RECENZE: Přineste kýble na krev. Nový Shadow Warrior je pocta originálu

Remaky a nové rozjezdy herních značek dopadají všelijak, i když většinou ne tak hrozně jako jejich filmoví bratříčci. Shadow Warrior je ovšem hodně povedený kousek a milovníci stříleček a neslušného humoru z něj budou mile překvapení.

Původní Shadow Warrior byl v podstatě posledním zástupcem zlaté éry stříleček od 3D Realms. Studio vzalo koncept z kultovního Duke Nukem 3D a v podstatě na něj navléklo východoasijský kabát. Takže nechyběli ninjové, samurajové nebo rozliční démoni.

Akce byla rychlá a pořádně krvavá a hlavní protagonista Lo Wang ji sarkasticky komentoval, zatímco kolem cákala krev. A tohle všechno naštěstí je i v novém Shadow Warriorovi. Autoři z polského studia Flying Wild Hog ovšem myslí i na mladší publikum, které původní hru nezná a nikdy o ní neslyšelo.

Bedna s původním Shadow Warriorem.

Láska je mocná čarodějka, než ji pokazí nabroušená katana.

Výsledkem je zatraceně chytlavý mix, u kterého se veteráni budou na spoustě míst zasvěceně pochechtávat (souložící zajíčci se vrátili!) a noví hráči objeví zábavně zvrácený svět frajírka, který má sice IQ jako bambusový háj, ale s katanou (japonský meč) a bouchačkami se umí ohánět jako málokdo.

Řeznická škola pro pokročilé

Že bral Lo Wang hodiny u kata Mydláře, poznáte velmi záhy. Ještě předtím si ovšem hlavní hrdina udělá legraci z opadávajících třešní a ozdobných zahrad. Pak vytáhne katanu a vy po několika sekundách zjistíte, že už nikdy nemusíte jít na jatka. Jedna máte totiž přímo před sebou.

Zatímco v původní hře byla katana jen obdobou boty z Duka nebo motorové pily z Dooma, tedy nouzovou zbraní, tady je středobodem vašeho krvavého festivalu a pokud chcete, můžete skoro celou hru projít jen s ní.

Ve hře je velmi robustní systém vylepšení, který vás žene pořád dopředu.

Veteráni jistě poznali konec prvního levelu původního Shadow Warriora. Odkazů je samozřejmě mnohem víc.

Velmi brzy totiž zjistíte, že vás zaměstnavatel neposlal s kufříkem plným peněz na nákup do starožitnictví. Naopak zjistíte, že zlý průmyslník Zilla má zálusk na bájný meč z říše démonů. A tak začíná hon za bájnou čepelí, která je kompletní teprve po získání tří katan.

Ač jsem od příběhu nečekal v podstatě nic (koneckonců jde o střílečku), hrubě jsem scénáristy podcenil. To, co se na začátku tváří jako milionkrát omletá báchorka, kterak hloupý Lo Wang k mýtickému meči přišel, se začne brzy zamotávat.

A když se vám na konci kampaně odkryje úplně poslední díl skládačky, s údivem zjistíte, že tohle putování dává větší smysl než kdejaká rádoby epická hra na hrdiny. Ale víc neprozradíme, abychom nepokazili překvapení a případné dojetí u závěrečných titulků.

Hra je výborným trenažerem pro (budoucí) zaměstnance jatek.

Další vtípek pro pamětníky.

Jenže s nabroušeným mečem by samozřejmě Lo Wang nevystačil, hlavně proti létajícím nepřátelům. Proto záhy najde revolver, samopal, kuši nebo brokovnici. A po nějakém čase můžete proti démonickým nájezdníkům využít jejich vlastní srdce nebo usekané hlavy, přičemž obojí je hodně efektní.

Přineste kýble na krev! Nebo možná radši káď

Dluží se podotknout, že zatímco v roce 1997 byla brutalita ve hře spíš úsměvná a stříkající krev byly ve skutečnosti červené kostičky, tady už je brutalita o dost drsnější a démoni se dají nakrájet na sto způsobů, přičemž se k vám často snaží doplazit, i když jim amputujete ruku nebo nohu.

