Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zaplaví trh hry pro 'nováky'?

  12:00aktualizováno  24. října 12:14
Herní vydavatelé stále hledají nové cesty, jak vydělat na hrách co nejvíce peněz. Hry tak již pronikly do běžného života 'klasického konzumenta', který má ke skutečnému zapálenému hráči opravdu daleko. Jak vypadají ony tvrdě mainstreamové hry, proč tak vypadají, a kde se prodávají?

Čas od času vyjdou v českých herních magazínech americké žebříčky prodejnosti jednotlivých her. Pokud se u nich zrovna redaktoři nerozplývají nad tím, že se Flashpoint dostal na první místo, obvykle si neodpustí poznámku, jakto že si Američané masově kupují hry jako Deer Hunter, Who Wants to Be a Millionaire, popřípadě jakési podivné kolekce hříček od Walta Disneyho. Vysvětlení je však prosté – do statistik se dostaly jak hardcore tituly, na které se těší snad každý správný hráč, ale většina normálních lidí o nich nikdy neslyšela, natož aby toužila si je zahrát, tak jejich přesný opak – tedy počítačové hry pro „běžnou veřejnost“, tedy lidi, kteří sice doma počítač mají, ale nevidí smysl života v nekonečném honění Diabla po temných kobkách. Ke smůle všech pravověrných hráčů je však těchto lidí mnohem víc a také mnohem raději utrácejí.

Abyste si lépe představili myšlení „hrami nepostiženého“ člověka, zkuste najít ve svém okolí někoho, kdo sice umí pracovat s počítačem, ale z her viděl maximálně tak Solitaire nebo Minesweeper. Dobrá, nyní jej pod záminkou hodnotné odměny posaďte k takovému Metal Gear Solidu, Black & White, nebo Icewind Dale. Že se vůbec nebaví, ale jenom zmateně pobíhá kolem a bezradně kliká myší všude po obrazovce? O to tady právě jde – běžné hry jsou pro něj příliš komplikované a vyžadují poměrně dost zkušeností a abstraktního uvažování, které logicky postrádá. Můj otec takhle například již několik let čas od času usedne ke starému počítači, zalétá si v Aces of the Pacific a náramně se u toho baví. Představa, že by usedl k Flankeru 2, půl hodiny se šťoural v nastaveních a pak hodinu létal kobry či kolkoly, je absurdní. Podobně jsou na tom některé kamarádky s Diablem – baví je chodit sem a tam, sbírat lektvary a zabíjet kostlivce, ale v životě by je nenapadlo připojovat se na BattleNet, pohrávat si s Horradic Cube nebo trávit desítky minut optimalizací inventáře. Prostý nefanatický lid se zkrátka chce také bavit, ale tím to hasne – počítačové hry jsou pro něj jen občasné příjemné zpestření volného času a nehledá za nimi žádnou extra velkou kreativitu nebo celoživotního koníčka. Proto není divu, že vývojáři ve snaze získat pro sebe tuto cílovou skupinu dělají hry jako Deer Hunter...

