Na počátku bych se chtěl omluvit za dlouhou prodlevu, která vznikla od publikace článků o ostatních typech Amigy (Commodore Amiga - díl první, Commodore Amiga - díl druhý). Dále bych chtěl upozornit, jelikož se nacházíme na herním serveru, že popis byl poněkud zjednodušen, vynechal jsem zbytečné technické podrobnosti a závěr článku jsem věnoval právě hrám. Zároveň bych vás chtěl upozornit, že tento článek, jelikož Amize 1200 ve své době právem patřil titul „bohyně herního nebe“, startuje náš vzpomínkový týden věnovaný recenzím právě pro tuto fenomenální platformu. AMIGA FOREVER!
Náš poslední článek skončil u Amigy 4000, osazené procesorem MC 68EC040, AGA chipsetem, ide sběrnicí a dalšími v té době nevídanými vychytávkami. A4000 byla pro své zaměření na profesionální práci (rendering, grafika, dtp atd.), ale také vzhledem na nutnou naditost peněženek potenciálních kupců běžným uživatelům nedostupná. Commodore se tedy rozhodl přiblížit profesionální parametry tohoto „nadupánka“ masám. Odebral pár nákladnějších kousků železa (procesorová deska, Zorro III sloty, videoslot) a také provedení desktop.
V každé správné herní domácnosti tehdy nechyběla Amiga 500, či kompaktnější Amiga 600, obě vyhlížející jako vyšší klávesnice osazená floppy mechanikou. Design byl tedy jasně určen. Vzhledem k jeho kompaktnosti ale překvapilo množství a hlavně kvalita vnitřností nové Amigy…
Srdcem se protentokrát stal CISCový procesor MC 68EC020 v plně 32 bitové architektuře. Dalším důležitým orgánem byly tzv. AA chipsety. Pokud jste si pročetli články o starších Amigách víte, že o grafiku se starala Denisa. Tu nahradila mladší Lisa. Jaké to přineslo pokroky? Velké! Nejmarkantnější změnou byl přestup na výběr až z 16-ti milionů barev. Množství grafických rozlišení se také pořádně rozrostlo; nebyli jsme tedy limitováni Low-Resy (Low resolution) 320x256 bodů, ale postoupili jsme na 640 x 480, či 1280 x 512. Vyskytla se také sympatická možnost zvaná Overscan - rozšíření pracovní plochy. V základních rozlišeních se tedy mohlo zobrazit současně 256 barev, přičemž speciální mód HAM8 disponoval až 262 tisíci barevných odstínů. Kmitočet, to je ta záležitost, která dnes vyvolává boje majitelů kvalitních 50 Hz TV se 100 Hertzáky, byl určen na chipsetu hodnotami 50 až 75 Hz. Je vám tedy jasné, že na standardních TV obrazovkách té doby jste byli limitováni na spodní hranici (při vyšší frekvenci by se obrazovka rozblikala). Problém se dal řešit zakoupením monitorů s přízviskem multisync v čele s oblíbeným NEC, či Microvitek. Pracovní plocha se poté krásně zvětšila, ikony zmenšily a nesmělé pokusy s grafickými aplikacemi přerostly v poloprofesionální zážitek.
Portování disků a zvukové operace zůstaly na staré Paule, která bohatě dostačovala. Nahrazen však musel být čip Agnus. Vyšší rozlišení po něm začala obsluhovat Alice. Ta také spolupracovala s dalším novým kouskem – Chip pamětí a to hned v množství celých 2 MB.
