Posel smrti 2 je důstojným pokračováním české klasiky

Pokračování legendárního českého dobrodružství je výborné, přesto slávy svého předchůdce nedosahuje.

Posel Smrti II

Hlavní devizou hry je silný a svižně plynoucí příběh, díky němuž s radostí odpustíte nějaké ty mušky v hratelnosti. Pokud se přenesete přes pomalejší rozjezd, odměnou vám bude napínavý zážitek. Těžko se zlobit na autory za přílišné zjednodušování herních principů, vždyť tento trend postihl prakticky všechny žánry.

První díl bývá hodnocen jako nejlepší česká adventure hra všech dob (číst recenzi Posla smrti). Přestože u zahraničních recenzentů příliš nezabodovala, u hráčů po celém světě sklidila zasloužený ohlas. Není žádným překvapením, že se ihned začalo šuškat o pokračování.

Popravdě, byl to právě nový příběh, čeho jsem se obával ze všeho nejvíc. Ti z vás, kteří mají první díl úspěšně za sebou, si totiž jistě pamatují na strhující finále, které příliš prostoru pro pokračování nenabídlo. Naštěstí si ale dal někdo opravdu záležet a na původní události navázal vskutku citlivě. Znalost minulých událostí je výhodou, nikoli podmínkou.

Od brutálního masakru uběhlo již dlouhých 12 let a na vesnici Willowcreek, kde se tyto strašné události odehrály, si na ně už nikdo ani nevzpomene. Z krátkého turistického boomu, který vraždy v okolí vyvolaly, zůstaly jen smutné připomínky: věčně prázdný hotel, muzeum s lacinými exponáty a hromada dluhů. A na obzoru se rýsuje další tragédie.

To všechno je ale na začátku hlavnímu hrdinovi úplně ukradené. Vysokoškolský student Darren tráví prázdniny u své matky v typickém americkém zapadákově jménem Biddeford. Kromě brigády ve fotografickém obchodě u slizkého pana Fullera v městečku není do čeho píchnout. Není divu, že když se v okolí objeví krásná mladá dívka, udělá všechno pro to, aby se dostal do její blízkosti.

Z počátku nic nenasvědčuje tomu, že zde máme co do činění s temným hororovým dobrodružstvím, a člověk se těžko ubrání zklamání. Místo rozkrývání dávných tajemství a boji se zlem chodíte navštěvovat matku do nemocnice a sháníte fotografický papír pro Fullera. Teprve postupně začnete odkrývat odporná tajemství, která se skrývají pod nablýskanou fasádou místních domků.

První dvě kapitoly ze šesti jsou celkem nudné, plní však důležitou úlohu postupného vtáhnutí do příběhu a nezvykle hlubokého prokreslení charakterů. Teprve příjezdem do městečka Willowcreek nabere příběh obrátky a epické finále, ke kterému hra ve své druhé polovině nezadržitelně spěje, si dokonce vysloužilo mé uznalé pokývání hlavou. A věřte mi, že po těch letech u mě už jen tak nějaká hra emoce neprobudí.

"Všechny akce a postupy jsou totiž striktně logické, jedním dechem musím ale rovnou dodat, že i zoufale nenápadité."

Než se ale finále doberete, čeká vás nějakých dvacet hodin poctivého hraní se vším, co k tomu patří: tedy hromadou předmětů, spoustou lineárních rozhovorů a několika obtížnými hlavolamy. Nechybí moderní berličky pro netrpělivé hráče, jako je například označení všech aktivních předmětů na obrazovce nebo možnost přeskakovat některé hlavolamy. Ty ale opravdu nejsou vzhledem k nízké obtížnosti vůbec potřeba.

Hodně mě potěšilo, že zůstala skvělá vychytávka z prvního dílu. Pokud nějaké aktivní místo na obrazovce prozkoumáte a už ho dále nebudete potřebovat, automaticky se přestane pod kurzorem hlásit. Díky tomuto principu nepůsobí žádná lokace prázdně, ale v případě zákysu nemusíte zkoušet vše na vše s hromadou nepotřebných míst. Ne, že by to bylo potřeba.

Všechny akce a postupy jsou striktně logické, jedním dechem musím ale rovnou dodat, že i zoufale nenápadité. No řekněte, kolikrát už jste v minulosti sypali projímadlo do pití, stavěli falešnou figurínu nebo zkoumali kombinaci k zavřenému sejfu? Pro ty největší zoufalce je k dispozici i deník, kam se průběžně zapisují všechny úkoly, navíc s možností několikastupňové nápovědy. Ne, na Posla smrti 2 návod určitě psát nebudeme.

První díl byl takřka dokonalý i po grafické stránce a navzdory nízkému rozlišení vypadá k světu i po těch letech. A ani v tomto ohledu nedělají němečtí Cranberries studios svému předchůdci ostudu.

Vizuálně jsou si obě hry docela podobné, aby také ne, když využívají stejnou technologii předrenderovaných pozadí a 3D modelů postav. Zpočátku to působí vcelku obyčejně, ale až se budete plížit potemnělými zámeckými chodbami osvětlenými pouze lehkou měsíční září, uvědomíte si, že jste hezčí adventuru už dlouho neviděli.

Speciální edice

Speciální edice, to je dnes oblíbený marketingový trik, jak tahat z natěšených fandů další peníze. Za nemalý obnos navíc většinou dostanete jen o trochu hezčí krabici, standardní DVD "Making of" (které jsou si navíc podobné jako vejce vejci a kdo viděl jedno, jakoby viděl všechny) a v těch lepších případech i nějaký ten předmět přímo do hry.

O to lépe vypadá nabušená sběratelská edice Posla Smrti 2. Posuďte sami: kromě samotné hry dostanete soupravu psacího pera a klíčenky, koženou peněženku, hrníček s motivem zámku Black Mirror, detektivní román Raymonda Chandlera Vysoké okno a to vše ve speciální tašce s oficiálním logem hry, navíc za cenu nižší než u standardní edice běžných nových her. Nabídka je omezena na pouhých 500 kusů.

Zapomenout nemůžeme ani na dabing, kvůli němuž vydání nabralo několikaměsíční zpoždění. A řeknu vám, že ta chvíle čekání navíc se rozhodně vyplatila, jelikož dabing je vskutku profesionální. David Prachař v hlavní roli vyloženě exceluje a až na pár "ne úplně dokonalých" vedlejších postav musíme lokalizaci rozhodně pochválit. TopCD se tento krok mimo budgetové vody nadmíru vydařil.

Nikdo nečekal, že by druhý díl dokázal přeskočit laťku, která je od minule nastavena proklatě vysoko. Upřímně řečeno, spíše jsme po všech těch nesnázích očekávali pěkný průšvih a možná právě proto jsem byl z výsledku tolik nadšený.

Uvidíme, jak na hozenou rukavici odpoví Futuregames s jejich chystanou Alter Ego. Nebudou to mít snadné, na druhou stranu prostoru ke zlepšení je stále dost.