Emanuel Svoboda: Byly časy, kdy stýkat se s herci znamenalo riskovat svou pověst. V době, kdy se objevil film, už se divadlo dávno těšilo nejvyšší úctě, takže si černého Petra despektu vytáhl celuloidový pás. Jenže jak víme, „zrychlují se míče, zrychlují se hráči, zrychluje se všechno“: film zdolal nejvyšší vrcholy velice brzy po svém vzniku.
Bylo však jasné, že se dříve či později narodí nový otloukánek. A tak se také stalo. Ještě dnes, kdy už se ve videohrách točí víc peněz než v prodeji hudby a filmů, říci, že rádi hrajete, vyvolá u neznalého stále ještě spíš představu duševní poruchy, způsobené otáčivým pohybem hruštiček, jablíček a zvonků.
Videohry jsou dosud jako nový kmotr z neznáma, který už sice disponuje obrovským bohatstvím a potenciálem, leč starousedlíci si stále ještě nezvykli mu prokazovat náležitou úctu. Že se tohle přirovnání zrovna nepovedlo? Inu, není každý odstavec posvícení.
Trailer
Každopádně filmové zpracování akčního Maxe Paynea je jen dalším v dlouhé řadě projevů neúcty světa vůči videohrám. Zatímco dotčený don může podniknout jisté kroky, jež troufalcům občerství rozlišovací schopnosti, hráčské obci nezbývá než čekat - a trpět. Čekat na to, až množství dolarů, generované interaktivitou, spláchne zažité předsudky – a trpět tím, jaké hrůzy zmíněná stereotypní neúcta plodí.
Nemá smysl debatovat o tom, zda je Max Payne film béčkový nebo céčkový – je spousta vynikajících filmových béček. Max Payne je v první řadě film výjimečně špatný.
Jde o výtvor nezvládnutý a zmatený prakticky ve všech směrech – zdá se, jakoby si tvůrci předem vůbec neujasnili, jak chtějí k adaptaci hry vlastně přistupovat.
Místy se zdá, že na to jdou s humornou nadsázkou a sebeironií – časový údaj „O TÝDEN ZPĚT“ napevno přidělaný na zdi domu sice není kdovíjaký fór, ale ještě se nehází flinta do žita.
Žel, v rámci celku jde zřejmě o jeden z nejslibnějších momentů celého arcidíla. Film se totiž vůbec nesnaží o sebeironii a řítí se vpřed po v tomto případě nejhorší možné stezce: většinou se bere smrtelně vážně. Což by také nemusel být nutný nezdar - kdyby však už humorná nadsázka nebyla beznadějně za hranicemi tvůrčí potence autorů. Vážné drama je jim pak totiž vzdáleno jako řadovému Severokorejci první značkové hodinářství Rolex na Marsu.
| Hra Max Payne 1 |
|
Škoda jen, že není o něco delší – jinak by bylo hodnocení ještě o něco vyšší." |
"Ačkoliv nepatřím mezi skalní příznivce akčních her, Max Payne mne doslova přišpendlil k židli – tohle už snad ani není hra, ale akční film, ve kterém hrajete hlavní roli. Je úplně jedno, na co se zaměříme. Výběr herců? Špatný. Původní Max sice disponoval jurodivým šklebem, avšak na rozdíl od svého filmového napodobitele byl jako postava dostatečně výrazný – a jeho dabing neměl chybu.
Hladký Mark Wahlberg v titulní roli je v nejlepším případě sterilně zapomenutelný – a v nejhorším naprosto tragický.
Jeho svislým rýhám nad nosem nevěříte ani dobrýtro a ve chvíli, kdy stojí nad svou vyvražděnou rodinou, vypadá jako obchodní cestující, který ví, že se bude muset s vysavačem ještě dlouho snažit, byť už chce nutkavě inkasovat a padat.
Mona Sax, ač je ukrajinské herečce Mile Kunis pouhých pětadvacet, připomíná vyžilou Turkyni nevalné pověsti a prospělo by jí shodit tak deset kilo tuku s koenzymem Q10. A to jsou ty lepší příklady. Hlavním postavám – ostatně v překopaném systému padouchů, jenž míří k závěrečnému souboji chuti jeté ponožky - sekunduje nezřídka tak provinční šmíra, že se člověku ani nechce věřit, že sedí v kině a nesleduje něco, co vyšlo jen v papírové obálce.
Scénář? Otrocká popisnost některých míst je ještě tou světlejší stránkou. Přinejmenším první půlhodinku není úplně nezábavné vidět filmovou podobu známých scén a mechanismů, včetně hypersměšného ztvárnění bullet-timu nebo chabých pokusů o jakés takés halucinace. Rozumějte: zábavou míním nevěřící úžas a smích.
Stanice podzemky se třemi „zneuživateli omamných látek a jedů“ vyvolává pocit: No hrome, tohle je průšvih, ale aspoň se pobavím kouzlem nechtěného. Omyl. Po pár desítkách minut už zbývá jenom zívání. Ano, vidíte známá místa, na kterých dochází k povědomým situacím, ale co z toho? Když si připíchnete karikaturu Dolly Buster nad postel, bude to sice Dolly, ale naživo je s ní určitě větší legrace.