Tak čipy a procesor máme za sebou, zbývá ještě nový TV modulátor, protentokrát integrovaný, tudíž nečouhající nevzhledně ze stroje. Dále obligátní DD 880 kB floppy mechanika (nepochopitelná, jelikož v té době se běžně tahalo z a na 1,44 MB drivy) a hlavně IDE řadič. Ten byl šikovně umístěn interně na desce a počítalo se s použitím 2,5“ IDE disků, které se pro svou kompaktní velikost vkládaly (nebo už také byly firemně v různých velikostech osazeny) přímo pod horní partie krytu Amigy (srovnejte kompaktní Amigu 1200 s tehdejším průměrným monstrem desktop PC a jejich výkon…). Pokud jste, podobně jako já, patřili k bastlerům, koketujícím s PC komponenty, vyrobili jste si IDE kabel 2,5“ na 3,5“, vytáhli napájení a venkem přikšírovali disk větší, tříapůl palcový a standardní. Nevzhledné, ale levné řešení. Výborným addendem, které musíme ještě zmínit, bylo PCMCIA rozhraní, jež se dodnes úspěšně používá u nejnovějších notebooků. Mohli jste tak na kartě zakoupit modem, síťovou kartu, nebo i spustitelný program (dokonce i hry vycházely na těchto kartách - počítač si tak nemusel zanášet svou vlastní operační paměť).
Holá Amiga 1200 tedy byla na svou dobu převratným a šikovně integrovaným strojem. Je třeba si uvědomit, že byla pokusem o „rodinný počítač“ a tento pojem v době jejího nástupu na scénu ještě na platformě PC nebyl zdaleka uskutečněn. Ne každý přece toužil mít doma střihačské studio, či renderovací stanici (A4000, MACy, Draco) a chtěl si za přijatelný peníz pořídit všestranného elektronického pomocníka (pokud mě paměť neklame, přišla mě stařenka tehdy na nějakých 14 500,-). V balíčku jste kromě počítače, myši a příruček měli také 5 disket s výborným a hlavně funkčně multitaskujícím operačním systémem - Amiga Workbenchem. Prvotně se jednalo o verzi 3.0. Na trhu se samozřejmě začaly objevovat i packy - Amiga 1200 s harddiskem 40 - 200 MB a později při převzetí Amigy demoliční skupinou EsCom game packy a nová verze Workbenche 3.1 (v těchto strojích se také objevil i vyšší kickstart, o kterém jsme už také psali - taktéž verze 3.1).
Bastl, čili průchod lidové tvořivosti. Ne všichni uživatelé byli totiž plně spokojeni s výkonem své dvanáctky. A na tyto náročnější človíčky Amiga myslela také. Ve spodní partii totiž měla sympatický otvor s paticí na procesorovou či paměťovou desku. Zpočátku se daly zakoupit hlavně ty druhé jmenované; provedení Fast Ram 0,5 až 4 MB s hodinami a baterií. Na tomto místě musím zmínit německou firmu Phase 5, kteréžto patří můj dík a obdiv za neutuchající snahu ve výrobě procesorových karet i v dobách oficiálního pohřbu Amigy. Tito nadšenci se zabývali výrobou jak CISCových, tak RISCových karet. Nám tak bylo umožněno urychlit stroj kupříkladu s pomocí MC68030 (srdce výkonné Amigy 3000) na 50 MHz a hned si ji také dovybavit zakoupenými SIMM moduly o nějakou tu paměť navíc. Následovaly 040 a tepelně náročná 060; pod tou se Amiga musela podložit a ještě lépe chladit, nicméně výkon se drasticky navýšil. Posledním a téměř neuvěřitelným krokem byla výroba tzv. Dual processing units, karet osazených zmiňovanými CISCovým MC680X0 a navrch RISCovým procesorem PPC. Výkon těchto PPC procesorů jest do dnešní doby naprosto uspokojivou záležitostí a takto nabušené stroje se vyrovnají současným PPC Macům v profesionální sféře.
Dalšími kroky při bastlu bylo přestavovaní Amig do Towerů, které se později začaly objevovat na trhu, osazování Zorro slotů, video karet, zvukovek, CD ROM, palíren a dalších komponent. Zkrátka každý správný nadšenec se mazlil se svým malým železářstvím. Odměnou byly (a stále jsou – stačí se podívat na net a „tuningované“ mašiny) profesionální stroje s nevídaným výkonem a možnostmi. Dokážete si představit tehdejšího Pcčkáře s Wokny 3.11 před PPC Amigou s vyladěnou multitaskující OS a světelnou rychlostí výpočtů (real time rendering atd.)?
