Crysis Warhead CZ - akční pecka podruhé baví, ale mnoho změn nepřináší

Přídavek k vynikající akci Crysis nepřináší mnoho nového, ale jeho dokonale koncentrovaná hratelnost strhne i mrtvého.

Crysis: Warhead

Když jsme loni otevírali krabici s vytouženým nadpisem Crysis, ani ve snu jsme nedoufali, že za necelý rok tu budeme mít pořádný nášup. Ovšem s Crysis se to nemělo tak zcela podle plánu.

U kritiků tahle akce, o níž spousta lidí tvrdila, že sází jen na třpytivé pozlátko, zabodovala na celé čáře. Překvapivě to však bylo horší u hráčů. Přes výroky EA a CryTeku, že se vývoj zaplatil, nejde mluvit o nějakém finančním ternu.

Crysis se sice prodalo přes milion, avšak vývoj rozhodně nebyl zadarmo a určité rozčarování bylo znát i z řečí o tom, že CryTek končí s exkluzivními hrami pro PC. Nášup jménem Crysis Warhead tak řada odborníků považovala za snahu finančně se zahojit prakticky s tím samým výrobkem, jen v bleděmodrém. Očekávání tak byla dána zejména výbornou pověstí původní hry, méně už pak natěšením na nový obsah.

V Crysis jste sledovali a hráli osudy člena speciální jednotky Nomada, který byl při tom, když severokorejský generál Kyong probudil ztroskotavší mimozemšťany uprostřed malebného tropického souostroví.

Warhead nabízí v podstatě ty samé události, jen z perspektivy Nomadova kamaráda, seržanta Sykese, známějšího jako Psycho.

Temperamentní týpek už v původní hře párkrát ukázal, že nejde pro ránu daleko. Není tedy divu, že mu velitelka operace svěří nelehký úkol. Musí se vydat po stopě jednoho ze severokorejských velitelů, kterému se podařilo ukrást mimozemský artefakt, který by šikmoocí rádi nasadili ve vlastních řadách.

Události a herní strukturu staví autoři podobně jako v originálu. Zpočátku se procházíte pouze několika Severokorejci rušenou tropickou idylkou, o kterou se opět stará skvělý CryEngine 2. Krásné západy slunce, sněhobílý plážový písek, ladně se pohupující vlnky moře, ale také detaily jako krabi či slepice. Prostě prostředí k nakousnutí.

V dovolenkovém stylu si střihnete osvobození pilota ztroskotavšího letounu a následně infiltraci na korejskou ponorku. To jsou vlastně jediné opravdové mise ve hře.

Poté už se příběh a úkolová skladba nadobro rozpadají a vaším hlavním a jediným cílem se stává honba za plukovníkem Leem. Z toho vyplývá, že příběh v Crysis Warhead hraje velmi malou, podružnou úlohu. Čas od času je prezentován neherní sekvencí, ale spíše jen tak pro efekt. Většinu informací, které jsou ale nadmíru klišovité, se dozvíte z radiokomunikace.

Občas je ze hry patrné, že se autoři snažili Psychovi vštípit určitou charakterní hloubku. Ta se zračí v určitém morálním pochybování, přemýšlení a vzpomínkách. Bereme to jako dobrý pokus, který ale ve změti explozí a přestřelek schází na úbytě. Rozhodně by neškodilo tenhle nakousnutý koláč dojíst.

Protože když se po zhruba šesti hodinách hraní ocitnete na konci, budete se zřejmě ptát: „a o co tady jako šlo?“

Ale než si tuto otázku položíte, nabídne vám Warhead slušnou porci akční zábavy a vzhledem ke krátké herní době i docela variabilního vyžití. Přestřelky s Korejci se tentokrát konají i po zamrznutí ostrova. Pochopitelně se do nich zapojí také alieni, s nimiž už je konečně větší sranda, a kdybyste na ně náhodou neměli chuť – mnoha soubojům s nimi se dá vyhnout.

Ale věřím, že si užijete obranu stanoviště před těmito dotírajícími roboty. Za zmínku stojí také svižné pronásledování za kormidlem vznášedla. Stejně jako si vychutnáte jízdu vlakem spolu se Severokorejci, ovšem bez platné jízdenky. Nejen proto také skončí v hlubokých kalužích krve. Ostatně jako vše v Crysis Warhead. Sofistikované úkoly nečekejte.

Vše směřuje ke koncetrovaným přestřelkám, ve kterých může vyniknout slušná umělá inteligence a dobrý pocit z akce. Málokterý konkurenční titul umí střílení tak dobře inscenovat.

