Samotný svět je opravdu rozlehlý a i když možná není tak velký, jako ten v Oblivionu, tak malý není ani v nejmenším. Kdybyste chtěli tento virtuální svět projít celý, tak se připravte na to, že u toho strávíte několik skutečných hodin. V celém světě naleznete několik měst, vesnicí, táborů, lesů, jeskyní, prostě všechno, co k pořádnému fantasy patří. Mění se denní doba, počasí, vše je na svém místě a svět prostě funguje.

Franto, tam ještě nechoď

RPG s otevřeným světem mají tu výhodu, že se v nich můžete dostat opravdu kamkoliv. Hra však počítá, že v každé lokaci chvíli pobudete a zvýšíte si tak svoje zkušenosti. Pokud tak bez boje půjdete dál a dál, tak dojdete nejspíše někam, kde budou monstra tak silná, že vás zabijí jedním úderem. My jsme se takhle záměrně vydali do jedné takovéto lokace, kde jsme narazili na tlupu nebezpečně vypadajících Orků. Většinu z nich jsme se zatnutými zuby porazili, ale jejich vůdce byl jiné kafe. Aby bylo na jeho ukazateli znát, že jsme mu alespoň trochu ublížili, tak jsme ho museli uhodit minimálně třicetkrát. Porazit ho klasickým soubojem bylo nemožné, a tak jsme ho vylákali k nedalekému uzdravovacímu menhiru, který nás při boji průběžně uzdravoval. Bitva trvala přibližně dvacet minut a naše ruce po ní byly plné mozolů. Vůdce Orků padl a nám se do ruky dostala zbraň, se kterou bylo možné zabít všechny nepřátele z úvodních lokací jednou ranou.

Problém je trochu v technickém zpracování. Two Worlds vypadá pěkně, ale ne vždy. Naleznete zde lokace, které vás ohromí svým vzezřením, ale také se dostanete do míst, kde to moc pěkně nevypadá. Dva světy v sobě holt skrývají dva různé vizuální protiklady. Horší však je, že naleznete i spoustu výraznějších technických problémů, z nichž některé ovlivňují samotnou hratelnost. Takové doskakování vzdálených objektů vás nerozhodí, ale když se zaseknete o nějakou texturu, to už naštve. Občasné trhání, které zpomaluje plynulost je však už hodně nepříjemné. Připočtěme k tomu ještě občasné záměrné nahrávání lokací a máme titul, který nebude pro netrpělivé jedince. Občas totiž budete muset počkat, než se hra po zamrznutí zase rozběhne. V tomto směru na tom je PC verze lépe. Alespoň, že s ovládáním žádné problémy nejsou.

I když je svým stylem Two Worlds jasnou singleplayerovou hrou, tak překvapivě nabízí i multiplayer. Snaha byla, ale hrát se to moc nedá. Naleznete zde klasický RPG režim i PVP a obojí se dá hrát až v osmi. Tedy pokud seženete dost hráčů, ochotných s vámi tenhleten děs hrát. Jestliže se singleplayer občas trhá, tak se multiplayer občas netrhá. Je to hezký pokus a cení se, ale tímto směrem by se multiplayer v RPG rozhodně vydávat neměl. Zvláště PVP, ve kterém pobíháte po arénách, otevíráte truhly a při frameratu 5 snímku za vteřinu se snažíte někoho zabít, je pěkná blbost.

Celkově se Two Worlds krčí ve stínu slavnějšího Oblivionu a krčit se tam vždy bude, ale nejedná se vůbec o marnou záležitost. Jedná se prostě o hru pro RPGčkaře a ty bude bavit hodně dlouho.