Software a hlavně hry. O možnostech tvorby 3D grafiky, dtp programech, hudebních editorech a kancelářských programech jsme si už něco pověděli. Nyní byly všechny tyto vymoženosti přeneseny do mnoha domácností a přiblíženy obyčejným uživatelům. Programy jako Imagine, Pagestream, LightWave, či Scenery Animator dávaly možnosti grafikům. Wordworth (dodnes mi poslední verze v mnohém připadá lepší než nejnovější Word) – textový editor, tabulkový Turbocalc, či české účetnictví zase přiblížily kancelářské využití. To vše pod skvělým multitaskujícím systémem s příjemným a opravdovým „user friendly“ rozhraním.
AGA čipy a vysoký výkon A1200 přinesly nové možnosti také do hraní. Barevnost, volnější ruce grafiků a hlavně rychlost nových Amig daly za vznik mnoha klenotům v herní oblasti. Nemluvě o tunách předělávek a konverzí z konzolí. Také přechod na pevné disky řádně zacloumal herními možnostmi. Klenoty jako Chaos Engine 1 a 2, AGA verze božských Alien Breedů, válečná Watch Tower, nápaditý Virocop, harddisková střílečka Wendetta, vesmírný simulátor Star Crusader, graficky neuvěřitelná variace Asteroids - Superstardust, logická adventure Benefactor a tuny dalších nenechaly mnoho z nás spát, dokud jsme nerozlámali joysticky a nerozšlapali myši.
Výbornou feature byl vývoj programů WHD load a JST, umožňující z magneticky poněkud nestabilního média - diskety, nakopírovat a „zfunkčnět“ hry na pevný disk. A nejen takovým „vychytávkám“ se věnovali lidé z Amiga scény. S příchodem příjemného a intuitivního Amos basicu – speciálního programovacího rozhraní soustředícího se přímo na hry, se spousta nadšenců začala angažovat a vznikala tak občas i naprosto dokonalá dílka.
Počátek konce her na Amize (úplně nezemřely; scéna stále tvoří nové tituly, také se portují např. hry z PC a PSX na PPC stroje, funguje svět emulátorů a další převody FDD her…) se dle mého skromného názoru datuje ke vzniku FPS žánru na PC. Hry se pomalu počaly přesunovat do třetího rozměru a standardně vybavené Amigy bez turbokaret na 3D neměly dostatečný výkon. Pár skvělých 3D titulů se stačilo objevit - zatraceně atmosférický Alien Breed a jeho graficky výborné pokračování s nechutnou obtížností The Killing Grounds. Zábavný a rychlý akční Gloom I a II, český Testament, kybernetický Nemac 4 a hlavně graficky úchvatná hra se skvělou hudbou a velmi slušnou hratelností, která překonala i slavné Doomy - Breathless. Posledním parádním 3D výtvorem byly asi Genetic Species, jeden z posledních oficiálně prodávaných herních počinů na Amigy. PC držel pevně v otěžích Microsoft a herní týmy se kompletně přesunuly na „osobní počítače“ a konzoli PSX. Kdo by chtěl vyvíjet pro řídnoucí zástup Amigistů; nemluvě o vlně pirátsví, která se na krachu této platformy bohužel také podepsala.
Ale abych neskončil tak skepticky, musím napsat, že A scéna je dobrá věc a to, co se dělo okolo Amigy (a stále děje, i když už sporadicky) jest jevem např. na PC nevídaným. Amiga párty, Amiga kluby, Amiga sajty, Aminet, demo scéna, mods, pixelart atd. Vždy tu byla určitá soudržnost a hlavně přátelská atmosféra pozůstalých, která dodávala pomalu umírající Amize neuvěřitelnou sílu. Málokterá komunita sdružující se v oblasti elektroniky se může pochlubit takovou osobitostí, jako ta v té naší malé české zemičce (výjimkou budiž masovost polských nadšenců a ubývající kolegové z Německa). Snad díky tomu, že dodnes si velké množství lidí uvědomuje, jak byla Amiga výborně koncipovaný stroj se skvělou a ambiciózní OS, či možná pro neumírající a nekolaborující množství současných members se v současné době Amiga začíná zvedat z prachu. Oči všech těch, co zůstali, se nyní upírají k uskutečněným projektům Amiga One a Pegasus. O těch si ale povíme někdy příště…
