Titanfall je totiž antitezí velkorozpočtových her. Je to nová značka s neuvěřitelně frenetickou dynamikou a pojetím, jež nesmírně připomíná arénové akce z devadesátých let. Principy nejsou nijak zjednodušené ani kvůli podpoře konzolí a titul až v překvapivé míře sází na lidské dovednosti. Náhody i prvků pro pohodlnější život nováčků je tu jen minimum, a rozdíly mezi hráči tak budou markantní.
Většina oficiálních videí vybírá to nejlepší, a výsledný titul je pak mnohdy zklamáním. Ukázky z Titanfall však hru perfektně vystihují. Pokud vás videa nadchla, ohromí vás i hra. Ale v opačném případě potěší asi jen těžko. Betatest hry totiž nabídl síťovou akci v té nejryzejší podobě. Žádný příběh, jen přímočará a nezvykle odladěná řež.
Mohl to být nový Battlefield či Call of Duty
Titanfall v podstatně není nijak revoluční hrou. Nabízí však řadu výtečných prvků, které společně vytvářejí návykový počin. Zcela zde platí tvrzení, že celek je více než jen součet částí.
Titul je o standardním zápolení dvou týmů, ten však oživuje přítomnost robotických bojových strojů i nezvyklá svoboda pohybu. V zásadě je to svěží variace na moderní válečné akce a podobně bych si představoval inovativní díl v rámci sérií jako Battlefield či Call of Duty.
Robotické bojovníky mohou hráči přivolávat jednou za čas a využívat je lze dvěma způsoby. Jedním je boj přímo uvnitř válečného stroje, druhým pak aktivovaní jeho umělé inteligence.
V tomto módu vás plechový přítel dokáže následovat či hlídat určité místo. Pokud však hrajete z pohledu robota, ovládá se velmi podobně jako standardní pěšák. Jeho pohyb je svižný a reaguje okamžitě.
K dispozici je dvojice speciálních schopností, u kterých hráč může volit z více typů. V boji může pomoci například speciální štít, jenž zachytává nepřátelské projektily, a robot je pak dokáže mrštit zpět na protivníka. Vznikají tak zábavné momenty, kdy jeden hráč zachytí střely a vrhne je na nepřítele, ten salvu zachytí a hodí ji zpět.
Další schopností jsou pak různé formy speciálních útoků, kterými vypálíte několik raket. A jednou za čas lze aktivovat i posílení útoků, se kterým nepřátele drtíte robot nerobot.
Přesto však roboti pro pěchotu nepředstavují neporazitelného nepřítele. Nemohou totiž skákat, a pěchota tak ve svůj prospěch může využívat vyvýšená místa. Na ta se dostanete díky akrobatickému pohybu, který umožňuje vyšvihnout se na řadu plošin. Pomůže však i raketový batoh a běhání po stěnách. Kromě toho pěšáci mohou nepřátelskému robotovi naskočit na záda a bezpečně ho zlikvidovat.
Titanfall tedy velice bystře pracuje s bojem ve stylu kámen nůžky papír. Takřka na každou situaci existuje patřičná reakce.
Naskočíte na hráčem ovládaného robota? Protivník jej může nastavit na autopilota, vyskočit ven a sestřelit vás. Pěšák vás zaměřil samonaváděcí raketou? V robotovi můžete učinit dva mocné skoky a zmizet raketě z dohledu. Bojíte se, že vás robot jako pěšáka rozšlápne? Zaujměte pozici na střeše, kam nepřítel nevidí a nedosáhne.
Elektronické sporty, třeste se
Ačkoliv je Titanfall v mnoha ohledech retroakcí s moderní grafikou, některé stávající trendy respektuje. Za hraní například získáváte zkušenosti, kterými odemykáte nové zbraně i schopnosti. Systém však nijak neobtěžuje a nastavování výbavy alespoň zkrátí chvilku při čekání mezi zápasy.
Pokud hra navíc nabídne dostatečně pestré a vyvážené volby, vytvoří to dodatečnou taktickou vrstvu. Tu pak ocení zejména týmy, které budou soutěžit v ligách. A Titanfall se rozhodně o pozici v rámci elektronických sportů bude ucházet.
Kromě vyvážení hry je to patrné i ze způsobu, jakým funguje připojování k zápasům. Ty mají totiž standardizovaný formát šest na šest, pro který vývojáři optimalizovali i návrh úrovní. Ačkoliv jsou mapy poměrně rozlehlé, o akci na nich není nouze. Mimo hráčů ji totiž zajišťují počítačem řízení vojáci, kteří po bojišti neustále pobíhají. Nepředstavují sice žádnou zásadní výzvu, ale akce s nimi působí živěji.
Děsíme se jen jediného
Při hraní betaverze Titanfall mi v hlavě rytmicky duněla jedna otázka. Kde je pravda? Vývojáři tvrdí, že je nedostatek inovace chybou velkých vydavatelství, která příliš sázejí na jistotu.
Zástupci vydavatelství zase prohlašují, že jejich zkušenosti často zabraňují tvorbě katastrofálních či nezajímavých projektů.
Univerzální odpověď lze objevit asi jen těžko. Autoři Call of Duty však hovořili o dlouholeté touze vytvořit novou značku, kterou vydavatelství Activision nechtělo podpořit.
Preferovalo totiž další díly do zavedené série Call of Duty a situace vedla až k soudním rozporům a tvorbě Titanfallu pod křídly společnosti Electronic Arts.
A nakolik lze zatím soudit, byl to ten nejlepší možný výsledek. Na dveře totiž klepe nový král síťového zápolení. Nezbývá než doufat, že ho nezničí nesmyslné mikrotransakce.