Trailer paroduje všechna možná klišé

9. září 2013

A po boji to tak vypadá jako po řádění masového vraha na diskotéce. Jenže když ono se to tak dobře hraje! Zvlášť když se naučíte s katanou nové triky a ve smrtícím baletu jste rázem lepší než Uma Thurman v Kill Billovi.

A tím se dostáváme k systému vylepšování, který je jedním z motorů, jenž vás žene pořád dopředu. Lo Wang při průchodu úrovněmi sbírá peníze, mystické krystaly a zkušenosti za zabité nepřátele. Hra navíc odměňuje, když démony mydlíte kreativně a kombinujete útoky na blízko se střelbou.

První bitva s bossem velikosti činžáku.

Humor není náročný, ale příjemně přiblblý a přesně v duchu originálu.

Na konci každé bitvy vás pak hra ohodnotí jako ve škole od jednoho do pěti šurikenů. A čím víc šurikenů nasbíráte, tím větší dostanete bonus. A čím větší bonus, tím rychleji se vám odemkne další bodík, který můžete investovat do schopností.

Těch je velké množství a i když budete kampaní procházet pomalu a otočíte každý kámen, stejně si je před závěrem všechny neodemknete. Naštěstí je možné hru rozjet znovu už s odemčenými vylepšeními. Lo Wang se přitom může naučit spoustu věcí: kromě nových komb s katanou třeba získá víc zdraví, léčení při speciálních úderech a tak dále.

A to je navíc jen jedna ze tří rovin vylepšení. Dále je možné vylepšovat zbraně a rozvíjet mystické schopnosti. Mezi ty patří léčení i v průběhu bojů nebo schopnost zvednout nepřátele do vzduchu a vypořádat se s nimi, zatímco komíhají rukama a nohama.

Pokud jde o zbraně, dvě aktualizace jsou víceméně kosmetické (větší zásobník, větší stabilita), zato ta poslední výrazně mění chování zbraně. Revolver tak najednou střílí obrovskou kadencí, plamenomet metá ohnivé koule a tak dále. Za tohle si autoři určitě zaslouží jedničku s hvězdičkou.

To těch démonů nemohlo být víc?

Za nepřátele to ovšem na vyznamenání bohužel není, protože to je největší slabina celé hry. Zvlášť vzhledem k tomu, že kampaň zabere něco přes 15 hodin. Všechny druhy démonů budete znát dávno před koncem a navíc ti nejsilnější, které jsem překřtil na žulové opičáky, jsou spíš frustrující než zábavní. Škoda, tady to chtělo trochu víc popustit uzdu fantazii, asijská mytologie je koneckonců bohatá ažaž.

Trocha slovního humoru nikdy neuškodí.

Něco pro ajťáky :)

Podobná výtka směřuje i k soubojům s bossy. Démoni v obřích brněních jsou sice hroziví a mají palcáty velikosti mikrobusů, ale na všechny platí přesně ten samý trik. A to do očí bije o to víc, že s normálními nepřáteli se dá zúčtovat na opravdu hodně způsobů.

Na to, že je Shadow Warrior v podstatě "malá" hra za budgetovou cenu, grafika dokáže docela často vyčarovat uhrančivé a zapamatovatelné scenérie. Ať už je to přístav v noční bouři, nebo vločky poletujícího sněhu v horských jeskyních. Pokud ovšem rozstřelíte příliš výbušných barelů naráz, připravte se na ošklivé škubance. Nahrávání úrovní je naštěstí dlouhé jen napoprvé, po smrti už se poslední záchytný bod načítá o poznání rychleji.

Pro ostřejší slovo nechodí autoři nijak daleko.

Uzi z původní hry v moderní verzi. Spotřeba munice je pořád závratná.

Jako veterána mě potěšily i odkazy na původní hru a poschovávané části úrovní z původní hry (pár obrázků najdete v galerii). Dabing je povedený, Lo Wang i jeho souputník Hoji se pořád popichují, ale když je to potřeba, dokážou hrát i vážnější polohy. A pokud se vyžíváte ve slovních přestřelkách, určitě si tuto dvojku ztroskotanců zamilujete. Stejně jako celou hru.