FBI je karetní hra, která se sice dá hrát už ve dvou hráčích, ale mnohem větší výzva a hlavně zábava nastává teprve tehdy, když se sejde hráčů víc. Každý hráč se ujme role velitele skupinky agentů a jeho úkolem je pozatýkat co největší množství co nejhledanějších zločinců.
Ve hře je sice jistý prvek náhody, ale ta má na všechny úplně stejný vliv, takže každý hráč je plně zodpovědný za svůj případný úspěch či neúspěch. Nutno říci, že s přibývajícími hráči roste i náročnost a od všech je vyžadována mnohem větší předvídavost a taktické myšlení.
Zpočátku, při čtení návodu, se může zdát, že to nebude nic snadného, natož pak zábavného, ale opak je pravdou.
Na začátku hry dostane každý hráč pět agentů (od každé barvy jednoho) a speciální kartičku, umožňující použít jednoho agenta dvakrát za kolo (vysvětlení níže) a rozlosuje se, kdo bude začínat. To je prakticky uděláno tak, že každý dostane do svého vězení náhodného zločince a jednoho nevinného občana stejné hodnoty (viz níže). A to je k přípravě vlastně úplně všechno.
A nyní k samotnému průběhu hry. Ta je rozdělena na kola, které se pokaždé začne tím, že se z balíčku postav vylosuje dvakrát tolik karet, kolik je hráčů. Ty se rozdělí podle barviček (stejné jako barvy agentů) a nechají se uprostřed stolu. Postavy mohou být zločinci (mají kladné číslo, vyjadřující, jak moc jsou hledaní), nebo nevinní občané (se záporným číslem). V tento okamžik končí veškeré náhodné události a začíná se přemýšlet (většinou).
Hráči totiž mohou propustit ze svého vězení nějaké občany (i zločince) a podle toho, kdo „propustí“ kartičku s nejvyšší hodnotou, ten toto kolo začíná, kdo měl druhou nejvyšší, ten hraje druhý a tak dále. Ještě je nutné zdůraznit, že každé kolo se každý hráč dostane na řadu dvakrát. Poprvé v pořadí, které se určilo propouštěním a podruhé v přesně opačném. Takže kdo zatýkal jako první, bude podruhé zatýkat jako poslední.
V tomto okamžiku, když všichni vědí, kdy se dostanou na řadu, si každý musí tajně vybrat dva agenty (pokud chce dvakrát tu stejnou, přichází na řadu ona dříve zmiňovaná speciální kartička), tj. dvě barvy, podle toho, které postavy chce zatknout. No a pak se už hraje. Podle určeného pořadí se odkrývají agenti a každý si musí vzít z vyložených karet takovou, jakou barvu má jeho agent.
Poté co všichni provedou svoje dvě zatčení, je konec kola a jede se zase od začátku. A když už nezbudou žádné karty postav na vyložení, je konec hry a musí se určit, kdo vyhrál. To je celkem jednoduché. Každý si sečte hodnoty všech kartiček, které má „zatknuté“ (samozřejmě, že záporné hodnoty se odečítají).
Z hlediska taktiky je nutné rozmýšlet několik věcí. Jedno z těch základních dilemat je, jestli propustit na začátku kola nevinného (a v závěrečném sčítání nemít jeho kartičku se záporným číslem) s tím, že zřejmě tohle kolo přijdu na řadu jako poslední a nezbudou na mě dobré kartičky na zatčení, nebo propustit zločince a připravit se tak o jeho kladné body, ale zato si vybrat a zatknout libovolnou kartičku z vyložených.
Kromě toho je docela dobré, promýšlet svojí taktiku v závislosti na taktikách spoluhráčů a na tom, jestli se mi chce riskovat, nebo hrát na jistotu. Risk je sice zisk, ale jak to bývá, občas se nezadaří.
Takže, pokud máte náladu na hru, kde vítězství nezáleží na náhodě, ale na vašich schopnostech, tak doporučuji. Naposledy, když jsme se do toho pustili, tak jsme hráli několik hodin a skončili proto, že zavíral podnik, kde jsme byli.
