FIFA 10 přináší českou ligu až k vám domů

Opět se naše nejvyšší soutěž letos nevyvíjí podle vašich představ? Nejvyšší čas zjednat osobně nápravu.

FIFA 10

Fotbalová série FIFA svádí už několik let ukrutné souboje se svým největším rivalem z Japonska, Pro Evolution Soccerem. Dlužno ovšem dodat, že co se týče kvalitativní stránky, jednalo se zatím vždy o souboje více či méně neúspěšné. Ve fotbale ale občas outsider zaskočí favorita a na poli fotbalových videoher se zdá, že FIFA v letní přestávce posílila kádr více než kvalitně.

Pokud jste si v minulosti až za hrob oblíbili konkurenční Pro Evo, tak vás asi ani letošní ročník FIFY nepřesvědčí ke změně, ale pokud je vaší prioritou kvalitní fotbalová hra, tak byste mu měli dát přinejmenším šanci. FIFA 10 totiž kromě drahých licencí všeho možného nabízí i dostatečnou fotbalovou hloubku, aby dokázala zaujmout nejednoho virtuálního fotbalistu.

FIFA nikdy nebyla a ani letos není tak uhlazená a profesorská jako Pro Evo.

Co se týče fotbalistů českých, tak pro ně bude zcela jistě velkým lákadlem i přítomnost české nejvyšší fotbalové soutěže. Nejsou tak „nuceni“ hrát za všechny ty Manchestery a Juventusy, ale mohou ukázat světu, jak to ve skutečnosti dokáže kopat třeba takové budějovické Dynamo.

Celkový herní projev se nese víceméně ve stejném duchu jako v předchozích ročnících, ale přesto přináší řadu dílčích posunů, které ve výsledku celou hru dokázaly nakopnout hodně dopředu. Autoři z EA Sports již před lety pochopili, že nemá cenu do každého dílu vymýšlet kdovíjaké „revoluční“ systémy, jen proto, aby se na ně po roce s láskou zapomnělo, a tak si osvojili strategii největšího rivala: postupně se po malých, ale promyšlených krůčcích zlepšovat ve všech aspektech. Až letos to ale přineslo opravdu zaslouženě sladké ovoce.

Pokud bychom měli ještě chvíli srovnávat FIFU s Pro Evem, tak je potřeba zmínit asi nejzásadnější rozdíl. FIFA nikdy nebyla a ani letos není tak uhlazená a profesorská takovým tím velmi těžko popsatelným způsobem jako Pro Evo, kde jsme se už někdy od čtvrtého dílu nezřídka přistihli při tom, že vlastně nehrajeme, ale že ve skutečnosti spíše jen sledujeme, co se to na obrazovce děje.

Jedním dechem je ale potřeba dodat, že to tentokrát vůbec nevadí. Naopak. Skutečnost, že se FIFA snaží si nadále držet svou tvář a že jen prachobyčejně nekopíruje konkurenci, si zaslouží pochvalu. Pochopitelně ale jen za předpokladu, že je to vše doprovázeno kvalitní hratelností nabízející skvělé fotbalové okamžiky.

FIFA 10 – PC recenze

Ani letošní PC verze Fify díru do světa neudělá. Revoluce jsme se zatím nedočkali, a tak tu máme ten nenáročný fotbálek jako u ročníku 09. Pár vylepšení sice autoři zapracovali, ale to staré zatuchlé jádro zůstalo.

- celá PC recenze zde

A to se této hře daří možná až překvapivě dobře. Dá se totiž říci, že téměř jako mávnutím kouzelného proutku ze hry z roku na rok zmizela ona známá „strojovost“, kdy šlo, zjednodušeně řečeno, vlastně jen o to, abyste se naučili pár základních rutin a ty pak již jen v zápasech vhodně kombinovali. To zde již zdaleka neplatí a dá se říci, že FIFA 10 je prvním dílem série, v němž může dojít snad k jakékoliv fotbalové situaci.

Velkou zásluhu na tom má třeba i fyzika míče. Ta sice má při pohybu po hrací ploše stále zjevné rezervy, ale co se týče třeba různých odrazů, je situace velice dobrá. A vzhledem k tomu, že ve fotbale jeden náhodný odraz dokáže nezřídka rozhodnout zápas, tak i díky tomu simuluje FIFA 10 realitu o znatelný kus lépe než předchozí díly.

