Přestože nejsem zkušený řidič (tedy pár nehod za sebou mám, ale spíše jako spolujezdec) a nemám fyzickou rozkoš z toho, když mohu zařadit vyšší rychlostní stupeň, arkádové závody mám rád. Rozhodně raději než klasické simulátory, u kterých si člověk musí nastudovat třísetstránkový manuál, aby vůbec věděl, jak svěřené auto ovládat. Samozřejmě ale ani mně neunikly klasické tituly jako Need For Speed: Underground. V reálu sice pirát silnic nejsem, ale možnost „vytunit“ si svého virtuálního miláčka podle vlastního vkusu mě docela lákala. Bohužel, podobné možnosti v 187 Ride or Die nejsou. Neexistuje tu žádná možnost úpravy vozidel. Toto ochuzení je ale kompenzováno docela bohatým vozovým parkem, z něhož se po zvládnutí určitých misí uvolňují další zajímavější a zajímavější exponáty. Automobily jsou rozděleny do určitých kategorií, kdy každá z nich je určena pro daný druh závodů. Máme tu klasické sporťáky, pickupy, takzvané „Muscle Cars“ nebo obrněné „skorotanky“. Nejde o licencované typy, takže každé z aut má speciálně vytvořené jméno a vzhled. A některá z nich jsou opravdu zajímavá. Automobily mají tři atributy
– rychlost, ovladatelnost a brnění. První dvě vlastnosti nepřekvapí, ale u té třetí se asi na chvíli pozastavíte. Je sice pravda, že na našich silnicích je opravdu potřeba pořádně odolného auta, aby člověk přežil pár minut, ale v závodních hrách to až
tak typické není. 187 Ride or Die totiž nabízí jednu ne tak úplně běžnou věc – možnost zasypat ostatní závodníky sprškou kulek.
Vše je natolik jednoduché, že to vyžaduje méně pozornosti než většina ostatních arkádových závodních titulů.
Jako pravá ruka černošského mafiánského šéfa rozhodně nebudete bez hnutí brvou přihlížet tomu, jak se do rajónu vašeho bosse cpe nějaký mexický zmetek Cortez. Je dokonce tak oprsklý, že vás lanaří na svou stranu. Jenže vy jste, alespoň na člena gangu, zásadový a hlavně věrný, takže zkontrolujete kvér, sednete si na místo spolujezdce a společně s některým z vašich
parťáků vyrazíte do ulic ukázat Cortezovi a jeho poskokům, kdo tu má nejpřesnější mušku. To slibujete, jako že se Buck
jmenujete. Do vaší grupy patří ještě několik dalších členů, kteří buďto řídí nebo střílejí. V drtivé většině jsou to hodně sexy
děvčice, které ovšem umí stejně zručně zacházet se rtěnkou jako s kulometem.
Závodů je několik druhů. Některé jsou koncipovány klasicky – dojeď první a máš to v kapse. Během nich můžete šít do nepřátel, jak je vám libo (tedy, dokud budete mít náboje), pokud se vám podaří rozstřílet rivala na kusy, následuje kratičká
animace vybuchujícího automobilu. Jenže, abyste po pár minutách nezávodili na dráze sami se sebou, za několik vteřin se zničené vozidlo objeví na trase a znovu dotírá. Je to trošku zvláštní, ale vcelku logické, protože zdevastovat dotírajícího závodníka není vůbec těžké, takže by vám opravdu stačila chvilka, abyste byli na závodišti jediní. Navíc, aby to bylo spravedlivé, tak pokud jste zlikvidováni vy, nekončíte, ale objevíte se o několik metrů zpět. Druhý typ soutěže je o něco složitější, také musíte dojet první, ale v žádném z několika kol nesmíte být poslední, poslední je totiž automaticky odrovnán. Pokud v tomto závodě někoho
odbouchnete, tak má po legraci. Pokud se vám už i v prvním okruhu podaří vystřílet všechny ostatní, máte vyhráno a závod končí. Nejnepříjemnějším druhem závodu je ten, kde na dráze najdete jen miny. Nejen, že bez toho, abyste zpomalovali ostatní střelbou, je stěží doháníte, ale navíc vyhýbat se nastraženým výbušninám (přestože jsou výrazně označené) není lehké (a už vůbec ne zábavné). Příliš vyladěné nejsou ani stíhací levely, tedy ty, ve kterých vás honí policie. Na tu nesmíte útočit, vaším úkolem je uniknout, aniž by se mužům a ženám zákona „podařilo“ zpomalit. A upřímně, mít takhle dotěrné příslušníky na našich silnicích, tak by se počet nehod snížil o 99 %. Naopak rychlostní úrovně typu „chraň dodávku před zničením“, „udržuj rychlost nad určitou hranicí“nebo „zabij Corteze, který jede na dálnici“
jsou mnohem lépe zpracované a zaručeně pobaví.
