Jen asi opravdoví znalci světového komiksu znají tajuplné jméno XIII jakožto jeden z nejúspěšnějších původních komiksů ze země galského kohouta. A právě tento komiks posloužil nejen jako námět pro příběh XIII v herní podobě, nýbrž i jako koncept pro její avantgardní zpracování. Není ani divu, protože "třináctku" jako hru má na svědomí právě agilní francouzský distributor Ubisoft.
Nám, komiksovým analfabetům odkojeným Čtyřlístkem v tom horším případě a speciály ABC v tom lepším, ale vůbec neznalost francouzské literatury vadit nemusí, protože k řádnému požitku z hraní tohoto titulu nemusíme o tištěné XIII vědět zhola nic. O co ve hře půjde je totiž nastíněno hnedle zkraje, kdy se s důkladnou anamnézou probudíte na neznámé pláži, kde vás právě zachránila sličná dívka z pobřežní hlídky. Dovídáte se, že jste měli spáchat atentát na prezidenta USA, ale jako na potvoru si lautr nic nepamatujete, tudíž vám zbývá alespoň zjistit původ vytetované římské třináctky na svém rameni a také použít klíček od bezpečnostní schránky v bance. Vaše pátrání a zároveň únik před pronásledovateli tímto právě začíná.
Na začátek bych chtěl uvést, proč jsem se rozhodl tuto recenzi pojmout formou porovnání s mateřskou PC verzí. Hrál jsem totiž obě mutace a právě díky tomu jsem začal být ke konzolové verzi dosti kritický. Abych své výtky mohl před vámi ospravedlnit, rozhodl jsem se vztáhnout je k PC verzi, z níž ta konzolová vychází. Nebudu se podrobně zabývat líčením celé hry, ale zaměřím se na specifika PS2 varianty, protože XIII již byla podrobně popsána v PC recenzi.
Na první pohled nepoznáte prakticky žádný výraznější rozdíl mezi PS2 a PC, tedy vyjma toho, že se musíte rozloučit s ovládáním přes myš. Jakkoli je Dualshock vynikající ovladač, zde je jeho použití velmi frustrující a přiznám to hned zkraje - tvoří největší obtíž při postupu hrou. Citlivé a přesné vedení myši nedokáže totiž žádný gamepad nahradit, tudíž jsou hlavně v prvních úrovních zaměřování a střelba velmi problematické.
Dokonce i rozmlácení židle o hlavu nepřítele v tom správném okamžiku, abyste jej omráčili, je těžkým oříškem! A v pozdějších stádiích, kdy se na vás valí laviny protivníků je takřka nemožné rychle a přesně střílet, spíše vypatláte cenné střelivo do vzduchu. Ovládání je tedy u PC verze o třídu přesnější a intuitivnější.
Grafické provedení se stylovou komiksovou kresbou je ale od toho počítačového skoro k nerozeznání. Textury jsou ostré a detailní a snímkování se cukne opravdu jen výjimečně. Stejně jako u PC verze je ale dosti časté prolínání objektů, zejména mrtvoly rády prolézají zavřenými dveřmi, nebo rovnou zdí. Stejně tak je zejména v PS2 variantě nepřesná střelba za překážkami.
Kupříkladu sedíte za bednou, vidíte za ní hlavu strážce, na kterou přes hledáček zaměříte, vystřelíte a prásk ho do bedny. I když máte na protivníkovu hlavu volný výhled, všechny střely vypálené zpoza překážky skončí vždy v ní.
I když mi nevadí ukládání pouze na vyznačených "checkpointech", zamrzí, že in-game filmy a filmové vsuvky nelze přeskočit a také místa k uložení hry nejsou v případě soubojů s bossy vůbec šikovně rozmístěna. Takže se vám mnohdy stane, že projdete skoro celou úroveň, zhlédnete filmové střípky své vracející se paměti a vylámete si zuby na první pokus u souboje s bossem. Zde musíte nahrát poslední pozici, která je ale hned zkraje aktuální mise, tudíž musíte znovu opakovat velký kus úrovně včetně videa, než se bossovi dostanete na kobylku. I když jsou tito protivníci vesměs slabí, rozhodně málokdy - zejména v tužších obtížnostech - dosáhnete vítězství na první pokus.
O podivné AI nepřátel již mluvil Ondra Zach ve své PC recenzi, takže já se ještě zastavím u zvukové stránky. Ta je zejména v porovnání s ostatními 3D střílečkami v první osobě kromě hudebního doprovodu (mění svoji dynamiku v závislosti na vaší činnosti a odhalení nepřáteli) docela nevýrazná a zvuky zbraní např. ve srovnání s Medal of Honor: Rising Sun jsou méně razantní a krapet přidušené. Možná že je to také tím, že po bezprostředním výbuchu granátu či střely z Bazooky mi zalehly virtuální uši a chvíli mi v nich pískalo, takže ovládaný hrdina již poté moc dobře neslyšel.
I když se může zdát, že podle předchozích řádek patří konzolová XIII jen a pouze do koše, přece tomu tak není. Výborný námět, poutavý příběh, unikátní grafické provedení a slušná herní délka patří k výrazným pozitivům této hry. Jelikož ale o všem podstatném o těchto aspektech již byla zmínka v PC recenzi, já jsem se zaměřil právě na ty negativní stránky, kterých má přece jenom PS2 verze poměrně dost.
Takže když sečtu nepřesné a hrubé ovládání poplatné pouze konzolové mutaci, mírně horší ozvučení od počítačového bratříčka a přidám k tomu ještě další společné kiksy jako prolínání mrtvol, chybnou střelbu za překážkami, nebo nemožnost přeskočit in-game videa, vyjde mi sice stále kvalitní 3D střílečka s netradičním grafickým kabátkem, ale v porovnání s domácí konzolovou konkurencí se jedná o lepší průměr a ve srovnání s počítačovým bratrem o jasného outsidera.
XIII | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|