Jan Kouba – Na střední jsme s kamarády občas pořádali LAN párty. Jedna se slušně protáhla. Ač bylo mé vnímání času značně ovlivněno zataženými žaluziemi a nejspíš i kritickým množstvím Coca-Coly v systému, tak jsem se dobral ke zhruba 19 hodinám. Poté následovalo dalších několik hodin zadržování zvracení a pokusů konečně usnout.
Petr Kárník – Nikdy jsem nebyl ten typ, co u hry prosedí celý víkend a pomalu nejde ani na záchod. Když nepočítám LAN párty, které jsem před bratru dvaceti lety navštěvoval a kde se vystřídala spousta her, ale s většími či menšími pauzami, tak můj rekord bude asi původní Diablo 2 (číst dobovou recenzi na Bonuswebu). V době jeho vydání jsem na tento skvost neměl počítač, takže jsem v pátek po škole zaparkoval u kamaráda, večer začal pařit a skončil kolem šesté hodiny ráno a po krátkém šlofíčku pokračoval přes sobotu. Není to žádný extra výkon, ale nevybavuju si, že bych u jedné hry někdy seděl déle. Alespoň že to byla ta nejlepší z nejlepších… 😉
Diablo 2: Resurrected
Diablo 2: Resurrected
Ondřej Zach – Jsou to hry, do kterých se dokážu ponořit tak, že přestávám vnímat okolí. Svého času to bylo třeba Diablo 1 & 2, UFO: Enemy Unknown, Heroes of Might & Magic II, z novějších namátkou Yakuza Lost Judgement či Xenoblade Chronicles 3. Ale nic nikdy nemělo – a snad už ani mít nebude, he he – na World of Warcraft a první expanzi Burning Crusade. To byly opravdu hodně dlouhé seance hodně dlouho.
World of Warcraft
Martin Kaller – To už je tedy hodně dávno, bylo tomu totiž koncem devadesátých let minulého tisíciletí. Přičemž středobodem mého zvýšeného zájmu se stala zbrusu nová hra Resident Evil 2 (číst dobovou recenzi na Bonuswebu) pro konzoli PSX. Kvůli které jsme v pátek vyběhli o něco dříve z práce, abychom pak s kamarádem ve dvojici, v režimu opotřebovávaného předávání gamepadu, nepřetržitě pařili celý víkend… až do časného pondělního rána.
Pravda, během téhle herní seance se příležitostně o slovo přihlásil i tolik kritický mikrospánek. Ovšem na rozdíl od jízdy v autě nás po případně fatálním pochybení čekalo pouze načtení předchozí uložené pozice. Ano, v pondělí jsme se vraceli do kolbenky ukrutně nevyspalí, unavení a s poněkud krvavýma očima. Nicméně s pocitem zodpovědně vykonané policejní práce v Raccoon City!
Resident Evil 2 (1998)
S Resi 2 se váže ještě jeden příběh, tentokráte však v něm figuroval můj kamarád sám. Neboli šlo o ryze sólovou herní akci, jež se během jiného víkendu protáhla do pozdních nočních hodin. Kde si postupující únava a hororová atmosféra umocněná sluchátky na uších vybraly svou daň. Při jedné dosti nečekané konfrontaci se zombie nepřítelem totiž úlekem hlasitě vyjekl a upustil gamepad.
Což okamžitě probudilo jeho manželku, spící ve vedlejší místnosti. Žena se pochopitelně po chvíli přišla trochu vyděšeně podívat, co že se to k čertu vlastně v jejich domě hluboko v noci děje. A asi tu nemusím dvakrát opisovat nastalou herní scénu (zkrátka takový Ditector’s cut) a říkat, že souboj s tímhle bossem můj kamarád prostě nemohl za žádných okolností vyhrát. 😄
Honza Lysý – Alibisticky řeknu hodně, ale pokud budu konkrétní, pak v době puberty, když ostatní zkoušeli pivo a cigarety, které ukradli rodičům, jsem neměl problém přijít ze školy a sednou si k PC kolem třetí odpoledne a odcházet od něj v pět ráno následující den. A ne, nestydím se za to, vlastně mi to trochu chybí, protože s přibývajícím věkem se občas musím nutit do toho, abych u nějaké hry strávil více času.
