Osmnácté narozeniny jsou něčím výjimečným v životě každého teenagera. Člověk vstupuje do světa dospělých (pokud tedy nežije v USA, kde si musíte počkat další tři roky) a konečně může oficiálně a legálně řídit, zpíjet se do němoty, kupovat si různé „anatomické“ časopisy, navštěvovat podniky pochybné pověsti a trávit v nich příjemné chvíle. Naštěstí většina rodičů chápe důležitost tohoto okamžiku pro své dítko, a tak jsou šťastní teenageři obdarováváni novými počítači, statisícovými konty či rovnou sportovními automobily. Na druhou stranu s osmnáctými narozeninami také končí bezstarostné dětství, a proto se někteří méně šťastní musí začít starat o sebe sami, nebo dokonce nastoupit výkon trestu či ještě hůře, musí nastoupit do práce. A přestože sličná Londýňanka Amy nepatří ani do jednoho z těchto extrémů, její osmnáctiny také nebyly nic úžasného. Opět se pohádala s rodiči a tentokrát nebyl rozepře způsobena její pubertou ani matčiným klimakteriem. Proč zrovna ona musí být ta jediná, která ví, že kromě našeho existuje i další svět. Svět plný víl, elfů, trpaslíků a skřetů, svět magie a také svět, do kterého byla ona přenesena.
Pokud si po shlédnutí okolních obrázků myslíte, že Zanzarah je jen dalším klonem Tomb Raidera, jste na omylu. Amy totiž rozhodně nemá 
taková prsa jako Lara. A Lara zase není panna... i když. Teď ale vážně. Zanzarah obsahuje na rozdíl od Tomb Raidera množství RPG prvků, odehrává se v pohádkově fantasy světě a na rozdíl od Lary nebude Amy pořád někde skákat, šplhat, nebo se potápět. Ba dokonce nebude ani bojovat. Nyní se totiž dostáváme k podstatě Zanzarahu – Amy bude sbírat, či spíše lovit, víly, které se budou místo ní utkávat s nepřáteli, povětšinou také vílami a víláky. Systém hry autoři prostě okopírovali z Pokémonů, pomazali báječnou grafikou a zasadili do pohádkového světa. Amy si vlastně jen pobíhá se svým batůžkem, sbírá mince, léčivé nebo mana lektvary a rostlinky a také speciální koule, obdoby pokéballů, do kterých může uvěznit poražené víly. Setká-li se Amy se soupeřem, nebo přepadne-li ji některá z divokých víl, nastává bojová část, kdy se přepne pohled do vlastních očí a v jakési magické a vcelku malé aréně se utkávají vaše víly s těmi protivníkovými. Víly mohou létat a kouzlit, přičemž mají dva sloty na kouzla, v každém je jedno útočné a jedno pasivní, obranné kouzlo. Létání je omezeno staminou, která se ale postupně doplňuje, kouzlení je pak limitováno manou, kterou si musíte doplňovat průběžně lektvary (to je ale možné jen v adventure módu). Je-li vaše víla zabita, přichází na řadu další z až pěti které 
máte okamžitě k dispozici. Pokud je nepřátelská divoká víla kriticky zraněna, můžete jí zajmout, ovšem jen za předpokladu, že máte volnou kouli (ty jsou navíc ještě tří druhů, podle toho jak silné víly dokáží lapit). Ovšem každá takto zkrocená víla bohužel ztrácí většinu zkušeností (může například spadnout z levelu 15 až na level 2), takže si jí potom musíte znovu vytrénovat. Když vílu zabijete získáte několik zlaťáků, či nějaký předmět a samozřejmě zkušenosti. Žádné zkušenosti ale nedostanete, pokud prohrajete (ale ani o žádné nepřijdete), stejně tak ostrouháte, když vám zraněná víla uteče (stejně jako vy může i ona použít teleport, což dělá velmi, velmi často). Víly získávají po vítězných soubojích zkušenosti a po přechodu na další úroveň i zlepšení vlastností. Celkový počet víl, které ve hře můžete získat je sedmdesát sedm (rozděleny jsou do několika elementů, jako jsou voda, oheň, příroda, kámen, psionika atd.), což ačkoliv se jejich počet ani zdaleka neblíží pokémonům, je to vcelku velmi solidní číslo. Navíc má každá z víl tři vývojová stadia, kterými prochází s rostoucími zkušenostmi.
