Letošní Mistrovství světa v kopané v Koreji a Japonsku se blíží a do jeho začátku zbývá jenom pár týdnů. Vývojářská společnost EA Sports tradičně využívá velkých fotbalových událostí a letos těsně před začátkem opravdového mistrovství světa vydává jeho oficiální počítačovou podobu – jak pro PC, tak pro všechny současné konzole.
FIFA 2002, předchozí fotbalový titul od EA Sports, obohatila celou, skoro deset let starou sérii o nový systém přihrávek a střel. V tomto a v mnohém dalším 2002 FIFA World Cup navazuje na svého předchůdce. I když by se podle názvu obou titulů mohlo zdát, že jde vlastně jenom o prachobyčejnou kopii v omáčce mistrovství světa, není to pravda. 2002 FIFA World Cup je plnohodnotná hra s licencí na všechno možné, od týmů, přes maskoty, až po stadióny. Grafika je špičková, atmosféra taktéž, k tomu přibylo několik novinek a vylepšení.
Paradoxně licence na mistrovství světa je jedním z nedostatků celé hry. Jde totiž o tak specificky zaměřený titul, že toho ani příliš nenabízí. Ve hře FIFA 2002 bylo několik světových lig, poháry, mistrovství jednotlivých kontinentů a stovky týmů. Ve srovnání s touto hrou působí 2002 FIFA World Cup 
jako chudý příbuzný – čtyřicet národních týmů, všechny stadióny, na kterých se bude hrát, možnost čutnout si přátelák nebo utkat se o trofej pro nejlepší národní mančaft na světě. To je všechno. A je toho docela málo. Někoho může potěšit přítomnost českého národního týmu či několika bonusových mančaftů (jsou to výběry největších hvězd jednotlivých kontinentů), nicméně třeba takový trénink opět chybí. A že to je zásadní chyba, poznáte ve chvíli, kdy ve finále kopete rozhodující penalty, které si nemáte jak nacvičit. Okleštění možností ze hry FIFA 2002 (v ní ovšem trénink chyběl také) proběhlo na všech frontách – kupříkladu nejde upravit vzhled a atributy hráčů. Ano, některé hvězdy mají takřka reálné tváře (Henry, Barthez, Rivaldo, Kahn, Figo), jiné se svým živým předlohám podobají jenom trochu (Carlos, Ronaldo), ale ostatní hráči vůbec (třeba Koller má na hlavě tolik vlasů, jakoby rok nebyl u holiče). Atributy dopadly podobně, i když je pravda, že se autoři párkrát trefili a charakteristiky hráčů jakž takž odpovídají skutečnosti. Kdežto s brankáři je to bída, například jeden z nejlepších evropských gólmanů, liverpoolský Dudek, zapadl mezi průměr, na druhou stranu je potěšitelné, že se nezapomnělo na Chilavertovu kopací techniku. Soupisky týmů jsou aktuální, bohatá je i lavička a rezerva, takže je z čeho vybírat.
Pestrý výběr je také mezi stadióny. Těch je kolem dvacítky. Těžko říct, jestli přesně odpovídají svým předlohám, ale není důvod tomu nevěřit – stadióny vypadají skvěle. Škoda, že se zápasy mohou odehrávat jenom ve dne nebo v noci, a ne za různého počasí, každopádně všechno ostatní je perfektní. Diváci jsou oblečeni v barvách svého týmu, v ochozech se vyjímají národní vlajky, kolem hřiště stojí maskoti i plno reklam a při gólu z tribun vyletí spousta pestrobarevných papírků a konfet. Nástup mužstev na hrací plochu doprovází světelná show podpořená orchestrální hudbou a vůbec celá atmosféra je o poznání fotbalovější než v předchozích hrách od EA Sports. Diváci konečně povzbuzují, hráči na sebe řvou a dokonce je i slyšet hlasatelův hlas na stadiónu. Atmosféra je prostě vynikající. Kéž by stejně skvělá byla celá hra... 2002 FIFA World Cup je sice povedený kousek, ale přeci jen mohl být daleko lepší.
