Začalo to tím, že jsem se přihlásila na sociální síť Facebook, a propojila se tak s mnoha kamarády a kamarádkami. Pak jsem si všimla, že spolužačka ze střední školy mívá u svého jména podivnou ikonku s infantilní kachničkou, která mi hlásila, že "uživatel Dagmar si právě koupil traktor" nebo "uživatel Dagmar získal titul Superfarmář".
Soukromě jsem si myslela, že se uživatel Dagmar zbláznila, ale pak jsem jednou na kachničku klikla. Od té doby vlastním virtuální farmu, z níž se jen těžko odtrhávám aspoň na víkendy. A nejsem sama. Jede nás v tom po celém světě přes sedmdesát milionů.
Milý sousede, posílám ti pumpu
Odjíždíme na chalupu a v běžném chaosu při hledání nezbytných a zároveň nezvěstných věcí se ozývají dětské hlasy: "Ještě nemůžu, za chvíli mi dozrajou rajčata!" "Mami, ať mě pustí na počítač, musím podojit krávy a chci si koupit studnu." To jsou moje, rovněž závislé, děti. Propadly Farmvillu také a musím se přiznat, že mi to nevadí. Tato hra nevyvolává agresivitu ani násilí a je nesoutěživá.
Pěstujete v ní květiny, brambory, slunečnice, chováte zvířata a za vydělané peníze si kupujete stodoly, sruby, studny, kůlny na nářadí a jiné potřebné věci. Obchodní ani ekonomické myšlení nepotřebujete, nikomu totiž nic neprodáváte. Jen si s kamarády, které pojmete za sousedy, posíláte dary, za což vám naskakují body. Podle počtu bodů se potom posouváte do vyšších a vyšších úrovní.
Na začátku byla jahoda
Proč je Farmville tak atraktivní, když mu chybí prvotní atribut všech počítačových her, a to adrenalin? Právě proto. Ke sbírání bodů a vydělávání peněz nemusíte po nikom střílet, plížit se vězeňskými kobkami ani obkličovat houf nacistů. Do vínku dostanete šest malých obdělaných čtverečků půdy a je to na vás. Když jsem si svou farmu poprvé otevřela, ležela tam políčka a u nich stála malá farmářka. Tu jsem si mohla učesat a upravit z nabízených zásob culíků, očí a nosů. Se shovívavým úsměvem jsem si ji vytvořila k obrazu svému a na políčka zasela jahody. Na trhu jsem zjistila, že zrají čtyři hodiny.
Vrátila jsem se k životu v reálném světě, ale pořád mimovolně sledovala čas. Za čtyři hodiny jsem se na farmu zase nalogovala. Jen ze zvědavosti, jak vypadají zralé jahody. Byly krásně červené. Sklidila jsem je, zasela nové a zjistila, že mi úroda vydělala na založení šesti nových políček. A to byl konec. Nastal "tamagoči efekt".
Přece nenechám pole ležet ladem. Nebo shnít úrodu! Ne, musím se o ně postarat. Probudili se ve mně dávní zemědělští předkové, které má ve svém životopisu každý městský fouňa, tedy i já. Marš na pole, už uběhly další čtyři hodiny!
Nevinná barevná droga
Vytvořila jsem si přímo učebnicovou závislost. A připojil se i další faktor. Jak jsem na začátku psala, že Farmville není hra soutěživá, tak to není tak úplně pravda. Když jsem začínala, byla jsem mezi sousedy úplný zelenáč, poctivou prací jsem se však vypracovala do čelné pozice. Na svou úroveň 35 - Zručný farmář - jsem patřičně hrdá a vím, že moji předkové by byli taky. Sousedka Dagmar, která mě do toho namočila, mi dokonce na farmě nechala vzkaz zpochybňující moji pracovní morálku a vyjádřila podezření, že sedím celé dny doma, seju a sklízím.
