NBA 2K10: zase o kus lepší basketbal

Už loni nejlepšímu basketu na trhu se letos podařilo ještě zvýšit kvalitu. Nabízí lepší herní zážitek i nové módy.

NBA 2K10 (PC)

A kdo by v případě pokračování, naučen léty zkušeností s Electronic Arts, jen minimální změny oproti loňskému ročníku, musí být zákonitě překvapen rovněž, potažmo znovu. NBA 2K10 nestojí na místě, i když může samozřejmě jen těžko vystoupit z mantinelů tohoto sportu.

Pravda, opravdové změny by se daly spočítat na prstech, to ale nic nemění na jejich pozitivním dopadu na hru. Zda to plně ospravedlňuje požadavek autorů na opětovné odevzdání plné částky za hru, je na delší diskuzi, která by se v takovém případě nevyhnula žádnému sportovnímu titulu. Za sebe mohu říct, že bych z nabízených sportů měl s pořízením NBA 2K10 v případě vlastnictví předchozí verze asi nejmenší problém.

Pravděpodobně nejzajímavějšího rozšíření se dočkaly takzvané "call-plays" taktiky. Těch bylo ještě v minulém díle pouhých osm a nebyly hráči využívány tak, jak by si zasloužily. Tentokrát už jich je hned trojnásobek, tedy čtyřiadvacet a jejich důležitost dříve či později pochopíte.

Jedná se v podstatě o nacvičené kombinace, které je možné vytáhnout v určitých situacích, jež se ve hře obvykle opakují. Je také možné jimi využít výhodného postavení některého z hráčů a rychle zahrát příslušnou taktiku.

Díky "call-plays" lze do mrtě využít nedostatky ve hře soupeře. Například tehdy, když má problémy bránit trojkové hody. Jedna ze čtyř příslušných taktik vám v takovém případě dovolí dostat vhodného hráče na místo, odkud se dá trojka dobře trefit.

Tyto akce přinášejí do hry jednoznačně větší variabilitu, i když by to tak na první pohled nemuselo vypadat. Dovolují jednoduše zanalyzovat akce umělé inteligence a na jejich základě pak zasadit basketbalový "šachmat".

Důležité přitom je dodat, že soupeř neskočí vždy na ty samé triky, i když k tomu může inklinovat. Naopak, také umělá inteligence se v NBA 2K10 dokáže leccos v průběhu hry přiučit a nečekaně odpovědět.

Další novinka by také mohla působit jako v podstatě nevýznamný detail. Tím fakticky může být, jelikož vývojářský zásah byl v tomto případě pravděpodobně minimální. Zároveň se jedná ale o zářný důkaz toho, že pro lepší požitek ze hry není nutné vždy překopávat polovinu kódu.

Naopak, implementací detailů se lze zajímavě přibližovat k dokonalosti. Přesně tento pocit jsem získal z přepracovaného systému sprintování. Zatímco minule bylo možné hnát své hráče z jedné strany hřiště na druhou ve vysoké rychlosti prakticky neomezeně a nikdo se neohlížel na jejich únavu, tentokrát budete s takovým herním stylem nejspíše zaskočeni a budete ho muset poněkud přehodnotit.

Je totiž pravdou, že zkušenější hráč udělá s neomezeně sprintujícími obry hodně. Pak se běžně objevují sólové – a ve skutečném basketu jen ojedinělé – akce, kdy hráč s míčem přesprintuje celé hřiště a zavěsí. To potěší párkrát, jakmile se z toho ale stane pravidlo, hra začne být nudná.

Tomu chtěli autoři v NBA 2K10 zamezit. Nový systém sprintu tak sestává ze dvou škál měřících energii. Jedna je samotnou schopností sprintovat a druhá výdrží. Jakmile hráči dojde první, tedy sprintovací rezerva, začne brát ze staminy, což je dlouhodobější substance. Pakliže začne hráči scházet výdrž, bude potřebovat delší pauzy.

Co z toho pramení? Zejména to, že se sprintem začnete hodně brzy šetřit a nebudete ho plýtvat třeba v prostřední fázi hry. Kdo ví, co bude na konci zápasu a zda náhodou nebude zapotřebí přidat, případně zasadit soupeři tvrdou ránu. Vyplatit se ale může i rychlý bodový únik v počátečních fázích zápasu. Zkrátka a dobře, se sprintem budete zacházet obezřetně, ať chcete nebo ne. Kdo se obává, že to ublíží rychlé dynamice hry, je naštěstí vedle. NBA 2K10 je stále velmi živelné a nutnost větší rozvahy tomu vůbec nebrání.

Defenzivní fáze se žádných větších změn skrz detaily nedočkala, a to zejména proto, že už minule fungovala opravdu dobře a autenticky. Stále platí, že kdo by se soustředil pouze na útok, bude mít velké problémy vyhrát zápas. Nechybí ani oceňovaná funkce "lock-on".

Co se očividné velikosti změn týká, vítězí pravděpodobně ta, která se skrývá pod kolonkou "My Player". Nejde vlastně ani tak o změnu jako spíše o rozšíření ve stylu série FIFA.

Také v NBA 2K10 se tak můžete chopit jednoho jediného hráče, kterého si na začátku sami utvoříte, a to jak opticky, tak co do technických předpokladů. Ty potom budete pochopitelně rozvíjet. Začnete jako typický "nýmand" na prázdných palubovkách, kde budete do zemdlení trénovat koše ze všech možných úhlů.

Postupem času se ale samozřejmě vypracujete až ke hvězdným výšinám. O svého hráče se budete starat nejen po manažerské, ale také herní stránce. V zápasech se tedy chopíte pouze jeho osoby, budete si říkat o nahrávky, střílet, případně sami rozdělovat pěkné příhry. Musím ale říct, že podpora hráče zbytkem mančaftu není taková, jakou bych si v podobně koncipovaném módu představoval.

Fanoušky amerického basketbalu jistě potěší také mód NBA Today, který reflektuje reálnou soutěž NBA. Informuje hráče o již odehraných nebo nadcházejících partiích ve skutečnosti, jež si pak také můžete střihnout virtuálně. Hra přitom přebírá i aktuální formu sportovců.

Ty, kteří chtějí s NBA 2K10 strávit nadstandardní množství času, nadchne možnost konečně si zahrát online, tak jako to mohli činit majitelé verzí pro Xbox 360 či Playstation 3 už v minulých verzích. V NBA 2K9 na PC takový mód nepochopitelně chyběl.

NBA 2K10 nelze hodnotit jinak než velmi kladně. Samotná hra nedoznala výrazných změn zejména proto, že už minule byla vynikající. Implementované detaily se však ukázaly být smysluplné. Navíc je tu i obsahová nadstavba, takže nezbývá než dát NBA 2K10 za příklad všem tvůrcům vyzrálých sportovních her, kteří nevědí, kam svůj titul dále směřovat. Vždycky se nějaká cestička najde a to nejhorší je usnout na vavřínech. Za pár let vás totiž probudí mizerné prodeje a špatné recenze.