Každý měsíc vychází mnoho nejrůznějších akčních her. Větší hráčského zájmu se obvykle chytí jen špička ledovce, zatímco ostatní putují dříve či později do budgetových edicí a snaží se zaplatit přinejmenším svůj vývoj a nepřivodit na svého tvůrce finanční katastrofu.
Teď si ale představte, že jste malým nezávislým týmem a máte se pasovat s obry. Zároveň ten boj nechcete jen tak vzdávat. Nemáte kdovíjaké prostředky, je vás všehovšudy devět a v rukou třímáte ze všeho nejvíce touhu udělat něco skvělého.
Nebudeme si nic nalhávat, takových pokusů tu jsou každým rokem desítky. Některé skončí jako volně dostupné tituly, ty šťastnější si vydělají pár drobáků v shareware branži. Ti ještě šťastnější se tímto způsobem dokáží uživit. A ti vůbec nejšťastnější si splní sen – vydají velkou hru, 
která nežebrá o přízeň publika, ale lidé si o ní sami povídají, sledují fanouškovské stránky apod.
Takový sen mají ve studiu jménem ACE Team a pro jeho naplnění dělají první poslední. Pokud jsme ještě před nějakým tím rokem mohli pochybovat o tom, zda projekt Zeno Clash vůbec kdy vyjde, dnes už tomu naplno věříme. A věříme také, že si najde vděčné publikum.
Už jenom proto, že to není ona klasické akce, kterých vychází půltuctu do měsíce. Je to naopak akce, která vás zaujme na první pohled, ať chcete nebo nechcete. Budí emoce a třídí hráče do skupin – příznivců a odpůrců. Jak se ale říká, málokoho nechává chladným.
Vývojáři nechtějí měnit koncepce žánru – na to jsou moc malými pány a už několikrát se ukázalo, že přílišná originalita a sní spojená komplexnost, do které novátorství často zabředne, slaví možná úspěchy u kritiků, nikoliv ale v regálech obchodů. Tak co dělat, když nechcete být ani neúspěšní ani neoriginální? Inu, vymyslíte si hodně uhozený svět, který hráče naláká.
Přesně to je případ Zeno Clash, jehož prostředí je jen těžko popsatelné a uchopitelné. Působí fantaskně, psychedelicky, punkově, sci-fi, bláznivě, revolučně – a ve všech případech jde do extrému. Tak nějak ale chcete zjistit, co vás tady čeká. Jakou asi mají autoři myšlenku, mají-li vůbec nějakou.
Zeno Clash se odehrává ve světě jménem Zenozoik. Ten se vyznačuje především tím, že tu platí zcela jiné zákonitosti než v naší dimenzi. Nedotknutelným objektem je takzvaná Otco-matka, což je hermafrodit, který zrodil všechny místí obyvatele. Ti jsou si tak všichni bratrami a sestrami. To tvoří úžasně netradiční komunitu, na jejíchž vazbách se snaží autoři stavět. Kladou si otázku, co kdyby tomu tak skutečně bylo – jaké by to asi tak mělo důsledky a opět jdou až na hranice možného. Jde tak o sondu do neuvěřitelného, jaksi mimozemského života.
Tato sonda je umístěna v očích hlavního hrdiny Ghata. Jeho prostřednictvím do tohoto prostředí vstupujete a jste také determinováni Ghatovou nelichotivou situací. Ten se totiž nedokázal tak úplně začlenit 
do hodně rozvětvené rodiny, tudíž ho kolektiv vyhostil. A to pak máte těžké – všichni jsou proti vám, každý ví, že jste vyvrhelem. Z toho se budou odvíjet všechny rozhovory i interakce se světem.
Vůbec samotná procházka po Zenozoiku je zážitkem sama o sobě. Tenhle svět je tak specifický, že nepřestanete vycházet z údivu. Podíváte se do celé řady úžasně navržených lokací, ve kterých si budete říkat: „jak tohle někoho mohlo napadnout“. Při procházkách ale začnete postupně odvíjet příběh, který je také patřičně odlišný od běžných konvencí.
Na povrchu se může zdát, že jde o prosté blábolení, ale stačí se nad ním zamyslet a objevíte leckterou životní pravdu, třebas převrácenou trochu naruby. A autoři si pro hráče připravují i náležitě objevné vyvrcholení, které vás pravděpodobně nenechá chladnými.
To všechno je hezké, ale Zeno Clash je také o herní zábavě, není to jen nějaký metavesmír, kde by vás bavilo jen se procházet, i když i to je právoplatná činnost. Samozřejmě budete používat zbraně, ale ne jen tak ledasjaké zbraně. Kvéry si totiž budete muset složit z věciček, které naleznete cestou. Jde víceméně o odpadky, a tak si dovedete představit, co všechno vezmete do ruky. Například lebku, která funguje kdovíjak, ale má být smrtící.
Ovšem silové řešení nebude tím jediným možným. Občas by mělo být třeba prostě jen vzít nohy na ramena, nebo se někde proplížit. Potažmo se prokecat. Ale akce by přece jen měla hrát prim.
Proto se vývojáři pokusili o atraktivní bojový model. Ať už si složíte jakoukoliv zbraň, neznamená to, že ji budete mít definitivně ve výbavě. Nepřítel vám ji totiž klidně může vyrazit z ruky (stejně jako vy jemu).
Potom nezbývá nic jiného než zvolit buď již zmíněný útěk, nebo pěstní souboj. Vypadá to sice suše, ale mlácení holýma rukama má být prý jednou z esenciálních složek hratelnosti, při jejímž provádění si užijete spoustu legrace. A to nejen v kampani pro jednoho hráče, ale i v multiplayeru, pro který se chystá řada pochopitelně ulítlých módů.
Ostatně, pro multiplayer má hra dobré základy v podobě odladěného technického a síťového kódu. Ten pochází z licencovaného 
Source enginu. Není to už sice žádná grafická hvězda, ale autorům se podařilo v něm vystavět jejich vysněný svět, a to jak s plnohodnotnými exteriéry, tak kvalitními interiéry. Navíc si spolehlivě zahrajete i na slabších sestavách.
Teď už jen zvládnout nejtěžší finální fázi a jít s tímto nadějným a svěžím projektem na digitální trh. Hra se pravděpodobně neobjeví v krabicové verzi, ale bude k dispozici za příjemnou cenu přes Steam. Tím pádem půjdou téměř všechny příjmy autorům a ne lačným vydavatelům. A pokud se základní hra chytí, jsou v plánu i další, pravidelně vydávané epizody.