Honza Strachota – Tak to je těžké odhadnout, protože při tom člověk jaksi ztrácí pojem o čase a je otázka, jestli se počítají přestávky na jídlo a na spaní. Bez spánku jsem nejdéle vydržel asi něco kolem čtyřiadvaceti hodin, konkrétní případ si ale nepamatuju, protože jich bylo víc, u celé řady her jako například různé verze Civilizace, Elite Dangerous, Supreme Commander, Planet Nomads, Skyrim...
Ufo: Enemy Unknown
Ufo: Enemy Unknown
Ale úplně nejdelší souvislou pařbu včetně přestávek na spaní si pamatuju velmi přesně. Během prázdnin, tuším někdy ve třeťáku na gymplu, jsme u nás doma s kamarádem ze základky celý týden (7 dní) hráli od rána až do hluboké noci první díl UFO, kdy jsme se různě střídali na jednotlivé mise a hru jsme pojali spíš jako simulátor průmyslové výroby mimozemských technologií. Na Mars jsme tak letěli až někdy v roce 2020, ale zato s Avengerem nacpaným k prasknutí, s jednotkou do posledního slotu vyzbrojenou tím nejlepším co bylo k mání, přičemž všichni byli vysoce vytrénovaní psionici. Zničení základny trvalo asi jen tři tahy, protože jsme okamžitě ovládli mozky všech vetřelců, nechali je, aby se vzájemně postříleli, přičemž ten poslední spáchal sebevraždu blaster launcherem, čímž současně zničil i jádro základny. Chudáci emzáci neměli ani tu nejmenší šanci.
V té době bylo všech osm bází do posledního čtverečku zaplněných, každá s 3–5 plně vyzbrojenými Avengery, a na účtě jsme měli asi 4 miliardy dolarů, převážně ze zisku z výroby. To byly časy…
Ondřej Martinů – V dobách „grindění“ v MMORPG hrách (především v Ragnarok Online) během studia na gymnáziu se mi určitě mnohokrát povedlo prosedět prakticky celý den, tj. od brzkého rána až pozdě do večera. Honba za exkluzivní výbavou, která mívala zpravidla jen hodně nízkou šanci na získání a samozřejmě také vysoký level, mě motivovala dostatečně, obzvlášť když tu samou hru hrála i spousta spolužáků. Zpětně si říkám, že to z dnešního pohledu byla úplně ubíjející činnost a nechápu, jak jsem to mohl tehdy vydržet.
Honza Žďárský – V rámci studentských let by ta odpověď byla objemově úplně jiná. Poslední dobou jsem rád, že si k počítači nebo konzoli můžu alespoň na pár hodin sednout a nějaké delší sezení u počítače je spíše výjimkou nebo záležitostí víkendu. Ostatně to je taky částečně důvod, proč jsem ještě nedohrál Spidermana, o kterém jsem psal v minulé anketě týkající se herních restů. Historicky nejvíce času v kuse jsem dokázal sedět u browserové textové hry na motivy hry Stargate, kde probíhaly „války“ mezi rasami, kdy bylo potřeba hlídat a doplňovat vojáky v případě útoku. Z klasičtějších her mě napadají hlavně strategické hry jako série Civilization nebo Medieval 2 Total War, kde si člověk šel zahrát jedno nebo dvě kola a než si to pořádně uvědomí, jsou dvě ráno.
Quantum Break
Honza Srp – Pár celodenních maratonů už jsem absolvoval. Ano, vím že to mco zdravé není, ale těch pár her, které jsem ráno spustil a v noci koukal na závěrečné titulky, nidky nezapomenu. Takhle najednou jsem absolvoval třeba Quantum Break, Metro: Last Light nebo Spec Ops: The Line. Od té doby co bydlím sám už to nedělám, ale občas se u hry zapomenu a až první sluneční paprsky mi naznačí, že bych měl jít spát. Nestává se to ale často a omlouvám si to tím, že to „dělám do práce.“
