Příběhy princezny Zeldy a jejího chrabrého zachránce Linka patří spolu
s Máriem a Samus Aran v Metroidu do zlatého herního fondu společnosti Nintendo. Oba později jmenovaní se již svých nových dobrodružství na GBA dočkali a nyní konečně přichází na řadu Link se Zeldou. Za své bohužel vzaly veškeré naděje
příznivců série, kteří až do poslední chvíle doufali v plnohodnotné pokračování, neboť oblíbení hrdinové se na GBA objeví ve hře The Legend Of Zelda - A Link To The Past. Tedy ve hře, jež poprvé spatřila světlo světa v roce 1993 na SNESu a která je dodnes fanoušky považována za nejlepší 2D akční adventuru všech dob. A tak se dlouhé měsíce před dokončením GBA verze živě spekulovalo, zda se dočkáme portu původní SNESové verze, nebo zda se
bude jednat o vylepšený remake poplatný dnešním standardům. Čekání je u konce a my se dnes společně podíváme, jak to všechno nakonec dopadlo. A nemůžeme začít jinak než obligátním rčením, že pro vás máme jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Špatnou zprávou je skutečnost, že firma Nintendo nakonec upustila od grafické, hudební a zvukové revitalizace deset let staré hry a na GBA se tak dostává téměř stoprocentně identický port původní SNES verze. Nově příchozím hráčům by toto příliš vadit nemělo, zato veteráni snad
kromě nostalgického zavzpomínání stěží naleznou důvod projít toto monstrózní dobrodružství ještě jednou. Naopak dobrou zprávou je přidání originálního multiplayerového dobrodružství "The Four Swords" z dílny společnosti Capcom, které je určeno pro dva až čtyři hráče a naleznete jej na stejné cartridgi jako původní A Link To The Past. Nejenže tedy získáte dvě hry za cenu jedné, ale získáte také vůbec první multiplayerové dobrodružství Zeldy a Linka.
Častým omylem je začlenění her ze série The Legend Of Zelda do žánru RPG. Ve skutečnosti tyto hry nabízejí unikátní mix adventury, akce a logických hádanek, takže se na ně mnohem lépe hodí označení akční adventura. A ani poslední dobrodružství „A Link To The Past„ není výjimkou. Na hráče zde čeká kromě velké pozemní mapy s nepřeberným počtem obydlí k prozkoumání celkem jedenáct rozlehlých dungeonů. Postup při jejich procházení je pokaždé totožný. Při vstupu do dungeonu je obvykle potřeba vyřešit nějakou tu logickou hádanku; bojovat se všudypřítomnými nepřáteli; sbírat malé klíče pro zpřístupnění zprvu nepřístupných oblastí labyrintu; a především nalézt velký klíč, s jehož pomocí odemknete hlavní truhlu skrývající obvykle zajímavé
překvapení (ať již luk, bumerang, nebo například kladivo) a také vchod do oblasti s finálním bosem, jehož překonání nalezený předmět většinou citelně usnadní. Netřeba dodávat, že každý z dungeonů nabízí zcela odlišné grafické provedení, hádanky a nepřátele. Smysl autorů pro detail a jejich kreativita je obdivuhodná. Například v ledovém paláci naleznete kluzké podlahy a ve vodním dugeonu zase přepínače sloužící k regulaci úrovně hladiny, jejíž správná výška pak umožní další postup ve hře.
Jak je patrné z ilustračních obrázků doprovázejících tuto recenzi, celá hra se již klasicky odehrává při pohledu shora, což značně usnadňuje přehled u dění na herní obrazovce. Ovládání se až na drobné změny příliš od původní SNES verze neliší. Směrový kříž slouží k pohybu hlavního hrdiny a k tlačení předmětů zvoleným směrem. Tlačítko B slouží k aktivaci primární zbraně a hlavním posláním tlačítka A je použití vybraného předmětu z inventáře, nicméně toto může být taktéž použito k otevírání truhel a ke komunikaci s dalšími herními postavami. Levé horní tlačítko vyvolá přehlednou mapu aktuálně procházeného dungeonu a pravé horní tlačítko lze použít k otevírání truhel, k běhání a plavání (v pozdějších částech hry - po získání potřebných předmětů a vlastností).
„A Link To The Past„ je masivní dobrodružství, které v závislosti na zkušenostech hráče nabízí dobu zábavy od 20-ti do 40-ti hodin. Nehledě na to, že po jeho prvním dohrání se k němu minimálně ještě jednou vrátíte, neboť není v silách normálního hráče napoprvé objevit všechny předměty, vyřešit všechny hádanky a navštívit všechny tajné lokace. A samozřejmě nesmíme zapomenout na multiplayerový přídavek „The Four Swords„, který by sám o sobě vydal na samostatnou hru. Podmínkou nezbytně nutnou ke spuštění multiplayerového dobrodružství „The Four Swords„ je propojení minimálně dvou GBA se hrou příslušným kabelem. Pokud nikoho s GBA ve svém okolí nemáte, potom si tento přídavek stěží zahrajete.
