Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Závislost na počítačích očima odborníka

  12:00aktualizováno  12:01
Závislost na počítačových hrách a internetu je často podceňována. Málokdo ji považuje za skutečný problém, včetně těch, kteří jí sami propadli. Jak ale zjistit, zda se jedná skutečně o závislost, nebo jen o obyčejnou zálibu? Na tuto a další otázky jsme se ptali odborníka přes tuto problematiku - Mgr. Petra Růžičky.

Mgr. Petr RůžičkaV našem seriálu o vlivu počítačových her na lidskou psychiku jsme se již dívali na tento problém vážně i nevážně, ale ještě nezazněl hlas skutečného odborníka. Kontaktovali jsme tedy Mgr. Petra Růžičku, který se zabývá - mimo jiné - právě i závislostí na internetu a počítačových hrách. Položili jsme mu několik otázek, na které se nám dostalo přesných a vyčerpávajících odpovědí.

První otázka je pochopitelně asi i nejdůležitější. Jak se vlastně taková závislost na internetu, případně na počítačových hrách, projevuje?
Dovolil bych si začít svou odpověď trochu obecněji. Závislost, jako specifický způsob „vztahování se“ k realitě, je (alespoň podle té teorie, která je mi blízká) vlastně jenom jedna a pouze si navléká různé „kabáty“. O závislosti lze tedy mluvit tehdy, pakliže to, co dělám - a nezáleží na tom, zda se jedná o práci s počítačem či konzumaci alkoholu - mi přináší těžkosti v některé z následujících čtyřech oblastí a já v tom pokračuji přes zjevné negativní dopady.
První oblast je oblast rodiny. Například když rodinní příslušníci začínají poukazovat na to, že moje vysedávání u počítače již překračuje určitou jimi tolerovatelnou hranici, nebo se začnou zhoršovat vztahy v rodině. Například děti se mi mohou odcizovat, manželka prohlásí, že už se mnou nechce být. Nemusí přitom nutně dojít k rozvodu, ale vztahy uvnitř rodiny se začnou hroutit.
Druhou oblastní je oblast práce. Kolegové mne upozorní, že bývám až příliš často a příliš dlouho na internetu, ale já si to nepřipouštím jako problém. Moje práce začíná ztrácet na kvalitě nebo prostě nestíhám své běžné pracovní povinnosti a jsem v důsledku toho třeba kárán, finančně postihován, přeřazen na nějaké méně kvalifikované místo, je mi znemožněn přístup na internet a podobně. Pokud na internetu visím doma v noci a do práce chodím nevyspalý, může to mít stejné dopady.
Třetí oblastí je oblast zdraví. Použiji nyní příklad z konzumace alkoholu. Jestliže pan doktor řekne: "Pane Nováku, vaše jaterní testy jsou velmi špatné" a zeptá se, jestli piji alkohol ve větší míře a já odpovím: "Ne, pane doktore, tak maximálně jedno dvě piva týdně, víc ne", a přitom si dám sedm piv denně, tak to může svědčit o závislosti. Takže pokud se objeví nějaké zdravotní poškození, které s tím souvisí (např. potíže s páteří či zrakem), avšak nikterak na to nedbám a v náruživé činnosti pokračuji, anebo jestli popírám důsledky nebo příčiny svého chování, může již jít o závislost.
Čtvrtá oblast by se mohla nazývat trestně právní, nemyslím si však, že je nutné to omezovat jen na konflikty se zákonem. Můžeme to rozšířit i na konflikty s jakoukoliv vyšší kodifikovanou normou, ať již se jedná o právo nebo vnitrofiremní vyhlášku. Jestliže takováto vyhláška upravuje například přístup na internet nebo čas strávený připojením a já toto nařízení vědomě porušuji, a to i přes avizované či uplatněné sankce, pak lze také usuzovat na závislost. Čím více z těchto čtyř oblastí je zasaženo, tím je větší pravděpodobnost, že jde o závislost (závislé chování).
Dalším ukazatelem, který může pomoci rozhodovat, zda již jde o závislost, je to, zda látka (alkohol, droga …) či činnost (brouzdání po internetu, chat, hazardní hra, sex …), kterou člověk užívá či nadužívá, se pro něj stane způsobem „řešení“ problému. Jestliže mám například strach z lidí a tento strach překonávám („řeším“ to) alkoholem, je to jen krůček k závislosti na alkoholu. Pokud mám například problémy s osobní komunikací s ostatními lidmi a přitom mi nečiní potíže komunikovat po e-mailu nebo na chatu, nebo mi brouzdání po internetu či počítačové hry pomáhají zapomenout na neutěšenou situaci doma, ve škole, v práci apod., jsem patrně kousek od závislosti na internetu (počítačích).