Svět Zanzarahu není samozřejmě liduprázdný. V různých vesničkách, městech ale i na cestách se setkáte s bahenními gobliny, hamižnými 
trpaslíky (jak jinak), kteří se vám většinou budou snažit něco prodat, či s elfy, kteří zde jsou k nelibosti všech ortodoxních tolkienistů ztvárněni podle starých germánských mýtů, čili jako malí skřítci s útlým tělíčkem a s velkou šišatou hlavou posazenou na hubeném krčku. To, že je Zanzarah RPG prvky pouze okořeněn, poznáte nejen podle nevelkého počtu NPC, ale také podle rozhovorů s nimi. Většina jich je velmi stručná a probíhá tak, že vám dotyčný něco vypráví, přičemž zeptat se můžete (pokud můžete) nejvíce tak na tři témata. NPC se vlastně ve hře vyskytují jen pro to, aby vám zadali nějaký úkol, či něco prodali. Tím se dostáváme k obchodu. Univerzálním platidlem jsou tzv. fairy coins, penízky, které budete nacházet volně roztroušené po levelech, či po přemožení divokých víl, a za něž si ve městech můžete nakoupit vše potřebné – lektvary, léčivé rostliny, které oživí zabitou vílu, či různé speciální předměty. Originálně je zpracováno nakupování kouzel, která vám prodává Magický Obchodník ne nepodobný toydarianskému Wattovi ze Star Wars, Epizody I (to byl ten modrý chobotnatý létající vydřiduch z Naboo). Kouzla vám za určitý obnos náhodně namíchá a vy si pak jedno z nich vyberete. Aby to ale nebylo tak jednoduché, tak se občas 
stane, že vám namíchá několik hodnotných kouzel najednou nebo vám jindy nenamíchá žádné. Kouzla jsou stejně jako víly rozděleny do několika kategorií, přičemž na sebe působí rozdílně - například psionická kouzla jsou neefektivní proti kamenným vílám a podobně. U trpaslíků si také můžete nakoupit magické krystaly, za něž pak získáte speciální runy, které vás mohou rychle přemístit do požadované lokace a ulehčit vám zdlouhavé putování, které je zdlouhavé hlavně proto, že se Amy pohybuje velmi pomalu, a to i pokud běží. V budovách vždy jen chodí, což je opravdu otrava.
Prostředí Zanzarahu je ztvárněno opravdu nádherně. V kraji víl je vše krásně zelené a zarostlé hezky vymodelovanou trávou, kapradím a květinami. V lese se ze stromů snáší k zemi listí, ve vzduchu se třepotají barevní motýli, občas okolo prolétne sova či proběhne králíček nebo malý skřítek. Vše je krásně barevně otexturované a dohromady působí tak neskonale idylicky, že si ani nevšimnete, že keře či koruny stromů jsou vlastně jenom klasické kříže nebo růžice 2D modelů. Vše reaguje na vaše kroky, takže kapradiny a květiny se vlní a ohýbají, králíčci skáčou, slepice utíkají a kdákají, prostě nádhera (pokochat se můžete v této galerii). Vše ještě dokresluje nádherná ambientní hudba, která takovéto hře padne jako ulitá. Vskutku úžasný 
je pak hudební motiv v menu, ve kterém se hned po intru rozezní kytara, kterou následně doplní nádherně pohádkově sametový ženský vokál.
Tak to vypadá, že Zanzarah by mohl do stojatých a již značně zahnívajících vod herního průmyslu, ve kterých se o přízeň hráčů perou samé realtime strategie a akční střílečky, vlít alespoň několik kapek originality a pohádkové laskavosti. Přestože díky jednoduchosti a pohádkovému příběhu ocení Zanzarah zejména děti, určitě si jej oblíbí i starší hráči (jestli vás chytne můžete zjistit v demu). Potenciál k úspěchu má rozhodně alespoň po audiovizuální stránce, a přestože se bojím, že se hra může po čase zvrhnout v nudící výlov víl, doufám, že jej od tohoto zachrání množství variabilních questů.
