Aliens vs Predator nepřekvapí, ale má atmosféru

Predátor a Vetřelec, tihle dva se za výrazné asistence lidí už párkrát na bojišti setkali. A ukrutný souboj je čeká znovu.

Aliens vs Predator

Ve hrách, filmech, komiksech a kdoví kde ještě se nejlepší vesmírný lovec Predátor a nejkrvelačnější zabiják Vetřelec už setkali. A jejich rubanice slavily úspěch. Však patří k nejoblíbenějším sci-fi postavám a všichni už od druhého filmového Predátora, kdy se v predátoří kosmické lodi objevila lebka Vetřelce, ptali: "Který z nich by měl navrch?" Teď je můžeme porovnat znovu.

Ovšem návrat to není až tak velkolepý. Byť hra není špatná a nezábavná, určitě nejsme sami, kdo je lehce rozčarován. Nedočkáme se výraznější invence a snahy o originalitu. Použité herní mechanismy jsme většinou viděli už stokrát, takže ničím nepřekvapí  a už vůbec nenadchnou.

Kampaně jsou tu tři, ale než začnete slavit, tak vězte, že herní doba není o moc delší než osm až deset hodin pro všechny frakce dohromady. Než se s jednotlivými postavami pořádně sžijete, jejich dobrodružství končí a často ani nemáte šanci pořádně užít jejich předností a rozdílných stylů likvidování protivníků.

Zní to lákavě, ale bohužel je tu jeden poměrně podstatný problém.

Je na vás, s kým začnete. S Vetřelcem, Predátorem nebo mariňákem. Pro každého je příběh samozřejmě jiný, ale časem se proplétá a všechny tři linie se doplňují, což je docela příjemné. Děj funguje jako vcelku kompaktní celek, ale současně to má jeden nešvar: několikrát se ocitnete na stejných místech.

Hlavním hybatelem scénáře je tu společnost Weyland-Yutani. Pod rouškou firmy, která tvrdě bojuje za dobro lidstva, se skrývá prohnilá bandička toužící vytěžit pro sebe co nejvíc a mimozemské entity nabízejí bohatý zdroj informací, které se dají skvěle zpeněžit. A že u toho "zařve" pár kolonistů, to se nedá nic dělat.

Jako Vetřelec začínáte v laboratoři, kde jste zkoumán a testován. Na čele máte vypálené číslo šest a jste jen jedním z mnoha svého druhu, kteří jsou určeni jako "hračky" pro vědecké pracovníky. Jenže se vám podaří uniknout a můžete začít dokazovat, proč je Vetřelec tak obávaný protivník.

Nemá totiž k dispozici kromě ocasu a drápů žádné další zbraně. Stejně tak nesbírá lékárničky, ale uzdravuje se automaticky. Styl hry se velmi blíží stealth akci. Tomu je také Vetřelec přizpůsoben nejlépe z celé trojice. Může lézt po zdech i po stropě, takže se rychle dostane nepozorovaně k nepříteli a pak stačí jediné tlačítko a následuje obvykle velmi brutální animace.

Pro Vetřelce je velmi výhodné skrývat se ve stínech, proto rozbíjí světla. Tmě se rychle přizpůsobuje na rozdíl od většiny rivalů. Jako jediný zvládá prolézání šachtami a také si dovede "označit" oběť, takže ji obklopuje aura, díky níž ji můžete lépe sledovat.

Zní to lákavě, ale ovládání není úplně vypilované. Není sice příliš složité, ale když se dostanete do situace (a že jsou časté), kdy musíte rychle hopsat z místa na místo a z povrchu na povrch, nastane docela slušný zmatek s úhlem kamery.

Není vůbec ale vůbec žádný problém ztratit orientaci, a pokud se vám nezadaří, můžete skončit v zorném úhlu nepřítele, i když jste se mu původně snažili dostat za záda. S ohledem na mrštnost a rychlost Vetřelce je opravdu někdy dost náročné nezmatkovat a naučit se s ním pracovat tak, aby dělal, co po něm žádáte. Zvyknete si, ale současně to hraní občas dost znepříjemňuje a ubírá mu to na zábavnosti.

Nebýt atmosféry, tak jde o průměrnou, nepřekvapivou střílečku.

Predátor je také specialistou na boj zblízka a má k dispozici i různé předměty. Kromě léčivých krystalů je to známé dělo na rameni, oštěp, vrhací disk nebo miny. Dokáže se i zneviditelnit a není pro něj nic náročného nalákat člověka na vybrané místo, což se hodí, když například někam nastražíte minu. Kromě toho umí zdolávat skokem slušné vzdálenosti, čehož si užijete docela často.

Predátor začíná jako nováček, který si musí vydobýt místo mezi elitními Predátory. Zahrnuje to zabíjení lidí i Vetřelců, kteří se motají kolem starodávných ruin. Zatímco Vetřelci jsou tu jako lovná zvěř, lidé chtějí získat informace pro svůj výzkum.

Hraní za tohoto uřvaného lovce zahrnuje boj z blízka i ze zálohy pod rouškou neviditelnosti. Ta ale nefunguje stoprocentně a pokud se pohybujete neopatrně, odhalí vás. Budete se muset spoléhat na ostří na svých rukou a na zbraně na delší vzdálenost. Často také využijete různé módy vidění.