Takže ona hranice mezi koníčkem, kterým pro mnohé lidi internet a hry jsou, a závislostí je velice tenká...
Ano, je velmi neostrá. Stejně jako například u závislosti na alkoholu. Hranice mezi konzumenstvím a pijáctvím a mezi pijáctvím a závislostí na alkoholu jsou velmi neostré. Také rozlišení intenzivního využívání internetu (k práci, koníčkům, zábavě) od závislosti na něm není jednoduché. Kromě výše zmíněných znaků mi může pomoci v tomto rozlišení tzv. „změna či ztráta kontroly“. U alkoholu to například znamená, že když začnu pít, je pro mne třeba problém kontrolovat čas, který pití věnuji - řeknu, že přijdu v sedm, ale často se mi nepodaří přijít domů před devátou (nebo před půlnocí). Dále to může být změna či ztráta kontroly množství alkoholu, které vypiji - jdu na skleničku, ale ono „se to tak nějak zvrtne“ a já vypiji láhev. Nebo může jít o to, že nedokáži kontrolovat dobu začátku pití - čili řeknu si, že budu pít až po práci nebo až přijdu domů, ale něco mne nutí začít třeba již při obědě.
U internetu to může být velice podobné. Tam například lidé ztrácejí kontrolu nad tím, kdy se poprvé připojují, nebo čas strávený u internetu, což je asi nejdůležitějším aspektem, případně také silné překročení finančního limitu, který jsem si pro tuto činnost vyčlenil (v případě, že se připojuji za své vlastní peníze, např. přes tzv. dial-up).
Dalším ukazatelem může být i to, zda se díky mému užívání internetu nějak nemění můj život. Pokud začnu třeba zanedbávat a ztrácet dřívější jiné koníčky, přátele (a mám již jen přátele on-line), pokud začnu zanedbávat výživu či životosprávu obecně, pak to zase může svědčit o závislosti.

Může být závislost na hrách nebo na internetu nebezpečná jenom pro samotného uživatele, nebo i pro jeho okolí?
Trpí tím pochopitelně jak samotný uživatel, tak i jeho blízké okolí, zvláště rodina - stejně jako u závislosti na alkoholu či hazardní hře i zde dochází obvykle k narušení vztahů, které může vést až k rozpadu rodiny.

Kam až může takováto situace dospět?
Zde příliš bohaté zkušenosti nemáme, přeci jen u nás není takový rozmach internetu jako na Západě. Ale například v Německu výzkumy prokázaly, že zhruba každý dvacátý uživatel internetu se na něm stává závislým. Ve Švédsku je podle všech informací dokonce těchto lidí asi 40 000. Dá se usuzovat, že jak budou nové technologie zaváděny i u nás a internet se zpřístupní i dalším skupinám obyvatel, čeká nás to samé.
To je k samotnému užívání internetu. Dalším velkým problémem jsou však hazardní hry na internetu. U nás zatím takovéto zkušenosti nemáme, protože servery s hazardními hrami u nás nejsou ani zdaleka běžné, ale uvádí se, že například ve Spojených státech je každý sedmý člověk, který tyto servery navštěvuje, na těchto hrách závislý. Důvod je ten, že to je jedna z mála příležitostí, jak si mohou hazardní hry zahrát i děti. Pochopitelně, že čím mladší je člověk, tím větší riziko vzniku závislosti u něj hrozí. Nemluvě o tom, že se pak u těchto mladých lidí závislost léčí mnohem obtížněji.

Jak vlastně léčba takovéto závislosti probíhá? Jedná se jen o odvykací léčbu, nebo bývá tento druh závislosti jen symptomem něčeho jiného, co je také třeba léčit?
Těch teorií léčby je pochopitelně celá řada. Stejně jako je množství psychologických teorií vykládajících lidskou psychiku, tak je i řada terapeutických přístupů, koncepcí a teorií, jak tyto závislosti léčit. Lze je ale rozdělit na dva základní směry - režimovou léčbu a psychoterapeutickou léčbu. Já sám preferuji spíše onu psychoterapeutickou a vycházím z toho, že hraní - ať již na automatech nebo na počítači - je jen symptom něčeho dalšího. Když se na mne například obrátí rodiče takto závislých dětí - a to bývá nejčastější případ - bývá to většinou o tom, že něco v té rodině není tak docela v pořádku. Nemusí se ale pokaždé jednat jen o rodinu, ale třeba i o nějaký traumatizující zážitek ze školy apod.

Kolik pacientů za vámi s těmito problémy dochází?
Pokud se jedná o tyto typy závislosti, tak jen málo. Je to způsobeno tím, že naše společnost to dosud nepovažuje za nemoc. Nepíše se o tom, moc se o tom nemluví. A když už někdo má pocit, že má nějaký takový problém, tak obvykle neví, kam by se měl obrátit pro radu. Těch, kteří skutečně vyhledají pomoc (léčbu), je dosud poměrně málo, většinou se na nás obracejí jejich blízcí či rodiče.

