Když jsme o SSX Blur pro Wii slyšeli poprvé, propadli jsme nebývalému nadšení. Přestože nás totiž poslední SSX s podtitulem On Tour zase až tak moc nechytlo, jelikož se nám zdálo již zbytečně překombinované a tak nějak celkově bylo cítit, že se tam tvůrci snažili přihodit něco nového za každou cenu, stále máme tuto sérii v oblibě. Při startu PS2 to totiž rozpálila doslova tři sta z místa, když se coby naprosto neznámá věc ukázala být velmi hratelnou, zábavnou a líbivou hrou. V případě Blur jsme tak doufali v něco podobného, zvláště když tato hra měla vyjít právě pouze pro Wii.
Jak ale již naznačujeme v nadpisu, není to nakonec tak úplně ono, i když srovnání s naší letošní prakticky nulovou zimou je přeci jen poněkud přísné. Ale pocity z Bluru máme velmi podobné. Takže nám prosím protentokrát odpusťte, pokud budeme po většinu času spíše kritizovat než chválit. Těšili jsme se totiž opravdu hodně, ale nyní máme z této hry přesně ten pocit, jako když se ráno probudíte po lehčím tahu. Večer si dáte pár decentních pivek a ráno je vám tak nějak divně a nevíte, zdali je to proto, že pivo bylo nějaké divné nebo jen proto, že jste šli spát později než obvykle a teď, když vstáváte do práce, vám ta jedna, dvě
hoďky spánku chybí.
Naštěstí hra na übertricích nestojí a ani s nimi nepadá.
Raději tedy klasifikujme SSX Blur hned na začátku, abychom na to nakonec při tom našem zklamání nezapomněli. SSX Blur se nedá označit za špatnou hru a upřímně řečeno, docela jsme se u ní v redakci i vyblbli, ale nemůžeme se zbavit pocitu, že by možná bylo lepší, kdyby vyšla až za rok. Proč? Protože si nejsme úplně jistí, komu že je tato hra vlastně určena. A proč si tím nejsme jistí? Tak to vám právě hodláme sdělit.VIDEO
Nebudeme si nic nalhávat, nikdo nemládneme, a tak je v našem věku snad již i vcelku pochopitelné, že na začátku hry vždy míříme do tutoriálu, což jsme udělali i nyní. To jsme ale dělat neměli, a pokud se rozhodnete pro pořízení SSX Blur i vy, tak to taky nedělejte, minimálně tedy ne hned na začátku hry. Marně totiž uvažujeme, kdy naposled jsme viděli tutoriál zpracovaný takto pitomě. Je zde sice poměrně přehledně, jasně a přesně vysvětleno, co všechno se ve hře dá dělat a
jak se to dělá, ovšem když dojde na praktické procvičování, připravte se na to, že vzteky možná zchroustáte wiimote. Doteď jsme totiž nepochopili, proč v lekci, která vás má naučit grindovat a v níž je potřeba v praxi sjet čtyři zdejší raily, jsou tyto raily postaveny tak pitomě, že minout třetí nebo čtvrtý z nich není naprosto žádná věda, zvláště když tuto hru máte v ruce poprvé v životě. Vycházíme-li z předpokladu, že tutoriály jsou tvořeny právě pro lidi, kteří danou hru vidí právě poprvé v životě, dostáváme důkaz toho, že je tento tutoriál skutečně pitomý :-). Pokud ale o něm začneme hovořit opět s plnou vážností, musíme zdůraznit, že na základě výše uvedeného zkrátka máte pocit, že je hra buď příliš obtížná nebo že vám nejde ji ovládat, případně že je ovládání špatné. Nic z toho až na menší výjimky sice samozřejmě není pravda, ale ani o jedné z těchto možností se nedá říci, že by kdovíjak motivovala k dalšímu hraní. Proto tedy doporučujeme spíše vyčíst ovládání z manuálu, případně si ho jen cvičně vyzkoušet v tutoriálu, ale moc se nezabývat se tím, zda zdejší výukové mise splníte nebo ne.
Nijak nezáří ani celkový koncept hry, s nímž si tvůrci hlavu příliš nelámali.
Ve hře je to samozřejmě již o poznání lepší, protože se klasicky začíná od těch nejjednodušších závodů, takže si ovládání zažijete tak říkajíc za pochodu.