Zase abych jen nekritizoval: pár akčních scén a trikových efektů není úplně marných a Kate Burton v roli Nicole Horne by stála za gerontofilní hřích. Aby to ale byť částečně vyvážilo absenci interaktivity, natož stodvacet korun za popcorn a kolu, musela by střelba vyplňovat převážnou většinu filmu a ne jen pár dynamických ostrůvků v šedém rosolu.
Naštěstí je internet mocný bič na nekvalitu a nezdar nejde dlouho tutlat: v rozměrném kinosálu nebylo víc než deset diváků. Prostě filmového Payna nebrat, a to ani jako kuriozitu pro fanoušky – i jejich čas a peníze najdou lepší využití. A kdo hru vůbec nezná, ať úplně zapomene, že se titul kdy objevil v distribuci. My hráči nepotřebujeme, aby si ti, co dosud nehrají, jen potvrzovali své předsudky.
Hodnocení: 15%
Jaromír Chvalíček: S filmovým Maxem Paynem přišlo filmové studio 20th Century Fox až příliš pozdě. Druhý a poslední herní díl vyšel v roce 2003 a od té doby jsme se v souvislostí s touto sérií nedočkali více, než jen zvěstí o chystaném pokračování.
Pět let poté sice pár věrných fanoušků svůj kult miluje, ale v kurzu jsou nyní jiné hry. Další chybou se ukázalo vybrat si k zfilmování filmovou hru. To prostě nemůže dopadnout dobře. Posadit na režisérské křeslo nekorunovaného krále nudy Johna Moora pak působí jako pověstný hřebíček do rakve.
| Hra Max Payne 2 |
|
Částečným negativem je krátká herní doba, která je ovšem kompenzována množstvím dalších herních módů." |
Upřímně, kdyby Maxe Payna režíroval Uwe Boll, tak by to nemohlo dopadnout hůře. Snímek by bavil svou nechtěnou stupiditou a přiblblým bullet timem. Moorův Max Payne je totiž od začátku do konce totální nuda a vytrpět si v kině 100 minut na sedadle se rovná sebevraždě.
Ono natočit akční film podle akční videohry bez větší akce, to chce mít opravdu silný žaludek. Ale vzato kolem dokola, na snímku není v pořádku téměř nic.
Příběh byl v předloze plytký, ale svému účelu posloužil dokonale, zvláště při jeho zpracování. Zde působí prostě dementně. Scénář je ubohý jak ubohost sama a obsahuje nespočet hluchých míst.
Člověk si řekne, že tohle nezachrání ani ti nejlepší herci a taky, že ne. Ne tedy, že by zdejší osazenstvo předvádělo kdovíjaký výkon. Mark Wahlberg se zdál jako vhodný adept na ztvárnění hlavního představitele, ale u zdání to také skončilo. Po relativním neúspěchu v Shyamalanově Stalo se potřeboval zapůsobit. Neuspěl.
Do role se absolutně nevcítil a po celý film se tváří jako divák – znuděně. Zbytek obsazení jakbysmet. Beau Bridges je za zenitem a neznámá Mila Kunis se do role Mony Sax hodí ještě méně, než Agáta Hanychová. O vyhaslé hvězdě Chrise O´Donella nebo detektivovi v podání rappera Ludacrise nemá cenu ani mluvit. Jedinou zajímavou postavou tak zůstává nová bondgirl Olga Kurylenko v roli Nataši.
Alespoň její křivky jsou ve filmu nějakým plusem. Vedlejší role hráli pravděpodobně dobrovolníci. Zvláště feťáci působí, že viděli zdrogované lidi tak maximálně na obrázku. Dekoracemi, lokacemi a celkovou atmosférou je film vcelku věrný předloze, ale tím to hasne. S joypadem v ruce jste stříleli po všem, co se hnulo. Tady přijde první pořádná přestřelka až po hodině, což je více než ostudné. A když přijde, tak je chabá.
Nejlepší léta bullet timu jsou s pohaslou slávou Matrixu pryč, ale zde člověk čekal alespoň nějaký nápad. Marně. Akční scény jsou bez nápadu a zpomalení času se prakticky nedočkáte. Relativně zajímavé halucinace to pak nezachrání. Čekali byste toto v Maxi Paynovi?
Za ta léta už jsme viděli dost marných pokusů o převedení videoher na stříbrné plátno. Počínaje skákajícím Super Mariem, mlátícím Street Fighterem konče. Max Payne u mě dosáhl na úplné dno.
Stejně jako policista, který přišel o vše, tak i divák, který shlédne tuto koninu přijde o veškeré ideály na téma filmových herních adaptací. Není to sice taková tragédie jako Vetřelci versus Predátor 2, ale k dobrému filmu má Max Payne opravdu daleko. Nestojí kvůli němu jít do kina, nestojí si počkat ani na Blu-Ray nebo DVD. Film totiž nestojí za nic.
Hodnocení: 20% (za Olgu)