Dobrá, ale proč tedy patří k nejprodávanějším hrám The Sims, kteří rozhodně nevznikali coby čistě rodinná gamesa? Proč se tak daří Roller Coaster Tycoonu, Who Wants to Be a Millionaire, a proč se tolik firem pralo o licenci Weakest Link (drsný soutěžní pořad „nejslabší článek“, který nejvíce připomíná týmové hraní Riskuj, kdy hráči po každém kole vylučují ze hry ty, kteří jim přijdou jako nejslabší článek v týmu)? Mnoho otázek, ale jen jedna univerzální odpověď – dokonalý a velmi přesně zaměřený marketing. Opět se tu nabízí osvědčený postup s odchytáváním lidí, kteří nepatří mezi herní nadšence. Namísto lákání k monitoru jim však stačí položit dvě otázky: „Znáte Diablo?“ a „Znáte pořad Chcete být milionářem?“ (o tom, jaké budou odpovědi, snad není nutné se zmiňovat). Pokud už se někdo takový odhodlá k nákupu her, pak bezesporu sáhne po osvědčené volbě, než aby riskoval, že utratí své peníze za něco naprosto neznámého. Stejně tak koupí svým osmiletým ratolestem raději kolekci her od Dysneyho, nebo Pokémony, protože ví, že děti ony postavičky znají a obdivují je, tudíž se jim hra bude nejspíš líbit. Stokrát může notorický hráč CounterStrike či Starcraftu ohrnovat nad „Milionářem“ nos, ale dokud budou mít lidé v televizi denně na očích upoutávky, budou si kupovat stále další a další edice. Největší položku v nákladech na tvorbu podobných her tvoří licenční poplatky za užití známého jména – cena za vývoj samotného programového kódu je ve srovnání s „hardcore“ tituly zanedbatelná, takže různá „druhá vydání“, „speciální edice“ a „vylepšené verze“ představují relativně bezproblémový (a hlavně bezrizikový) zisk jak pro vydavatele, tak prodejce licence. Většina svátečních hráčů totiž jednou stejně zjistí, že se otázky začínají opakovat, a tak si s radostí koupí pokračování – už jenom z prosté zvědavosti (ostatně prodejní statistiky druhých dílů mainstreamových her mluví za vše). Kapitolu samu pro sebe pak ještě představuje náhlá vlna zájmu o určitou starší hru, která je zrovna v hledáčku médií. Stačí pár spekulací nad zbořenými budovami, a ejhle - dva roky starý letecký simulátor se vyhoupne mezi pět nejprodávanějších her (o tom, že by u něj většina nových kupců vydržela déle než pár hodin, si nikdo nedělá iluze – jednou zaplatili a tím to končí).

Stále tu však visí onen zmiňovaný úspěch The Sims a Roller Coaster Tycoonu, které své vlastní televizní pořady nemají, ale prodávají se neméně dobře. Tentokrát však nebudeme při hledání odpovědi odchytávat příbuzenstvo, ale raději se podíváme, kde se tyto hry prodávají. Že je není zas až tak vidět ve specializovaném herním obchodě? Nevadí – stačí v sobotu dopoledne vypnout počítač a vyrazit se zbytkem rodiny do hypermarketu. Takový hypermarket je úžasné místo, doslova ráj pro obchodníky. Lidé do něj přicházejí za jediným účelem – utratit peníze. Mraky lidí, kteří s sebou mají relativně hodně peněz a hlavně je hodlají utratit právě tam a nikde jinde. Právě hypermarkety jsou největším prodejním tahounem mainstreamových her – ať již „milionářských“, nebo těch, které měly štěstí na snadné ovládání, atraktivní námět a skvělý marketing. Obrovská nákupní centra představují svět sám pro sebe, kde platí určitá specifická pravidla, a to jak cenová, tak například tematická. Je například vyloučeno, aby měl v americkém hypermarketu obrovskou reklamní akci Soldier of Fortune – při pomyšlení na moře žalob a negativní ohlasy v médiích ohledně propagace násilných her v místech vyhrazených typicky rodinné zábavě, přichystá raději vydavatel kolekci padesáti jednoduchých her v dostatečně atraktivní krabici. Náklady na výrobu budou mnohem nižší a najde se spousta lidí, kteří to svým dětem (nebo i sobě) koupí se slovy: „to je fajn, padesát her za cenu jedné, to mě snad nikdy neomrzí...“

Je jasné, že v dohledné době budeme svědky relativně mírumilovné „koexistence“ mainstreamových i hardcore her, kdy se do sebe jednotlivé skupiny nebudou příliš míchat – kdo ze skalních hráčů o sobě může prohlásit, že by cíleně vyhledával produkty Disneyho nebo Valusoftu. Do budoucna však mohou hry pro širší obecenstvo odčerpat již tak tenké finanční prostředky na výrobu „skutečných“ titulů. Vývojářům pak nezbude než podstatně zredukovat rozpočet, nebo hry zjednodušit, odprostit od násilných scén a snažit se oslovit větší cílovou skupinu. Na konzolích by však podobný trend neměl být zas až tak patrný – průměrný konzolista totiž stále ještě vyžaduje poměrně sofistikované tituly a představa GT4 bez setupů či s autopilotem, který by řízení redukoval na prosté tisknutí plynu, je přeci jen přitažená za vlasy. Otázkou však bude vzdálenější budoucnost, kdy se u nějaké konzole x-té generace sejde celá rodina včetně babičky a dědečka...