Rád bych se vás také zeptal na váš názor na násilí zobrazované v počítačových hrách. Jak moc může podle vás ovlivnit psychiku dospívajícího jedince?
Psychologická obec je v tomto rozpolcená na dvě části. Jedna říká, že násilí v televizi a počítačových hrách nemá vliv na vývoj člověka a nemělo by se omezovat, druhá skupina psychologů říká, že tento vliv je velmi významný. V poslední době se začínají objevovat výzkumy, které dokazují velký vliv násilí na televizní obrazovce (u počítačových her to je však velice obdobné) na vývoj dětské psychiky. Nejedná se přitom jen o vyloženě akční filmy, stačí se pozorně podívat na nějaké kreslené filmy. I ty jsou plné různých násilností, byť humorně ztvárněných, které se mohou na vývoji negativně podepsat. Jsou známy i takovéto případy.
Jeden z psychoterapeutických směrů říká, že si každý z nás utváří svůj vlastní svět. Každý si ten svůj svět utváříme podle vlastních zkušeností, a když jsem tedy v mládí hojně vystavován vlivu násilí v televizi, hrách, nebo třeba i drastickým pohádkám, tak je tím můj svět nějak ovlivněn, takzvaně si „nastavuji kontext“. Začnu to brát jako určitou normu. A naučím-li se například ve svém virtuálním světě - tedy například v počítačovém světě – uvolňovat svou agresi tím, že budu střílet po ostatních, nějak se to podepíše i na mé běžné normě chování. Rizikové pro dítě je i to, že když v počítačové hře někoho rozstřílí a pak si hru pustí znovu, postava „vstane z mrtvých“, jako by se nic nestalo. V souvislosti s tím, jak „počítačový svět“ může ovlivnit prožívání reálného světa, si vzpomínám na jednoho svého klienta, mladého počítačového odborníka, který uvažoval o sebevraždě jako o způsobu řešení své tíživé osobní situace, ovšem měl představu toho, že by se jenom „resetoval“, to znamená, že by se neodpojil ze zdroje, HD by se stále točil a jen by vymazal vše z operační paměti. To v realitě pochopitelně není možné.

Kam si myslíte, že se bude situace vyvíjet dále? A to jak v oblasti závislosti na hrách, tak i na internetu.
Neodvažuji se říct nějakou prognózu. Pravda je ta, že se objevují stále nové a nové prostředky, na kterých se lidé stávají závislí. Na těchto nových prostředcích se přitom, dle mého názoru, závislost vytváří mnohem rychleji, než na těch dosavadních. Tím nechci říci, že by dosud existovaly jen závislosti na alkoholu, drogách a cigaretách. I v dobách dřívějších byli lidé závislí na televizi, na sexu, na partnerovi, na jídle, na lecčems - jen to nebylo považováno za závislost. Pokud jsem se například stal závislým na jídle či na partnerovi, tak se to všechno dělo v reálném světě. Virtuální realita však bude patrně poskytovat prostor pro rychlejší, hlubší a rafinovanější závislost, protože mi umožňuje vytvářet si virtuální „lepší“ svět, než jak vnímám ten reálný, ve kterém žiji. Lze předpokládat, že čím méně příznivý je můj reálný svět, tím spíše se budu uchylovat do těch virtuálních, neboť závislost se též projevuje tendencí dosahovat věcí, zážitků či vztahů „pokud možno snadno a rychle“. A tak než abych tvrdě pracoval na změnách ve svém reálném světě, což může trvat dlouho a musím při tom překonávat nepříjemné překážky a unášet frustraci, mohu se pomocí několika kliknutí dostat, alespoň na čas, do těch „lepších“, virtuálních světů.

Děkuji za rozhovor
Není zač.

Autor:




Nejčtenější

Gears of War 4
Microsoft: Před uvedením nové konzole budeme mít několik exkluzivit

Skromně působící nabídka Microsoftu by se do zahájení prodeje konzole Scorpio měla zlepšit. Společnost si prý uvědomuje význam exkluzivních titulů, a chce jim...  celý článek

Resident Evil 7: Biohazard
Klíčem k úspěchu nového Resident Evilu byla 90. léta

Inspirací pro sedmý díl Resident Evilu bylo pojetí her v minulosti. Titul se přitom původně přikláněl k akčnějšímu stylu šestého dílu.  celý článek

Ryse: Son of Rome
Dubnové hry zdarma s Xbox Live Gold: akce Ryse a seriál Walking Dead 2

V dubnu se majitelé s aktivním předplatným Xbox Live Gold mohou zdarma vydat ve hře Ryse: Son of Rome v kůži římského generála zabíjet barbary. Ale i zbylé hry...  celý článek

World of Warcraft: Legion
Blizzard se po více než dvaceti letech rozloučil se sítí Battle.net

Společnost Blizzard Entertainment dostála svému prohlášení z loňského roku a službu Battle.net přejmenovala. Nově se aplikace jmenuje jednoduše Blizzard a...  celý článek

Československo 38-89: Atentát
Hra českých vědců o atentátu na Heydricha bojuje o přízeň ve světě

Vylepšená verze edukativní hry Československo 38-89: Atentát se pod novým jménem Attentat 1942 uchází o přízeň hráčů na digitální distribuci Steam v rámci...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.