Tak strašné to není. Já i ostatních více než 70 milionů virtuálních farmářů navštěvujeme svoje polnosti zhruba jednou denně, protože to je tak doba, za kterou uzrají nejoblíbenější plodiny a zvířata jsou připravena k podojení, ostříhání vlny nebo sebrání vajec. Průběžně nakupujeme další vybavení, a když máme roupy, tak i ozdobné ploty, slavobrány a sezonní dekorace. Programátoři ze Zyngy, firmy, která na nás Farmville seslala, pravidelně dodávají nová a nová pokušení. Dožínkový stůl s hostinou, podzimně zbarvené javory, vánoční stromky, soby a vrata omotaná cesmínou.
Farmáři s výtvarným cítěním podnikají s dekoracemi různé pokusy a vyvářejí složitá díla. Když například nastavíte ploty těsně za sebe v určitém úhlu, vznikne prostorový dojem mimoúrovňových teras, se kterým se dají dělat zázraky.
Protože jsem se sama dostala ke hře tak, že jsem se vysmívala své nyní nejlepší sousedce a majitelce překrásné farmy, dávám si pozor, abych to o sobě příliš nerozhlašovala. Jenže informace se šíří. Farmville vám při každém dosaženém úspěchu navrhuje, že byste se s ním měli pochlubit přímo na Facebooku, aby vaši kamarádi věděli, jací jste kabrňáci. Přestože jsem mu to zatrhla, občas mi to ujede a v mém statusu se objeví zpráva, že mi slepice skvěle snáší nebo že jsem se stala hrdou majitelkou zahradního krbu. Díky tomu se ke mně začali hlásit další postižení. Třeba kolegyně, domácí zpravodajka, která se mi přiznala, že si s přítelem dokonce nařizovali na noc budík, aby včas sklidili a zaseli nové plodiny.
Součástí naší závislosti je i pocit zodpovědnosti za rostliny a zvířata, hrdost na plody práce a touha vyrvat půdě co nejvíc. Skuteční zemědělci, neušklíbejte se! Je úplně jedno, že si při práci na virtuální farmě neumažeme své kancelářské nebo překladatelské ručičky ani nás nebolí záda - na pocitu pýchy z bohaté úrody to nic nemění.
Okamžikem, ve kterém přerůstá nevinná příchylnost k hezky barevným kravičkám a stromečkům v problém, je nákup farmvillových peněz za ty skutečné. Komu se zdá, že nepostupuje ve hře dostatečně rychle, může si prostě koupit body navíc. To mě ani nikoho z mých sousedů nikdy nenapadlo. Vzalo by nám to radost z farmaření a upřímně řečeno, cítila bych se pak tak trochu jako předseda JZD.
Farmáři všech zemí, spojte se
Uživatelka Stefanee zveřejnila na internetu báseň o tom, jaké má letos zvláštní Vánoce. Ve volném překladu píše: "Nemám čas uklízet, nemám čas nakupovat, všechen čas trávím s myší. Sklízím a sázím, ve dne i v noci, toužím po zisku a vyšší úrovni. Moje rodina si myslí, že jsem se zbláznila, ale já jsem jenom závislá na Farmvillu."
S těmito verši se zúčastnila básnické soutěže, kterou mezi sebou příznivci virtuálního farmaření uspořádali na stránkách www.farmvillefreak.com. A není to jediná bláznivina, jakou tam najdete. Vyhlašují farmáře týdne, sdílejí videa s nejvýhodnějšími farmářskými postupy, sdělují si drby, vyplňují ankety, nostalgicky vzpomínají na dekorace, které už nejsou na farmářském trhu k dispozici, monitorují články a televizní reportáže o své oblíbené hře.
Kdo s Farmvillem začíná, najde tam návody, jaké plodiny sázet, aby dosáhl co nejvyššího výnosu, proč je výhodné svou figurku farmáře "uvěznit" uprostřed farmy mezi balíky sena nebo jak opentlit stodolu vánočními světýlky.
Stejně jako se sdružují fanoušci, houfují se i odpůrci této hry. Na Facebooku najdete hned několik skupin s názvy jako Nesnáším Farmville a v nich diskuse o tom, jak "ty lidi snad nemají žádný život, že je baví taková kravina", nebo "radši bych zíral do zdi, než hrál Farmville".
Prosím, jak je libo. Vy si jděte zírat do zdi, já jdu sklidit slunečnice. Pochybuji, že mě to pustí dřív, než dosáhnu nejvyšší možné úrovně. To víte, tvrdá selská palice.