Naštěstí pro tuzemské hardcore hráče stále ještě není rozšíření počítačů v domácnostech a obecná počítačová gramotnost na úrovni západních zemí, takže podobný mainstreamový boom, jako prožívají již delší dobu v USA, je v nedohlednu. Další brzdou nástupu podobných her je bezesporu nižší kupní síla (prodá se méně kusů) a také nutnost české lokalizace cizojazyčných titulů – to vše snižuje šance na návratnost investice do vydání hry, o vyhlídkách na slušný zisk nemluvě. Přesto se i u nás začínají objevovat první vlaštovky úspěšného masového marketingu – ať již v podobě množství budgetových her, nebo coby jednoduché a relativně levné původní české hry (například Mrazík). V žádném případě však nechci podobné hry hanit – svou cílovou skupinu mají a dokážou určité lidi pobavit. Je zkrátka nutné se smířit s tím, že hraní počítačových her již opustilo dětská léta, kdy mělo punc exotiky a okolí se na hráče dívalo skrze prsty. Schválně se někdy běžte do hypermarketů podívat a sledujte, kdo si kupuje jaké hry a kolik za ně platí. Budete v mnohém překvapeni.

Autor:




Nejčtenější

Age of Empires 4
Skvělá zpráva, Microsoft oznámil Age of Empires 4

Přání fanoušků byla vyslyšena. Microsoft oživuje legendární značku historických strategií, jejíž poslední díl vyšel již před dlouhými 12 lety.  celý článek

Project Scorpio
Seznam her, které využijí výkonu Xboxu One X. Je jich přes sto

Xbox One X bude na nějaký čas nejvýkonnější konzole na světě. Prodávat se začne 7. listopadu za 13 490 korun a níže můžete nahlédnout do seznamu her, které...  celý článek

Biomutant
Nově oznámený Biomutant vypadá jako Kung Fu Panda pro dospělé

Konečně zase nově oznámená hra, která nemá v názvu číslovku. Biomutant láká na otevřený svět a možnost přizpůsobit si vlastního hrdinu k obrazu svému.  celý článek

Star Wars Battlefront II
Podívejte se na nové trailery Battlefront 2 a Assassin’s Creed: Origins

U příležitosti právě započatého Gamescomu dostaly dvě z nejočekávanějších her současnosti nové trailery. A oba vypadají fantasticky.   celý článek

Cities: Skylines - Green Cities
Strategie Cities: Skylines se v další expanzi zaměří na zelená města

Zelená města mají být města budoucnosti. V budovatelské strategii Cities: Skylines si je ovšem v rámci expanze Green Cities postavíme už tento rok.   celý článek

Další z rubriky

Ukázka ze hry Fapic
Kvantita na úkor kvality, Steam praská pod náporem špatných her

Ani nově zavedený vstupní poplatek nedokáže zabránit vydávání stále většího množství špatných her. Jen za první týden tohoto měsíce jich vyšlo přes 200.  celý článek

League of Legends
Slavný fotbalista vyhrál soud s autory League of Legends

Slavný nizozemský fotbalista Edgar Davids uspěl s žalobou proti provozovatelům hry League of Legends. Jedna z postav se totiž notně inspirovala jeho vzhledem.   celý článek

GTA 5
Prestižní škola využívá Grand Theft Auto 5 jako učební pomůcku

Kanadská prestižní střední škola Royal St. George’s College využívá Grand Theft Auto 5 jako učební prostředek, na kterém studentům ukazuje zakořeněné...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.