I zde (The Four Swords) vlastní hra začíná únosem Zeldy. Tentokrát je na vině zlý mág Vaati mající slabost pro unášení mladých sličných dívek a byla to právě princezna Zelda, kdo byl ve špatnou dobu na špatném místě. Role chrabrého zachránce se opět ujímá Link, který se vydává na záchrannou misi s cílem princeznu Zeldu vymanit ze spárů Vaatiho. Tímto podobnost mezi oběma hrami končí, neboť po nalezení kouzelného meče je Link rozdělen až na čtyři totožné jedince, kteří musí společnými silami projít náhodně generovanými dungeony,
vyřešit celou řadu hádanek, bojovat s nepřáteli a zvítězit nad zlým mágem. Zvláštní důraz je přitom kladen na vzájemnou spolupráci, bez které není možné postupovat dále. Například pro otevření zamčených dveří je potřeba zmáčknout skrytý vypínač v podlaze. V normální hře stačilo, aby si Link na tento vypínač stoupl sám, dveře se poté otevřely a hra pokračovala dál. Multiplayerová verze vyžaduje, aby si na tento vypínač stoupli všichni zúčastnění hráči, jinak se dveře neotevřou. To samé platí například také při soubojích s nepřáteli a řešení hádanek. Pokud se do bojů a řešení nezapojí všichni hráči, nelze pokračovat dále. Navzdory striktně vyžadované spolupráci je zde stále zachován aspekt zdravé soutěživosti, který katapultuje hratelnost až do nepředstavitelných výšin. Při procházení jednotlivými dungeony se totiž každý z hráčů snaží nasbírat co nejvíce mincí, které jsou různě poházené po zemi, či se objeví po zabití nepřátel. O adrenalinem napěchované okamžiky tak rozhodně není nouze. Navíc po dosažení určitých kritérií dojde ke zpřístupnění tajných, nebo doposud nepřístupných lokací v „A Link To The Past„. O důvod navíc, proč si nenechat multiplayerové dobrodružství uniknout.
Po grafické stránce se nekoná žádné výraznější překvapení. Přestože zub času
během posledního desetiletí značně zahlodal a při porovnání s nejnovějšími
hrami, které ždímají grafické možnosti GBA až na doraz, je to znát, v konečném
výsledku dopadla konverze grafiky do GBA rozlišení více než dobře. Grafické
pozadí, animace postaviček i jednotlivé sprajty se na displeji vyjímají
stejně dobře jako v původní SNESové verzi a celkově vše působí uhlazeně a
příjemně barevně. Multiplayerový přídavek The Four Swords se navíc
dočkal zbrusu nové grafiky i nových animací. Tato skutečnost sama o sobě
svědčí o úsilí, které společnost Capcom při vývoji hry vynaložila.
Určitě by nebyl problém recyklovat textury, sprajty i animace ze SNESové verze.
Hudební doprovod původní SNES verze obsahoval celou řadu úžasných skladeb, které se nesmazatelně zapsaly do podvědomí hráčů a v současné době jsou považovány za nestárnoucí klasiku. Jejich převod do přenosné verze dopadl nad očekávání dobře a pokud jste si ještě ke svému GBA nepořídili sluchátka, potom by „A Link To The Past„ mohl být tím správným důvodem. Bez nich si totiž stěží vychutnáte orchestrální hudební podklad, který výrazně podtrhuje herní atmosféru a většinu z jeho melodií si určitě budete
notovat i ve chvílích, kdy nebudete mít GBA zapnutý. Za drobný nedostatek může být považována skutečnost, že osm z hlavních dungeonů doprovází stále tatáž, byť velmi povedená, melodie. Stejně tak tomu však bylo i v originální verzi, takže nezbývá než přimhouřit obě oči, případně na čas ztlumit GBA.
Drtivá většina použitých kvalitních zvukových efektů pochází rovněž ze SNESové verze. Snad s jedinou výjimkou, kterou představuje pár nově přidaných výkřiků přehrávaných ve chvíli, kdy Link seká mečem. Stejně jako hudební doprovod, tak i zvukové efekty plně využívají stereo možnosti GBA. Stojíte-li například uprostřed herní obrazovky a odhodíte právě sebranou vázu směrem doprava proti zdi, tříštivý zvuk se ozve v pravém sluchátku. Při pobíhání po obrazovce se jednotlivé zvuky „točí„ v závislosti na vaší poloze. Je sice pravdou, že toto je již zcela standardní vlastnost všech moderních her, ale na GBA se jedná o příjemné vylepšení, které vás opět o kousek více vtáhne do děje probíhajícího na LCD displeji.
Přiblížil se konec recenze a s ním i čas na finální zhodnocení této bezesporu skvostné hry. Nic však není tak černobílé, jak by se mohlo na první pohled zdát
a v případě „A Link To The Past„ samozřejmě záleží na tom, zda jste již dohráli původní SNES verzi. Je-li vaší odpovědí rezolutní ne, potom nezbývá, než nejnovější GBA dobrodružství Linka a Zeldy vřele doporučit vaší pozornosti. Jeho koupí rozhodně neprohloupíte, neboť se jedná o masivní adventuru s precizním grafickým zpracováním, kvalitním hudebním doprovodem a především úžasnou hratelností. Patříte-li mezi protřelé veterány, kteří již dohráli SNES verzi, potom rozhodně stojí za zvážení, zda ve svém okolí nenajdete pár dalších majitelů GBA, se kterými podstoupíte nevšední a silně návykové multiplayerové dobrodružství. V obou případech nabízí „A Link To The Past„ desítky hodin nepřetržité zábavy a rozhodně se řadí na jednu z předních pozic na pomyslném žebříčku nejlepších her pro GBA.
| The Legend of Zelda: A Link to the Past | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