I v pozdějších fázích dokáže nějaký ten povedenější gól stále potěšit.

Vedle odrazů od hráčů či brankových konstrukcí ale velice dobře působí i sklouznutí centrovaného míče po mokrém trávníku. Situací, kdy by zrovna toto nějak přímo ovlivnilo dění na hřišti asi při hraní moc nezažijete, ale přinejmenším z hlediska dobrého pocitu je to velice vítaný detail, který aspoň potěší na pohled.

Ostatně, vizuální atraktivita byla vždy silnou stránkou celé série. V minulosti tak šlo v prvé řadě o to, nalákat hráče hezkým vzhledem a známými jmény, letos se k tomu ale přidává i kvalitní fotbal. Na druhou stranu si ale autoři nechtěli nechat vzít nejen vizuální přitažlivost, ale ani cílení na co nejširší masy zákazníků, tedy i na ty, kterým jde v prvé řadě o pohledný spektákl a je jim srdečně jedno, že ve hře je nejlepším střelcem jejich týmu Vláďa Šmicer, který každý druhý gól dá hlavou po centru do vápna.

Typickým příkladem takového „balancování“ na hraně mezi přitažlivostí a realismem jsou například nastřelované tyče. Tyč nebo břevno trefíte ve hře rozhodně častěji, než se tomu děje v reálu. Pokud se míč navíc odrazí ven z brány, tak to rozhodně nepotěší, ale pokud se odrazí tím správným směrem, je výsledkem nádherný a prakticky nechytatelný gól, který dokáže zahřát u srdce. Takže tu máme na jednu stranu vcelku nerealistický prvek, ale ten mívá za následek hezké fotbalové momenty.

Krásné góly tu ale padají i bez přispění tyčí. Příčinou jsou povedené statistiky jednotlivých hráčů, které sice nemusejí úplně přesně odpovídat realitě (zejména tedy v případě naší české ligy), ale co je důležitější, v zápasech se projevují tak, jak byste čekali. Konkrétně to tedy znamená, že pokud máte vepředu dobrého střelce, tak se teoreticky vůbec nemusíte cpát až před branku.

Spotřebujte do data uvedeného na obalu

Pokud bychom se drželi známého sloganu na obalech potravin, pak by se FIFA 10 držela docela skromně při zdi. Nabízí totiž značnou dávku fotbalového vyžití, které může zapáleným čutálistům vydržet na hodně dlouho. V nabídce je totiž velmi slušná řada lig počíbaje těmi elitními z Anglie, Itálie či Španělska a konče těmi méně známými jako je třeba ta naše, nebo například korejská.

Hlavní režim vás ale postaví do role manažera klubu, v němž se staráte o svůj klub nejen co se týče zápasů, ale i nákupů hráčů, určování výše vstupného a podobně. Pokud si tedy vyberete svůj oblíbený český klub, tak potrvá pár sezón než začnete nahánět strach po celé Evropě. Dlouhodobější motivací pak mohou být i osobní cíle jako například přivést zpátky do Baníku útočné duo Baroš – Svěrkoš nebo třeba Cristiana Ronalda do Kladna.

Úplně jiný fotbalový zážitek pak nabízí již známý režim Be A Pro, v němž se zhostíte role jednoho jediného hráče a snažíte se s ním podávat co nejlepší výkony. A když se vám bude dařit, stanete se kapitánem mužstva a nebo se dokonce můžete probojovat až do reprezentace.

V kombinaci s bohatými online možnostmi tak tato hra dokáže zabavit opravdu na dlouho.

Posunete mu míč někde na hranici vápna, pak se s ním uvolníte, potáhnete si balón kousek stranou a ze dvou kroků to pošlete ke vzdálenější tyči. Pokud je oním strikerem konkrétně Robert Zeher, pak bude většina gólmanů-ligistů rádo, pokud si ne míč alespoň sáhne, a ještě raději, když bránu těsně minete.

Bylo by ale chybou si pod dojmem předchozích řádků myslet, že je to až tak jednoduché. Záleží tedy pochopitelně na nastavení obtížnosti a dalších přizpůsobení, ale rozhodně neplatí, že by stačilo stisknout tlačítko a góly budou padat jako na běžícím pásu. A vymést pavučiny v šibenici si žádá už docela slušnou zkušenost a sžití s ovládáním.