I mariňák je zelenáč, který se shodou okolností dostane do víru událostí, kde ho to rychle naučí postarat se sám o sebe. Ztroskotá poblíž kolonie lidí a bude se snažit zachránit ostatní vojáky a dostat se z planety. Ale snadné to nebude. Nejenže se vám do cesty postaví dvojice mimozemských ras, ale i pan Weyland má s vojákem své plány.

Za člověka se hra stáčí ke klasické střílečce z pohledu první osoby. Můžete mít u sebe až tři zbraně (arzenál není ani přehnaně bohatý, ani extra chudý): pistoli, kulomet, brokovnici, smartgun (hodně lákavý kousek, který dokáže sám zaměřovat a má slušnou kadenci), odstřelovací pušku nebo plamenomet.

Všechny zbraně mají i sekundární mód a žádná není zbytečná, užít pořádnou legraci se dá v podstatě s každou z nich. A například jen smartgun a odstřelovací puška dovedou odhalit nepřítele, který je neviditelný. Takže platí, že každý kousek je vhodný do jiné situace.

Můžete u sebe mít tři injekční stříkačky, které vám dodají zdraví, když je potřeba. Co se týče nábojů, narazíte na dostatečné množství, abyste přežili, ale zase ne tak velké, abyste si mohli dovolit jím plýtvat. Nedostatkem střeliva ale pravděpodobně trpět nebudete.

Hraní za mariňáka koketuje se survival hororem, kdy se často pohybujete v temných koridorech, osvětlených jen baterkou v ruce, popřípadě můžete zkusit světlici. Těch máte neomezené množství, ale v jednu chvíli lze použít pouze jeden kousek.

Samozřejmostí je i senzor pohybu, který vás upozorní, že se někdo blíží, ale často vám spíše jen napne nervy k prasknutí, než aby vám pomohl. I když ukazuje, že je někdo hned vedle vás, nemusíte nikoho vidět, protože Vetřelec je pod podlahou nebo ve větrací šachtě.

Filmoví Predátoři

První díl se líbil, druhý vcelku ušel, ale měření sil s Vetřelci ve filmu nevyšlo tak, jak by si tvůrci přáli. A jelikož se dnes v Hollywoodu vesele recykluje, přišel na řadu i Predátor. Ale nevypadá to beznadějně. Produkční role se ujal Robert Rodriguez, který měl být původně i na režisérském křesle a režii nakonec dostal na starost Nimród Antal.

V hlavních rolích se objeví Adrian Brody, Topher Grace, Danny Trejo, Alice Braga, Laurence Fishburne nebo Louis Ozawa Changchien. Příběh je více než slibný. Partička nejlepších zabijáků od amerického žoldáka, přes vynikající vojandu s ostřelovací puškou až po elitního zabijáka Yakuzy je unesena na planetu Predátorů, kteří je tu hodlají lovit. Slibuje to hodně příjemnou řež ve stylu prvního dílu.

Premiéra v ČR je naplánována na 8. července.

Kampaň za člověka je pravděpodobně nejzábavnější a má nejlepší atmosféru, která je hutná, mrazivá a hlavně funguje. 

Ale ani tady není samotný herní princip nikterak promyšlený. Bez zmíněné atmosféry to je průměrná, nepřekvapivá střílečka, která nenabídne nic nového. Překvapilo nás, že neexistuje možnost skrčit se a skrýt, protože člověka nedonutíte sehnout se, může jen vzpřímeně stát, takže se můžete schovávat jen za předměty, které jsou stejně vysoké nebo vyšší než vy. Dost nepohodlné.

Ať už hrajete za kohokoliv, zjistíte, že úrovně jsou v podstatě lineární a jen málokdy je tu větší odbočka. Můžete sice zkusit hledat bonusové předměty, ale není to zase až tak zábavné. Navíc, pokud chcete odměnu, musíte najít všechny. A to je zdlouhavé.

A pak je tu problematická nabídka nepřátel, je jich tu opravdu jen pár. Na jednu stranu je to pochopitelné, protože Vetřelců ani Predátorů není padesát druhů, ale na druhou stranu není nic příjemného, když se na vás neustále valí ti samí protivníci.

V kůži Predátora čas od času musíte utrhnout hlavu důstojníkovi, abyste otevřeli dveře s očním senzorem, ale hlava je stále stejná.

Velkým lákadlem je multiplayer, který situaci dost zachraňuje. Je opravdu zábavný a sází na unikátnosti jednotlivých postav. Pokud přistoupíte na styl boje, který je pro ně vhodný, užijete si zábavy s každou z nich a zjistíte, že každá má své klady i zápory. Pravděpodobně si jednu oblíbíte nejvíc, ale uspět se dá s každou.

Po technické stránce hra neexceluje. Textury ani detailnost prostředí nejsou špatné ani výjimečné. Je to prostě průměrně odvedená řemeslná práce. Trošku nás zklamaly některé animované filmy, v kterých především lidé nevypadají zrovna nejlépe. Hudba situaci o dost zlepšuje, je zapamatovatelná a hodně pomáhá atmosféře, která je sama o sobě pravděpodobně největším kladem hry (plus multiplayer).

Hra je relativně krátká, neinovativní a v mnoha ohledech nedodělaná. Má dost problémů, které by se ještě daly odstranit. Není vysloveně špatná, je vcelku zábavná a čest jí zachraňuje pečlivě budovaná atmosféra. Jistě ale nebudem sami, kdo touží po chutnějším soustu.