Líbily se mi i animace, které připomněly filmy typu Mizerové.
Tím jsem ovšem s výčtem druhů misí neskočil. Další jsou přímo určené pro ukojení destruktivních choutek. V několika úrovních se dostanete do vícepatrového parkoviště. V každém poschodí je několik protivníků, které musíte zlikvidovat, abyste mohli postoupit do dalšího. V jiných levelech je vaším úkolem buďto zničit co nejvíce aut v daném časovém limitu nebo
zdevastovat žádaný počet vozidel. U posledních dvou zmíněných „závodů“ máte k dispozici sice jen dvě zbraně, ale za prvé mají neomezený počet nábojů a za druhé jsou to hodně účinné hračičky – brokovnice a rotační kulomet. V ostatních misích se zbraně válejí na silnici. Můžete mít u sebe maximálně dvě a to do té doby, dokud nevyčerpáte všechny náboje (to trvá asi tak pět vteřin). K dispozici jsou klasické pistole, brokovnice, několik druhů kulometů, zápalná láhev, miny, ale také raketomet.
|
Mohlo by se zdát, že největším nepřítelem bude ovládání. Jak řídit a ještě k tomu podarovat ostatní pořádnou salvou?
Vyřešeno to bylo vcelku příjemně a hlavně uživatelsky přívětivě. Řízení auta probíhá klasicky skrze analog, křížek symbolizuje plyn
a čtverec brzdu. Prostřednictvím R1 střílíte vpřed a R2 vzad. Zaměřování probíhá tím stylem, že auto nasměrujete k terči (nemusíte na milimetry přesně, stačí zhruba) a začnete pálit. Upřímně, vše je natolik jednoduché, že to vyžaduje méně pozornosti než většina ostatních arkádových závodních titulů ve kterých je vaším hlavním úkolem jen udržet vozidlo na silnici. Protože ostatní jsou docela rychlí a je problém je dohnat, pokud se někde zdržíte (vybuchnete, nabouráte), je tu i oblíbené
„nitro“. To získáváte tak, že pořádně ostře řežete začátky.
Hra počítá s tím, že se budete s ostatními vypořádávat trošku násilnou cestou. Pokud totiž budete chtít vyhrát „čistě“ bez toho, abyste ostatní automobily ozdobili několika pěknými dírami od nábojů, tak pravděpodobně
nebudete mít šanci vyhrát. Soupeři jsou natolik rychlí, že je musíte zpomalovat odstřelováním. Oni také nejsou ochránci míru a klidně vás bez okolků pošlou do nebeských výšin. Jejich směr palby je znázorněn zeleným paprskem, který v případě, že mají na mušce vás, zrudne. Nemusím vám asi vysvětlovat, že okamžitě musíte uhnout nebo začít volat pojišťovnou kvůli rozbitému
přednímu sklu.
Hra je stylizovaná do „raperského looku“a to jak hudba, tak jména automobilů nebo spolujezdců. Soundtrack není po okraj natřískán hvězdnými jmény, ale to neznamená, že by se neposlouchal dobře. Stejně tak je na tom i dabing. Nepatří ke špičce, ale ani k průměru (je lepší). Levely jsou navrženy dobře, je sice pravda, že zkratek je minimum, ale trasy jsou natolik různorodé, že to ani tak nevadí. Dostanete se do několika městských lokací ve dne i v noci. Město je živé, takže narazíte (a to doslova) i na osobní dopravu, proto budete muset dávat pozor na to, aby vaše naděje na vítězství neskončily
|
Jednoduchost
Levely s minamiJestli už za sebou máte zkušenosti s nějakými arkádovými závodními hrami, tak vám toho ale 187 Ride or Die asi příliš nenabídne. Pokud ovšem nemáte zájem o zpestření v podobě možností střelby do ostatních závodníků. Hra je spíše určena pro ty, kteří nejsou až tak uneseni závodními hrami a dávají spíše přednost uživatelské přívětivosti před reálností. Osobně přiznávám, že jsem se bavil od začátku do konce, a to i přesto, že řízení není to, bez čeho bych nedokázal přežít.
| 187 Ride or Die | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