Na druhou stranu je ale procedura střelby, a zejména pak v případě volných přímých kopů, stále o dost jednodušší než u konkurence. Nejen v těchto případech vás tak hra nebude frustrovat obtížnými elementy, jejichž zvládnutí si žádá značný trénink, ale naproti tomu to rozhodně není natolik jednoduché, aby se z toho stala rutina. Takže i v pozdějších fázích nějaký ten povedenější gól dokáže stále opravdu potěšit.

Pochvalu si až na pár drobností zaslouží i povedené chování počítačem ovládaných hráčů. Ti dokážou reagovat na aktuální dění vcelku přirozeně, takže už se nedrží ve schematicky vymezených čtvercích. V praxi to má za následek například situaci, kdy po straně zavezete míč až k brankové čáře na okraji velkého vápna. Jelikož jste ve špatné vzdálenosti i úhlu, tak pošlete balón zpátky někam k penaltovému puntíku, kam si pro něj přiběhne spoluhráč z druhé vlny a nekompromisně zavěsí pod víko. Krása.

Opět ale platí, že to zdaleka ne vždycky je tak jednoduché, protože soupeřovi hráči dokážou dost slušně bránit. Celkově tak je umělá inteligence počítačem ovládaných hráčů na dost slušné úrovni, ale pochopitelně se najdou i nějaké chyby, zejména tedy v obranné fázi. Gólmani občas rozehrají dost nesmyslně a obránci sice obecně nemají kdovíjaké zkraty, ale čas od času, zejména tedy při bránění rohových kopů, odvracejí míč zbrkle na další roh.

Pokud ale v týmu aktuálně žádného ostrostřelce nemáte, můžete vsadit třeba na dobré hlavičkáře v „ohni“ před bránou. Vzhledem k výše napsanému lze hrát opravdu různými styly – tahat míč po křídlech nebo klidně naopak kombinovat středem. Hra umožňuje obojí a do ničeho vás přímo nenutí. Vzhledem k možnostem ovládání pak lze míč i úspěšně držet na vlastních kopačkách, a tak může mít váš herní projev opravdu celou řadu podob.

Práce pro klubového psychologa

Změny herního projevu počítačem ovládaného týmu nejsou ve fotbalových hrách žádnou novinkou, ale zde přesto stojí za zmínku. To si takhle s Baníkem vyjedete do Barcelony na Espaňol a ve skrytu duše doufáte v alespoň jeden čestný zásah. Espaňol je jasně lepší, ale první gól dá Zeher přes clonící obránce ze střední vzdálenosti. Supeř přeřadí na vyšší rychlostní stupeň za zatlačí vás na vlastní půlku. Po zoufalém Neuwitrhově odkopu se do úniku dostává Lička a přidává druhý gól. Espaňol to začne kroutit na maximum, ale vzadu mu tím pádem přirozeně vznikají díry. Jednu z nich opět využívá 20 minut před koncem Zeher a dává na 0:3. V tu ránu se Španělé totálně sesypou a Baník si s nimi až do konce hraje bago. Kéž by se toho člověk někdy dočkal i v reálu.

Velmi dobrý je i vizuální dojem ze hry, zejména díky spoustě nových animací hráčů, kteří tak mnohdy působí opravdu hodně živě. Často se ale nejedná pouze o to, aby to dobře vypadalo, ale má to i svou funkci přímo při hraní. Pokud jde nějakému hráči za patami přihrávka mezi dvěma soupeři, dokáže zabrzdit svůj pohyb a nohou vykopnutou dozadu, tak říkajíc „reflexivně“, přihrávku přerušit.

Žádné výraznější stížnosti pak nemohou směřovat ani ke zvukové stránce, přestože tedy některé kousky ze soundtracku vyvolávají otázku, zda to autoři dané skladby při tvorbě i autoři hry se zařazením daného kousku mysleli skutečně vážně, ale to je v prvé řadě otázkou vkusu. Potěší ale třeba příjemný detail, když na českých stadionech lze v „ruchových mikrofonech“ zaslechnout hlasatele, kterak vybízí fanoušky, aby na hrací plochu nevhazovali předměty.

Suma sumárum tak FIFA 10 po letech představuje velmi příjemné fotbalové překvapení. Zdá se, že se série již opravdu definitivně oprostila od všech nesmyslných experimentů a hodlá do budoucna nabízet v prvé řadě kvalitní fotbal a teprve až se znatelným odstupem i show pro co nejširší spektrum zákazníků.