Zběsilá mlátička z Japonska Samurai Warriors 2

Japonci jsou známí podivnými hrami a lítá rubačka Samurai Warriors 2 takovou je. V negativním slova smyslu.

Samurai Warriors 2 (PC)

Počítačoví hráči bojovou ságu Dynasty Warriors od japonské společnosti KOEI příliš neznají. Jméno a zpočátku i velmi slušné renomé si totiž udělala na konzolích, zejména na Playstation, dnes už ale vychází všude možně. Je však proslulá také naprostou nepřehledností v označování jednotlivých dílů. Těch už vyšlo tolik, že je těžké vzpomenout všechny.

Ovšem namísto toho, aby se za název Dynasty Warriors přidávaly postupně nové a nové číslovky a bylo tak jasné, že jde o nastavovanou kaši, rozhodli se autoři přistoupit k ne úplně férovému marketingovému triku.

"Jestli čekáte nějaké pěkné japonské legendy, jste na špatné adrese."

Již několikrát vzali stále stejný základ hry a vydali ho jako zcela novou hru. Příkladem jsou názvy Warriors Orochi, jež v nepovedené konverzi vyšlo na PC nedávno č i právě Samurai Warriors, jehož druhý díl se na počítačích objevuje s dvouletým zpožděním po Xbox 360 a Playstation 2 verzích. Nelze od něj čekat žádné zázraky, protože celá série a všechny její spin-offy už docela dávno ztratila lesk a je s podivem, že už jí v KOEI nedají pokoj.

Pokud jste někdy hráli nějaký titul s „Warriors“ v názvu, máte velmi dobrou představu o tom, co vás čeká v Samurai Warriors 2. Tato odnož se od svých bratříčků a sestřiček liší výhradně tím, že se odehrává ve feudálním Japonsku. Na výběr stojí šestadvacet udatných válečníků, z nichž si ale zpočátku můžete vybrat jen několik. Ostatní je třeba odemknout tím, že odehrajete příběhové linie za ty dostupné.

Jestli čekáte nějaké pěkné japonské legendy, jste na špatné adrese. Každá postava má skutečně svůj vlastní příběh, mezi sebou se ale tyto liší jen v zaměněných slovíčkách a jinak natočených melodramatických, ovšem nicneříkajících sekvencí, které přerušují všudypřítomné rubání. Děj je neuvěřitelně plytký, místy snad až trapný a prakticky se netýká ničeho jiného než osvětlení podstaty toho, proč je vlastně potřeba všechny pobít.

Jste-li už nasyceni všech těch sofistikovaných, kvalitně provedených, realistických či zábavných her a máte-li dost skvostně vyprávěných příběhů či podařených renderovaných animací, je pro vás Samurai Warriors 2 skvělou volbou, pohybující se kdesi na pomezí mezi béčkovou a céčkovou herní produkcí. Připravte se na to, že v téhle hře se pouze pobíhá a drtí pár akčních tlačítek.

Jakmile se dostanete do mise, rozhostí se před vámi poměrně široké, bohužel ale dost pusté bojiště s několika zbytečnými objekty. Na něm se pohybují nepřátelské armády o stovkách mužů. To je pro sérii naprosto signifikantní.

Počty protivníků snadno převyšují jakoukoliv konkurenci. Většinou však tvoří menší skupinky, které není problém pomlátit, a to pouhým bezhlavým mačkáním všeho, na čem máte zrovna prsty. Postava už sama vykouzlí vcelku účinná komba a naprosto nerealisticky za sebou nechá hromadu mrtvol a může se vydat vstříc další bandě.

Autoři se pokusili do hry vnést lehký strategický element, když se snaží zadávat úkoly typu pomoci spřátelené skupince či obrany určité části bojiště. To všechno je ale prostou zástěrkou pro nekonečné rubání, pro které budete stejně obtížně hledat rozumné opodstatnění.

Čas od času postoupíte na nový level a získáte některé ze skrovné škály komb, čímž nahradíte to staré, které už se přeci jen opakovalo.

Obtížnost je nastavena docela podivně. Přestože budete desítkami nepřátel procházet jako nůž máslem, jakmile narazíte na některého z protivníkových vojevůdců, už se docela zapotíte a úspěch zdaleka není jistý. Takové řešení se nám příliš nelíbilo, jelikož se většinu času nudíte a jen zběsile klikáte, aby vás čas od času z letargie vytrhl ultratěžký boj, který může zmařit předešlé snažení.

Mezi jednotlivými misemi se vám otevře nabídka s možnostmi vylepšování vlastností a schopností. To je docela příjemné, aspoň má cestou sbírané zlato nějaký reálný dopad. Skilly se pojí jak ke klasickým úderům, tak k boji v koňském sedle, ale některé z nich se aplikují třeba i na vašeho bodyguarda, jenž vybraného hrdinu téměř celou cestu provází.

Jen škoda, že ne všechny upgrady jsou ve hře hmatatelné. Některé se skutečně projeví a jsou nápomocné, jiné ani nezaznamenáte.

Kromě příběhových linek pro jednotlivé postavy je tu k dispozici ještě „freeplay“ mód, který není svázán misemi ani dějem. Prostě si vyberete postavu, vrhnete se na bojiště a počítač na vás vysílá nepřátele tak dlouho, dokud nepadnete. Cílem je pochopitelně vydržet co nejdéle a zapsat se do herních análů.

Posledním módem je takzvané Sugoroku a v Samurai Warriors 2 působí tak trochu jako zjevení. Překvapivě totiž nemá nic společného s mlácením, ale jedná se o virtuální deskovou hru v japonských reáliích.

Nejblíže má asi k Monopolům, když až čtyři hráči hází kostkou a snaží se získat co možná nejvíce držav, na něž pak stoupají nepřátelé a musí platit. Je tu ještě řada dalších pravidel, která z této hříčky dělají překvapivě zábavnou záležitost, snad i vrchol celého titulu. Ale nepřeceňujme – jde spíše o krátkodobé zpestření, jež se po čase omrzí.

Jak už bylo zmíněno, Samurai Warriors 2 jsou konzolovou konverzí. Dvouleté zpoždění však neznamená, že na ní v KOEI pracovali dva roky. Spíše ji spíchli narychlo za několik týdnů. Ovládání ještě docela funguje a na spojení klávesnice s myší si lze vcelku rychle zvyknout. Na všechno ostatní se ale tvůrci vykašlali. Docela často tak budete narážet na problémy s technickou stránkou, která je značně nestabilní a například nastavení určitých rozlišení může být velký problém.

Na samotné grafice se zhola nic nezměnilo. Prostředí je stále nepříjemně pusté a zahalené do podivných barevných kombinací. Postavy na tom nejsou o mnoho lépe a s snad jen s výjimkou hlavních hrdinů vypadají dost diletantsky. Soundtrack je složen z rytmických, bohužel ale často se opakujících se bojových melodií.

Abychom pravdu řekli, nevidíme prakticky žádný důvod, proč měl být Samurai Warriors 2 portován na PC. Jistě, vidí ho KOEI, které prodá další kopie hry nic netušícím hráčům a ještě více tak stvrdí svůj status nenažraného vydavatele. Hra byla rozporuplně přijata už na konzolích a zpožděná PC verze na tom je jenom hůře. Raději nebrat.