Nutno ovšem podotknout, že to chvíli potrvá, přičemž dokonalé zvládnutí zdejší ovládací metody je v podstatě nutnost. Jedním dechem ovšem dodáváme, že na rozdíl od několika jiných her pro Wii, zde nejsme přesvědčeni, že je ovládání vyřešeno úplně ideálně. V rámci možností wiimote možná ideálně vyřešeno je, ale trochu nám vadí, že díky prakticky neustálému mávání jednou nebo druhou rukou se (možná paradoxně) ze hry vytrácí ona živelnost, na kterou jsme zvyklí z předchozích dílů. Nabouchat nějaké drsné kombo triků na tlačítkách ovladače se totiž ukazuje jako snazší a méně bolestná cesta, zejména co se týče právě řetězení různých otoček, salt a všech možných jiných über zhovadilostí, nežli je tomu v případě pohybů pokud možno oběma rukama zároveň. Nejedná se samozřejmě o žádný kardinální problém, v kostce řečeno se totiž nunchukem skáče a wiimotem provádějí spiny (pohyby vpravo a vlevo) a flipy (nahoru a dolů), ale člověk si
zkrátka nedovolí až tak moc jako na gamepadu. Zvláště když je navíc potřeba před dopadem stisknout tlačítko A, abyste se nevysekali. A zpočátku v tom budete mít
asi i trochu hokej, protože nunchakem se navíc i zatáčí – malé obloučky analogovou páčkou, větší točky pak otáčením této části ovladače vpravo a vlevo.
Celkově je to ale pořád v pohodě a jak jsme se již zmínili, postupem hrou si na to zvyknete úplně v pohodě, ovšem co nás na zdejším ovládání pěkně vytáčí, jsou übertriky. Zdánlivě jsou řešeny naprosto skvěle: vyskočíte na rampě, ve vzduchu stisknete tlačítko A a „nakreslíte“ wiimotem tvar, který aktivuje příslušný übertrik. Mimochodem, pokud nás paměť nešálí, tak übertriků je zde něco kolem sto šedesáti, což je rozhodně úctyhodné číslo, k němuž se ale musíte postupně dopracovat postupným sbíráním ikon nových triků, které jsou rozházeny po zdejších kopcích. Na papíře to vypadá asi docela dobře, ale v praxi je to docela děs. A nebo jsme jenom už tak senilní, že zdejší übertriky nedokážeme provádět. Jímá nás ovšem poměrně silné podezření, že ta položka v menu, v níž si
můžete übertriky zkoušet nanečisto jen podle schématu, přičemž vám hra vždy oznámí, zdali byl daný trik proveden správně či ne, tam není jen tak pro nic za nic.
Empiricky jsme totiž zjistili, že nejde ani tak o to, abyste daný obrazec wiimotem nakreslili zase až tak přesně nebo rychle, ale jde spíš o koordinaci se stiskem A. Je potřeba po stisku A hned plynule začít kreslit daný obrazec a na konci zastavit pohyb na místě, zlomek sekundy počkat a pak A zase pustit. To se může sice zdát jako vcelku logický přístup, ale věřte, že ve hře, kde máte tendenci dělat všechno co nejrychleji, abyste do svých skoků nacpali co nejvíce triků nebo jen zkrátka jeli
co nejrychleji, se tento přístup jeví jako poměrně nepoužitelný. Naštěstí ale hra na übertricích nestojí a ani s nimi nepadá. A navíc vám to časem stejně nedá a budete je zkoušet, načež se je jakž takž zvládat naučíte, ale není to zkrátka nic, co bychom zařadili k zářivým kladům hry.
Nijak ostatně nezáří ani celkový koncept hry, s nímž si tady tvůrci hlavu příliš nelámali. Stejně jako v SSX 3 se tedy zde setkáváme s horským masivem o
třech vrcholech, které se vám postupně odemykají a na nichž jsou rozesety různé závody, turnaje, ale třeba i předměty ke sbírání. Náplň jednotlivých soutěží je
klasicky různá, a tak se vedle klasických závodů, které má naše redakční osazenstvo již od prvního dílu rozhodně nejraději, setkáme i s mnoha trikově zaměřenými
soutěžemi (big air, slopestyle, half-pipe atd.). Zdejší mix je vcelku vyvážený, ale trochu nám vadilo, že například některé turnaje jsou složeny jak ze závodů, tak i z trikových soutěží, což je ale pouze naší osobní zálibou v závodech, takže bychom to rozhodně neoznačovali za chybu. Postupem času si samozřejmě odemknete plno různých věcí – nové závody, nové oblasti, nové turnaje, ale samozřejmě i novou výzbroj a výstroj či třeba nové postavy.
|
Ty jsou pochopitelně opět charakterizovány jezdeckými statistikami, ale mnohem důležitější pro nás v tuto chvíli je fakt, že dobře vypadají. Grafika SSX Blur již vcelku očekávaně neatakuje závratné technologické výšky, ale tvůrci hru hodili do lehce cartoonového stylu, který ji moc sluší a který v kombinaci s líbivou barevností vytváří velmi příjemný vizuální dojem. Hudba je zde pak sice spíš jen tak do počtu a asi vás nijak zvlášť nezaujme, ale vkusně a nevtíravě podkresluje všechno zdejší dění a rozhodně neruší, což tedy rovněž chválíme.
Takže pro koho je SSX Blur vlastně určen? Těžko říci. Není totiž typickým příkladem filozofie Nintenda, jelikož to není zase až tak snadno přístupná záležitost pro každého. Jako cílovku bychom tak tedy viděli spíše ty, kteří už Wii nějaký ten pátek mají a kteří na něm i aktivně hrají všechno možné, takže jsou s
|
Osvědčený koncept
Nic nového pod sluncem| SSX Blur | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