Jako obvykle, největší porce chyb a problémů se týká ovládání, umělé inteligence a pohybu hráčů. Systém přihrávek, střel a skluzů se oproti hře FIFA 2002 nezměnil; opět je třeba nejen zvolit správný a přesný směr přihrávky či střely, ale také sílu, s jakou balón poletí. Bohužel, jinak se nezměnilo vůbec nic a něco je spíše ještě horší. Obránci zase nedodržují jednu lajnu, 
třebaže se hraje systémem 4-4-2, a to je asi největší problém celé hry. Situací, kdy se jeden hráč pozapomene kdesi v rohu hřiště a soupeř se dlouhým pasem dostane do brejku, je bezpočet a mnohdy prohrajete jenom díky tuposti obránců, kteří si dělají, co chtějí. Celá obrana tak připomíná ementál a zároveň den otevřených dveří. Kdyby se hráči pohybovali v jedné řadě, soupeř by byl v ofsajdu, jenže pokaždé nějaký obránce zůstane vzadu a soupeř, díky chytré přihrávce, běží v přečíslení buď proti tomuto obránci nebo proti samotnému brankáři. O inteligenci gólmanů se nedá příliš hovořit, protože se prakticky jedná o demenci, a ne o AI. Pokud mají vyběhnout, líně stojí na brankové čáře, a i když se proti nim řítí soupeřův útočník, z malého vápna nevytáhnou ani paty. Komické situace nastávají v případě, letí-li například z rohu hřiště centr do pokutového území a brankář sice vyběhne, ale naprosto pomateně a úplně jiným směrem, než letí balón. A tak soupeř může v pohodě skórovat do prázdné branky. Vrcholem odfláknuté umělé inteligence jsou momenty, kdy gólman kousek před sebe vyrazí míč a jenom civí. Ne, aby se po balónu hnedka vrhl, ale on nejdřív vstane, chvilku jenom kouká a až potom se uráčí vyběhnout za odraženým míčem. Mnohdy právě ve chvíli, v níž soupeřův útočník poslal balón do branky. Takže brankáři, kteří by měli mužstvo "podržet", dělají pravý opak, pouští směšné góly a hraní znechucují.
Hraní ovšem neznepříjemňují jenom oni. Třeba absence kláves pro ofsajd systém a rychlé přepínaní mezi navolenými taktikami je nepochopitelná a docela chybí. Další nepochopitelnou věcí je nabíhání vlastních hráčů, které odrovnává jakékoliv snahy kombinovat, proto se člověk stejně nakonec musí uchýlit k dlouhým pasům na útočníky a musí spoléhat na brejky. Hráči většinou vůbec nenabíhají a jenom vyklusávají; mnohdy člověk vidí nádhernou uličku nebo kam by se dal poslat balón do běhu, nicméně ostatní jenom stojí a tupě civí. Ve středu hřiště by to tolik nevadilo, ale v útoku jde o zatraceně vážnou věc – běžíte s míčem proti soupeřově obraně a nikdo vám nenaběhne. Vzhledem k totální neúčinnosti kliček neexistuje možnost, jak se dostat za soupeřovu obranu. Tedy až na střelbu z dálky, která je překvapivě přesná, což je jeden z dalších mnoha problémů celé hry.
Dalším neduhem, který dokazuje, že autoři hry viděli fotbal maximálně na fotkách v novinách, je jakási nereálnost. Celá hra působí zvláštním dojem a vzhledem k tomu, že se váže k tak významné události, jakou je mistrovství světa, měla pobrat více fotbalovosti. Třeba rohy a standardní situace nemají s kopanou nic společného. V reálu se do vápna naskládají nejlepší hlavičkáři, často i obránci, a skoro celé bránicí mužstvo se stáhne. 
