Dimensity: Nepovedený mix strategie a hry na hrdiny na PC

Dimensity

Skutečnost, že se o některé hře dozvíte až ku příležitosti jejího vydání, může znamenat hned několik věcí. Buď autoři ani vydavatel nemají ve svých řadách nikoho, kdo výraz marketing nepovažuje za sprostou nadávku, nebo nemají vliv ani peníze na medializování či snad dokonce hypování svého projektu.

Takové varianty jsou smutné, ale pokud se hra nakonec vydaří, pranic nám na nich nesejde.

Pak je tu ale ještě jedna možnost. O poznání horší možnost. Autoři ani vydavatel svému titulu od samého počátku nevěří. Vědí, že to bude brak jako vrata. Proto se jim nechce rozhazovat cenné chechtáky jen proto, aby prosadili tradiční výplň regálů herních obchodů a supermarketů. Uvědomělý hráč po takovém titulu stejně nesáhnou a nějaký ten neostřílený laik se většinou chytne tak jako tak a levný vývoj se nakonec zaplatí.

Trailer

Tak kterýpak případ si myslíte, že je Dimensity, hra od naprosto neznámého vývojářského kolektivu Dagger Games, hnaná kupředu silou béčkového vydavatele Playlogic? Od toho tu máme recenzi, abychom této hádance přišli na kloub.

 

Dimensity by se dalo asi nejlépe přirovnat k Warcraftu 3. Ne snad kvalitou celku, ale způsobem, jakým jsou jednotlivé elementy pospojované. Dá se také předpokládat, že blizzardí dílko viselo v kancelářích autorů na zdech – jde totiž o jasně patrný inspirační zdroj, možná dokonce kopírácký vzor.

 

V zásadě se jedná o realtime strategii s velmi silnou porcí RPG prvků. Abychom byli přesnější: je to fantasy RTS/RPG, která spadá do klišé všemi končetinami. A ze všeho nejvíce příběhem. Království Dummoni je již dlouhé roky sužováno potyčkami s rasou Firbolgů. Těm se podaří zabít krále říše Orbyna, čímž se lidstvo dostává do nepříjemného ohrožení.

Nyní je na hrdinovi Iomarovi, aby dokázal přenést cenný vladařský amulet do hlavního města a návdavkem se postaral o zrádce ve vlastních řadách.

 

Příliš nepřekvapí, že Dimensity nabízí dvojici příběhových kampaní. Je docela jasné, že v té první budete sledovat Iomarovy osudy, zatímco v té druhé uvidíte vše z pohledu hrdiny Firbolgů. Klišé ve fantasy prostředí jsou známým jevem, ale drzost, s jakou je používá tahle hra, je až nemístná. Když už neumím napsat smysluplné dialogy a vedu je ve znamení jedné fráze za druhou, tak se je aspoň snažím omezit, a nestrkám je na každý roh, aby otravovaly hráče. No ne?

 

Dimensity si nedělá práci s tím, že by hráči vnucovalo výstavbu základny. To bychom mohli kvitovat s povděkem, jen kdyby hra nabídla dostatek jiného vyžití. Ono vyškrtnout mikromanagement jen proto, že je to dnes módní, se příliš nevyplácí, pokud tedy nejste zdatní v designování úrovní a psaní questů. A to pánové Bulhaři z Dagger Games nejsou.

 

RPG prvky jsou na první pohled relativně silné. Nastanou dokonce chvíle, kdy se svým hrdinou putujete zcela osamoceni. To nebrání nepříteli, aby na vás vysílal větší šiky nepřátel, které musíte zdlouhavě upižlávat. Autoři se totiž příliš nebabrali s vyvážením hry, a tak není možné po vzoru Diabla vletět do klubka nepřátel a doufat, že je všechny vysekáte. Nevysekáte!

 

Naopak stoprocentně uplatníte taktiku nalákávání jednotlivců na váš útěk. Jenže zprvu za vámi běží celá banda, a tak musíte popoběhnout o pořádný kus dál, abyste si to mohli rozdat s jednotlivcem, s trochou zkušeností i s dvojicí protivníků. A takhle to jde s celou bandou. Z nějakého důvodu totiž zdraví mizí bleskovým tempem a příliš nepřátelských úderů náš milý hrdina nevydrží.

 

Naštěstí zoufalá umělá inteligence na tuto lehce srabáckou herní strategii ochotně přistupuje. Soupeřovy jednotky se ochotně zasekávají, počumují po okolí a vůbec se nechají mydlit docela příjemně. Pokud by Dimensity bylo jinak kvalitní a vyváženou hrou, pak by nás mizerná umělá inteligence samozřejmě štvala. Takhle však spíše hraje do karet celkovému obrazu hry.

 

Ve větší části úrovní se ale kromě hrdiny přece jenom potkáte také s řadou dalších jednotek. Není jich kdovíjak přehnané množství, nýbrž tvoří jen jakousi rekovu družinu. Nutno však dodat, že se s nimi po boku bojuje mnohem lépe a už není třeba se tolik uchylovat k partizánským praktikám boje.

Že by to ale byla kdovíjaká zábava, to se říci nedá. Navzdory výše vyřčenému můžete sem tam postavit i nějakou budovu, nepřišli jsme ale na to, proč bychom to měli dělat. Jejich účel je mizivý.

 

Vraťme se ale k RPG prvkům, na něž se autoři rozhodli hráče lákat především. A na papíře to vypadá skutečně slušně. Maximální dosažitelná úroveň je třicátá a vězte, že než se na ní dostanete, uplyne hodně vody. Horší už je to ale s povoláními, které se od sebe liší pouze v základním rozdělení. Strom schopností je navíc maximálně nuzný a ovlivníte jím prakticky jen sílu rány, střely či obrany, plus několik dalších drobností.

 

Kde tvůrci skutečně vykročili správnou nohou, to je sběratelská oblast. Dobře pochopili, že slušné RPG musí nabídnout pořádnou porci předmětů, a tak z poražených hojně padají zbraně, brnění, amulety a další podobné blbinky, které se navíc dělí do známých kategorií podle vzácnosti.

Kromě toho je ve světě roztroušena řada NPC postav, k nimž si můžete přijít pro nějaký ten vedlejšák. Pár dobrých nápadů ale ještě jaro nedělá.

 

K vyzkoušení Dimensity nenacházíme příliš pádných důvodů. To už vám spíše řekneme, proč byste si ho zahrát neměli. Zásadním problémem je nuznost obsahu, kdy si připadáte, že jen pochodujete stále stejnou krajinou a občas někoho kosíte. Příběhový rámec příliš nefunguje a mise snad ani nemohou být stereotypnější. Navíc se tu dá nalézt řada programových chyb, spousta špatných designérských rozhodnutí atd.

Není to typický brak. Je to brak, který chtěl být něčím více. A to je možná ještě horší.