Je opravdu něco nezvyklého, když vyjde hra, která je bonusovým přídavkem k filmu, pouze pro jednu konzoli. Vlastně si nevzpomínáme, kdy naposledy k podobnému případu došlo. 300: March To Glory je elektronickou verzí filmové lahůdky 300 (u nás pod názvem 300: Bitva u Thermopyl). Doporučujeme vydat se do kina, protože jde o výtečnou brutální akční historickou podívanou, která stěží hledá konkurenci. Jde o druhé převedení komixu od Franka Millera na stříbrné plátno. Prvním bylo skvělé Sin City, tentokrát se vydáváme do historie, kdy se 300 Sparťanů vydává čelit mnohonásobné přesile Perských vojsk, vedených králem Xerxem. Jestliže předpokládáte, že se na vás chystá další nudný film inspirovaný historií, tak jste na velkém omylu. 300 je čistokrevnou brutální řežbou, která si hlavu s dodržováním dějepisných fakt hlavu nedělá. Hlavní pro ni je, abyste si vychutnali vizuální úchvatnost, kterou 300: Bitva u Thermopyl disponuje. Tentokrát je opravdu na místě prohlásit, že něco podobného jste ještě neviděli.
Mírným rozčarováním je technické zpracování, především grafika.
Hra vám bohužel filmové sekvence nenabídne, s příběhem jste seznamováni skrze komixové animace, které jsou seskládány ze statických obrázků (ve kterých se ale sem tam něco pohne). Je to trošku zklamání, ale ani tyto momenty nejsou špatné, nabídnou sympaticky temnou atmosféru a kvalitní nadabování. Děj se zhruba drží toho, co můžete vidět v kině. Skupina tří stovek elitních sparťanských válečníků vedených králem jménem Leonidas se vydává vstříc perské armádě. Tuší, že je to sebevražedná mise, ale jsou ochotni obětovat své životy, aby pochod nepřítele co nejvíce zpomalili a poskytli spojencům čas na přípravu.
Vy se neujmete nikoho jiného než zmíněného panovníka. A tentokrát nebudete využívat diplomatických schopností a vyjednávání, ale ke slovu se dostanou zbraně. Leonidas je ozbrojen mečem, oštěpem a štítem (později budete v rukou třímat i dva meče). Každá ze zbraní má své výhody a nevýhody. Zatímco meč je rychlý, dovoluje také současně používat i štít a blokovat tak nepřátelské útoky, kopí je pomalejší, ale lze s ním prorazit brnění nepřítele. Dva meče jsou nejen účinné, ale i rychlé, ovšem nelze s nimi využívat blok, ale pouze uskakovat před útoky.
S touto výbavou se vydáváte do boje, který je tu alfou i omegou veškerého dění. Interakce s prostředním je minimální a hádanek je tu asi tolik, kolik má prstů ten, který měl nehodu s cirkulárkou. 300: March to Glory je jednoduše hack´n´slash mlátička. Skončit s tímto prohlášením by ale bylo nefér. Z počátku se sice
zdá, že vše půjde jako po másle, ale v následujících minutách hraní přituhne. Setkáte se totiž s protivníky, kteří se dají zlikvidovat jen určitým způsobem. Některé
musíte shodit na zem a probodnout, další musíte zbavit štítu, pak jsou teprve zranitelní, jiné lze zlikvidovat pouze ve speciálním módu, ve kterém jste silnější a odolnější. Speciální taktika také platí i na bossy, kteří jsou docela silní, a jelikož nelze volit obtížnost, občas je to trošku frustrující.
Největším problémem hry je přehnaně komplikované ovládání.
Stejné slovo by se dalo použít i pokud se bavíme o kameře. Je sice pravda, že většinu času zabírá vhodné úhly, ale během některých misí, které jsou koncipovány ve stylu stealth, už to tak slavné není. Naštěstí pokud vás perská stráž zahlédne, neznamená to, že musíte začít od posledního checkpointu, ale
musíte se vypořádat s posilami, které jsou povolány. Tyto záškodnické mise ovšem nejsou jediným zpestřením, které 300: March to Glory připravuje pro hráče, ale
je tu i několik zajímavých miniher. Z etického hlediska jsou trošku na hraně, ale to neznamená, že nejsou zábavné. Například budete muset vyvraždit harém (nic pro slabé žaludky) nebo zasáhnout co nejvíce probíhajících oštěpem. Další posilou pro boj se stereotypem je to, že v několika momentech nebudete ovládat pouze jednu postavu, ale celou řadu a to doslova. S touto řadou se budete sunout dopředu, odrážet útoky a zabíjet ty, kteří se vám postaví do cesty. Není to extrémně
povedené, ale na druhou stranu to ani není něco, co by vás odradilo od hraní.
|
Největším problémem hry je přehnaně komplikované ovládání. A to je u PSP docela překvapivé. Existuje tu spoustu kombinací pro různé úkony a občas si
tak budete muset rychle vzpomínat, jak se provede to nebo to. K tomu si ještě připočtěte, že na většinu nepřátel platí jiná taktika, a budete v tom mít občas pořádný zmatek. Mimochodem, k provedení některých úderů je potřeba speciální energie, kterou získáváte zabíjením nepřátel. Některé útoky jsou nezbytně nutné k zlikvidování protivníků, takže je docela problém, když se vám jí zrovna nedostává. Tu samou energii potřebujete i k aktivování čtyř speciálních schopností –
uzdravení, dočasné zlepšení schopností, lepší obraně a zpomalení času. Všechny čtyři lze vylepšovat za body získané v boji. Je možno také nakupovat komba, lepší zbraně a brnění. Nejde jen o kosmetické vylepšení, ale to, do čeho investujete výrazně ovlivní, jak lehký nebo těžký bude souboj s bossy.
Mírným rozčarováním je technické zpracování, především grafika. To, že se do sebe textury občas „zamotají“ tak, že netušíte, co sledujete, to se dá ještě ojediněle překousnout, ale ještě méně vás potěší nepříliš bohaté prostředí a nevýrazná animace postav. PSP rozhodně dokáže více. O něco lépe je na tom hudba, která zlepšuje celkový dojem. Nejlepší je ovšem dabing, který je na velmi vysoké úrovni.
Asi vás také zaskočí poněkud těžkopádnější pohyb postavy. Postrádá svižnost a rychlost, která by vám u akční hry měla zvedat hladinu adrenalinu v krvi. Někdy hra plyne nesmírně pomalu, a ztrácí tak na zábavnosti. Na druhou stranu stojí za to poznamenat, že je tu neustále cítit snaha o zpestření skrze různé
|
Různé taktiky na protivníky
Hraní je poměrně těžkopádnéFilm 300 by si rozhodně zasloužil mnohem lepší herní verzi. 300: March to Glory je klasicky využitá licence – vznikla jen mírně nadprůměrná hra, která vás sice neurazí, ale asi vás nepotěší. Má totiž spoustu nedostatků, které jsou někdy zbytečné. Dalo se to zvládnout mnohem lépe.
| 300: March to Glory | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