Ale na počítači to vypadá jinak. Za zdí stojí z každého mužstva maximálně čtyři hráči, zbytek se líně poflakuje po celé ploše, a že se něco kope, nikoho nezajímá. K oné nefotbalovosti také přispívá strojová přesnost počítače. Na druhou nejtěžší obtížnost (professional) jsou pasy počítače na milimetr přesné, míč odebírá bez problémů, bez faulů a jediné chyby dělá občas v koncovce. Nejtěžší obtížnost (world class) je skutečná lahůdka, protože i útočníci Číny a dalších fotbalových "velmocí" obvykle střílejí přímo z voleje, proti čemuž se nedá nijak bránit. Alespoň není porážka počítače otázkou dvou tří dnů, ale pořádného několikatýdenního tréninku. Ovšem i na nejtěžší obtížnost dělá počítač velmi záhadné kousky – vůbec mu třeba nevadí, že deset minut před koncem finále prohrává jedna nula a do útoku se nijak zvláště nehrne, natožpak aby změnil taktiku. Tak či onak největším nesmyslem je neustálé nastřelování tyček a břeven – to, co se ve hře děje, je opravdu uvalené na hlavu a buď autoři musí být šílenci, které nevzali do nějakého mužstva, a teď proto z kopané dělají komedii, nebo hru nikdo netestoval, což asi spíše bude pravda. V každém zápase hráči třikrát, často i víckrát nastřelí brankovou konstrukci. Trefování se do tyček je extrémně přehnané jak na straně počítače, tak i hráče, a po několika zápasech začíná lézt krkem. Těžko říct, čímpak to jen může být, že ačkoliv se míří až ďábelsky přesně, aby šel balón po zemi k tyčce, místo toho ji vždycky trefí.
Když už nic, tak alespoň v jednom je hra 2002 FIFA World Cup lepší než předchozí díly. Inteligence rozhodčích je na vysoké úrovni; sudí ohodnocují fauly kartami naprosto přesně, pískají bezchybně, a dokonce nechávají i výhody. Další novinkou jsou nové pohledy na hřiště, hlavně kamera zvaná Panoramic je opravdu povedená a zabírá hřiště z dostatečně velké vzdálenosti. V souvislosti s kamerami je třeba zmínit výborné opakované záběry, díky nimž jde nádherně vidět, zda například byl, či nebyl ofsajd.
Grafika je, jako pokaždé, vynikající. Tentokrát autoři do hry přidali několik nových pohybů, všechny jsou na koukání skvělé, ale je s nimi rovněž spjato pár novinek. Hlavně hlavičkování je o poznání realističtější, je totiž třeba zmáčknout klávesu co nejpřesněji. Věrohodně taktéž vypadají emoce hráčů, kteří na dění na hřišti reagují bezprostředně, nikoliv až po kamerovém střihu jako v předchozích dílech série FIFA – například hráč, který fauloval, ihned po pádu soupeře začne směrem k rozhodčímu máchat rukama, že nic neudělal. Největších změn doznalo odebírání balónu. Obránce je v mnohem složitější pozici, protože hráč s míčem se jen tak nedá, pomáhá si rukama, čímž si dotěrného soupeře udržuje od těla. Celkově se balón ze soupeřových kopaček dostává složitěji než dříve. Skluz je sice nejúčinnější, ale pokud místo balónu zasáhne nohy, žlutá karta je na cestě. Jiná možnost je mírnější vypíchnutí míče, to je 
ovšem úspěšné jenom zřídka, neboť bránící hráč musí přesně trefit balón, a to ještě v ten pravý okamžik. Jinak je grafika celkově skvělá a až na pár drobností (třeba podivné radování hráčů při vstřelení branky) jí nelze nic vytknout. Bohužel, předávání pohárů pro mistra světa je jedním slovem trapné. Žádné velké ovace se nekonají, hráči oběhnou s pohárem hřiště, jakoby se stávali mistry světa každý měsíc, a tváří se, jakoby půl roku nedostali výplatu. Ke zvukové stránce není co dodat – komentář je stejně chudý a nevýrazný jako v předchozích dílech. Přibylo pár hlášek o stadiónech nebo o některých hvězdách týmu, ale ani zdaleka nedosahuje kvalit ze hry UEFA Champions League Season 2001/2001.
2002 FIFA World Cup je zábavná hra, pár vylepšení a dobrých novinek by se našlo; vizuální stránka je úžasná, atmosféra také a nějaký ten týden vás tahle hra bude bavit. Ale pak přijde stereotyp, nuda a na povrch vyplavou chyby, které se dají odhalit až po důkladném otestování. Proto je diskutabilní, zda se vůbec vyplatí si 2002 FIFA World Cup koupit, nebo se raději v červnu vyvalit u televize, koukat se na skutečné mistrovství světa a počkat si na hru FIFA 2003. Závěrečné hodnocení berte velmi orientačně, protože tento titul není s čím srovnat. Je bezesporu lepší než FIFA 2002, ale stále platí ona věta, a pár let platit určitě bude, že skutečný fotbal, ať už v pasivní či aktivní podobě, je mnohem zábavnější.
| 2002 FIFA World Cup | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
