Nedohrál jsem ani jedničku , takže dvojka nebyla ani na pořadu dne ....;)

Já podobně. Jedničku jsem podpořil i přímo během vývoje, bavilo mě to, ale neměl jsem na to dost času vcelku abych si to užil a nedohrál jsem to. Třebas se k tomu ještě někdy vrátím, i když dost pochybuji :). Takže dvojku taky nemám..

Jak jsem strávil stovky hodin u Baldur's Gate série nebo Planescape: Torment, dokonce i Neverwinter Nights 2, tak tyhle nové Obsidian hry mě prostě nechytli.

Pillars of Eternity byl pro mě učebnicový příklad toho, jak to dopadne, když se hra dělá na kickstarteru lidmi, co až příliš milují svoje tvůrčí schopnosti. Obří dungeon, ze kterého přímo dýchá "už jsme nevěděli, co slíbit za víc peněz," pevnost, která je dohry hozená jenom tak, protože se to jinde líbilo a svět, ke kterému by člověk potřeboval encyklopedii, aby se ve všech těch "úžasně tvůrčích" věcech vyznal. Jeden takový malý, ale vypovídající příklad: protože jsou až moc cool na použití klasických známých monster, tak prostě nemám nejmenší tušení, jak moc silné nebo ne jsou moje postavy, když zabijí nějakého toho "insert random name here."

Tyranny, nebo jak taky říkám Wikipedia: the game, zkoušela tenhle problém obejít, ale ve výsledku mě to hrozně vytrhávalo ze hry a nemohl jsem se do toho příběhu ponořit. No, příběhu... celé to působilo tak, že měl někdo ve 3 ráno super nápad a než si uvědomil, že to nikam nepovede, tak už o tom všem řekl, takže tu hru udělat musel.

Po takové zkušenosti jsem PoE2 prostě ignoroval.

Dohrála jsem oboje, ale u PoE2 to trochu kazilo to pirátské téma, které je pro mě nuda a také trochu debaty s "bohy". Ta změna mi trochu připoměla Risen 2. Oproti prvním dílům moc velká změna kurzu, když použiji námořní termín.

Miluji Infinity Engine klasiky, hlavne BG2.

V PoE1 se mi hodně líbil herní systém.

Inspirovali se v tom, co bylo dobré ve hrách na Infinity Enginu, předělali koncepty, které nebyly úplně šťastné nebo logické, či narušovaly herní vyváženost, zavedli per rest a per encounter ability, omezení ddpočinku atd.

Povolání také nabízela zajímavou variabilitu a celkem originální přístup.

Největší slabinou byl příběh hlavní linie. Byl sice originální a zajímavý, ale nějak mu chybělo tempo, napětí a tah na branku, hlavně v pozdějších vázích hry.

PoE2 si možná někdy zahreju, ale nebyla to hra, na kterou bych se nedočkavě těšil a hned po ní skočil, asi i proto, že mám v poslední době na hry celkem málo času.

Měl jsem s tím ten samý problém. Hlavní příběhová linie netáhla.

Osobně jsem nedokázal dohrát ani jeden díl, a to mám cRPG rád. Nedokážu přesně identifikovat, kde byl problém, nicméně např. Divinity OS 2 jsem neskutečně hltal a každý den se vyloženě těšil domu z práce, až budu pokračovat v hraní. Do PoE jsem se musel naopak nutit, až to nakonec ani nešlo. Neni to asi špatná hra, ale její finanční neúspěch mě moc nepřekvapuje.

Joshua Sawyer nie je zakladatel studia Obsidian - do studia vstupil o hodne neskor po jeho zalozeni v roku 2003. Sawyer bol v tom case (az do polky decembra 2003) stale v Black Isle Studios

Mám PoE1 a až se tim jednou prokoušu tak jdu hned na PoE2. Jednou...

Já osobně PoE2 vidím jako takové největší "meh" celé této éry obrození cRPG. Prostě přišlo, ukázalo a zase odešlo. Vlastně s ním nebylo vůbec nic špatného, naopak, ale jako celek se hra moc nepředvedla. cRPG nejsou FPS, ty alespoň zaujmou akční zábavou, i když nic jiného nemají. Hry jako PoE, Baldur ́s gate nebo Divinity prostě musí něčím vyniknout, nebo naprosto zapadnou a nikdo po nich neštěkne (až na pár nostalgiků). Asi nejvíc to podtrhuje fakt, že když se kamarádů ptám na to, co si z PoE2 pamatují, většinou to je "byla tam loď". Nestačí už se jen vézt na vlně nostalgie, je potřeba sáhnout hlouběji do herních mechanik a systémů a vytvořit jedinečnou identitu.

Právě krásně je to vidět na Divinity:OS a PoE. Obě frančájzy zabodovaly prvním dílem, ale zatím co Larian se nebál kopnout do věcí, co úplně nefungovaly, některé mechaniky (třeba i s prvotní nelibostí fanoušků) úplně předělat atd., Obsidian dvakrát vkročil to téže řeky a asi se očekávalo, že zopakuje úspěch prvního dílu. Po řemeslné stránce dobrý, ale... (viz. článek :))

Mě dvojka taky rychle přestala bavit, hlavně mi tak nějak nevoněl systém rozčlenění země na malé ostrůvky. Nic proti pirátskému nádechu, ale k RPG tohodle typu mě to prostě nepasuje... Jednička byla výborná, skoro jsem jí dohrál, nicméně člověk pak chvíli nemá čas na hraní a už se k takovýhle komplexní hře plné informací a souvislostí k zapamatování těžko vrací a je lepší ji rozehrát znova.

Jako fanousek zanru se rozhodne necitim prejeden, prestoze jsem PoE2 kupoval hodne dlouho po vydani a ve sleve. PoE1 mne totiz zklamala. Podle mne to zdaleka neni tak dobra hra jak naznacuji hodnoceni novinaru. Fanousci si toho samozrejme vsimli a proto dvojka selhala, prestoze byla paradoxne na vyrazne vyssi urovni.

Nastesti jsou tu i dalsi vyvojarska studia, kterym zrejme prodeje z prejedeneho zanru staci ke spokojenemu zivotu (Owlcat, Larian).