Série Command and Conquer navzdory nepřízni osudu a uzavření vývojářského studia Westwood (profil studia) žije dále. To samé se až donedávna nedalo říci o Red Alert, který si zřejmě dával delší pauzu. Trvala osm let a statisíce fanoušků této lehce bláznivé strategie už se pomalu vzdávaly naděje.
Jenže studenoválečná parodie chytá druhý dech a přetavuje ho ve velmi rychle odsýpající vývoj třetího dílu. Ten jsme si konečně mohli vyzkoušet v multiplayerové betaverzi, takže už tak trochu víme, co nás čeká.
Na první pohled se Red Alert 3 od svých předchůdců nijak zásadně neliší. Na osm let by se to mohlo zdát dokonce opravdu málo. Pod povrchem se ale skrývá řada dobře fungujících a nově pospojovaných mechanismů, jež podle všeho pracují slušně, byť betaverze ještě potřebuje vyvážení, jak jednotlivých stran konfliktu, tak rychlosti hry, jejíž začátky jsou přece jen ještě těžkopádnější, než jsme v Red Alertu zvyklí.
Největší viditelnou změnou ve trojce jsou ale jednoznačně Japonci, nebo Říše vycházejícího slunce (The Empire of Rising Sun), chcete-li. Tady si losangelské studio Electronic Arts doopravdy vyhrálo a do tváře této strany vtisklo řadu popkulturních odkazů – klasických japanofilních klišé. Například jednotka psionického komanda Yuriko je jasně vytvořena po vzoru školní vražedkyně GoGo z Kill Billa.
Japonci mají k dispozici také nejrůznější mechy, leckdy se vznášející ve vzduchu. Tady je zase jednoduché vypozorovat podobnost s podobnými mašinkami v notoricky známých japonských manga filmech. Autoři přiznávají, že jsou velkými fandy téhle kultury, respektive jejího svérázně vyjadřovaného umění a chtějí z něj dát hráčům také leccos ochutnat.
Hra za Japonce je jednoznačně odlišná od jiných stran. Na druhou stranu zase nečekejte takové rozdíly, jakých jsme se dočkali ve Starcraftu. Tvůrci sice v tomto směru leccos naznačovali, realita je ale o něco méně úchvatnější, stále však překonávající většinu produkce v oboru realtimových strategií. Japonci se například vyznačují zmíněnými mechy, kteří tvoří kostru jejich armády.
Zejména proto, že jsou jak pozemními, tak leteckými jednotkami. Ve stylu Transformers se dokáží přeměnit ve vrtulník a překonat přírodní překážky. Jediný problém je ten, že své zbraně dokáží použít výhradně na zemi.
| Krásné ženy v Red Alert 3 |
|
|
-> 
Je jasné, že když mají takové schopnosti budovy, jednotky nezůstanou ochuzeny. A skutečně, většina japonských strojů buď létá, nebo se dokáže v mžiku přerodit v plavidlo. Aby mohlo najet do vody, potřebuje však postupný, písečný sjezd. To koncentruje boje o pláže, jelikož se nedá vylodit či nalodit kdekoliv – mapy jsou často obehnány nepřístupnými skalisky.
Také ostatní strany si velmi rozumí s vodní plochou, a tak nepřekvapí, že spousta bitek se odehrává právě tam. Rozhodně více než v předchozích dílech a jiných strategiích, kde je voda spíše upozaďována. Na druhou stranu v tom nevidíme kdovíjakou taktickou hloubku.
Občas nám dokonce přišlo, že se voda příliš, snad až nepřirozeně protežuje. Uvidíme, jaký vliv to bude mít na design singleplayerových misí, ovšem v multiplayeru se po čase rozhodující boje vedly stejně na souši.
Rozhodně to chce zapracovat na vyváženosti. Japonci jsou sice velmi zajímavou stranu, za kterou se hraje moc hezky, tedy až do chvíle, než přijde střet například s Rusy. Nemůžeme si pomoct, ale silová převaha je jednoznačně na jejich straně, a přes japonské hi-tech serepetičky se uplatňuje spíše brutální ruská síla a množství. Možná je to tím, že je třeba se naučit specifický japonský herní styl, ale přece jen nám tu chyběla nějaká ta opravdu silná a drtící jednotka.
Ovšem mutliplayer nebude poprvé v historii Red Alertu 3 pouze o kompetitivním klání. Chystá se totiž také kooperativní hra, na níž autoři pracují od samého začátku vývoje. To znamená, že je integrální součástí vývoje a ne nějakým dodatečně přidaným přívažkem.
Znamená to také, že abyste si ji vychutnali, nebudete potřebovat živého spoluhráče. Dokáže ho totiž zastoupit umělá inteligence. Celkem vás čeká sedmadvacet misí za všechny tři strany, jež budou protkány pětašedesáti minutami hraných videosekvencí.
Betaverze byla poměrně výrazně omezená, takže celkový obrázek o hře si z ní udělat nešlo, ovšem určitý nástin rozhodně ano. Přestože to zatím tak úplně nefunguje, má Red Alert 3 potenciál stát se velmi rychlou strategií, v níž by jednotlivé partie trvaly dvacet až třicet minut. Větší zábavu jsme si užili, když se o vítězství pralo více než dvě armády.
Ovládací rozhraní je prakticky shodné s Command and Conquer 3: Tiberium Wars a škarohlídi tvrdí, že celý Red Alert 3 je vůbec jen přetexturovaným Tiberium Wars. Pravdou je, že jistá podobnost se nezapře. Betaverze byla ale graficky značně osekaná a nedisponovala takovými detaily, jaké bude mít plná hra.
Po řadě odehraných partiích si dovolíme tvrdit, že fanoušky série Red Alert 3 nezklame. Pokud ale kdokoliv čekal nějakou revoluci, asi bude zklamán. Boje na vodních plochách nejsou nakonec takovým tahákem, jak jsme si představovali. Rozhodně hru ozvláštní, jako zcela nový element ale nefungují. Přesto je hraní Red Alert 3 svižné a zábavné. Také trochu taktické, ale pro strategické hody běžte raději jinam.