Všude to bouchá a tříská. Exploze jsou ještě mohutnější než v Crysis a snad i díky tomu hojněji nasazované. Přídavná výbava, kterou Psycho pro svůj úkol využije, se také nese v explozivním duchu. Například transportér s ultrasilným kanónem, ze kterého stačí jeden dva výstřely a z nepřáteli ovládaných vozidel jsou rázem ohnivé koule.

Petr Kárník: Druhý názor

Protože mě vloni Crysis učarovalo jako spoustě dalších lidí, na Warhead jsem byl náležitě natěšený. Věděl jsem, že mě čeká spíše datadisk, než plnohodnotná hra, takže moje očekávání nebyla nijak přehnaná. Přesto jsem ve výsledku trochu zklamán.

Crysis Warhead se hraje sice úplně stejně skvěle jako původní hra, ale novinek je minimum a většina jich je stejně jen kosmetického rázu a jako celek je to neuvěřitelně krátké (nějakých pět šest hodin je málo i na datadisk). S Davidem musím souhlasit ohledně mizerného podání příběhu, který zde nehraje druhé housle, ale spíše desáté. Vůbec jsem nepochopil intermezza v podobě audionahrávek, rádoby dějové zvraty působily spíše rušivě a kdybych neznal původní Crysis, tak se vůbec nechytám.

Kdybych měl ale něco na Warhead vyzdvihnout, pak by to byla mise na jednoucím vlaku, která mě opravdu uchvátila a to nejen po stránce hratelnosti, ale hlavně po stránce grafiky a designu. Projíždět tropickým pralesem a těžkým kanónem ničit otravné nepřátelské džípy byl moment, na který dlouho nezapomenu.

Osobně Warhead doporučuji pouze zarytým fandům původního dílu či milovníkům multiplayeru, jež je zde opravdu vypečený. Vy ostatní toho ze hry asi mít moc nebudete.

70%

Nový příruční samopal, který můžete nasadit hned ve dvojím vydání spolu s granátometem najdou místo v batohu. Novinky v arzenálu, jejichž munici nyní Psycho sbírá jen tím, že na ní naběhne, jsou docela nutné. Severokorejců a alienů je po čertech hodně a dokáží zavařit přinejmenším tak nepříjemně jako v původní hře.

Ve větším počtu potkáte také vojáky s vlastním nanosuitem. Ti už jeho přednosti dokáží využívat opravdu dobře, takže s nimi budete mít docela práci. Na druhou stranu, po celou dobu hraní budete narážet na výpadky umělé inteligence, nejčastěji takové, kdy se protivník zasekne a nereaguje na vaší přítomnost.

Obtížnost Crysis Warhead se dá označit za nevyváženou. Někdy narazíte na dost těžké situace, ve kterých obvykle vystupuje těžká technika, proti níž nemáte dostatek prostředků, jindy ale procházíte překvapivě jednoduše.

Také nano oblek už není tak zásadní součástí hratelnosti jako v originálu. Jistě, na některých místech ho musíte využít kvůli designu úrovně. Po zbytek času je však spíše zpestřením, nikoliv nutností.

To ale neznamená, že by ve Warhead nějak vázla zábava. Naopak – přídavek nemá tolik hluchých míst jako originál. Namátkou jmenujme level se stavem beztíže nebo zdlouhavé pobíhání po letadlové lodi.

Tady jste naopak neustále bombardováni novými nepřáteli, efekty a naskriptovanými událostmi, takže si po krátkou herní dobu ani nemůžete vydechnout. Jen škoda, že ten konec až příliš připomíná neuspokojivé uzavření Crysis, a tak ani nezodpoví otázky, které jsou nabíledni a jejichž odpovědi přinesou asi až další díly trilogie.

 

Je tedy Crysis Warhead hitem, nebo zklamáním? Blíže má rozhodně k pozitivní kategorii, ovšem je třeba dodat, že jen těží z toho, co již před rokem přineslo Crysis. Nic zásadně nového nečekejte, jen tu intenzivnější hratelnost, což na druhou stranu není málo. A také vylepšený multiplayer, který by konečně mělo hrát více lidí.

Zklamání to bude pro ty, kdo čekali posun v příběhu nebo nějaké ty pěkné novinky. Ne, přátelé, tohle je jen datadisk, byť samostatně spustitelný. Za těch osm stovek se ale podle nás vyplatí.