Firma Nintendo uspořádala v holandském Amsterdamu tiskovou konferenci, na níž uvedla svou novou přenosnou konzoli na evropský trh, ačkoliv k zahájení prodeje dojde až za dva měsíce. Na akci vystoupila nejen řada vývojářů populárních herních sérií, ale zejména zde bylo k dispozici dost her k vlastnoručnímu otestování.
Akce byla nabita zábavou nejen kvůli hrám. Prim v tomto ohledu hrál zábavný a vtipný moderátor. Jeho vrcholným číslem bylo, když na konci tiskové konference začal v zápalu boje ze čtecího zařízení číst text, který měl přednášet prezident evropského Nintenda.
Nejzásadnější informací je datum zahájení prodeje 25. března 2011, přičemž největší důraz se klade na možnosti komunikace nového přístroje. Zdůrazněna byla především možnost výměny dat tak říkajíc za běhu. Pokud budete mít Nintendo 3DS zapnuto v příslušném módu a potkáte někoho dalšího, vaše přístroje si vymění herní data.
Některé hry, jako například připravovaná bojovka Street Fighter IV 3D, toho ale využijí i pro samotné hraní. Když potkáte hráče, který tuto hru hraje a má u sebe 3DS, tak stačí, když se jen minete na chodníku, a vaše oblíbené postavy svedou rychlý souboj. Dozvíte se o tom až poté, co 3DS znovu otevřete.
V dnešní době si snad ani nelze představit, že by herní zařízení nespolupracovalo s některou ze sociálních sítí nebo nenabízelo nějakou hudební či video službu. Zajímavým trumfem Nintenda je smlouva se stanicí Eurosport, díky níž budeme moci sledovat sportovní záznamy ve 3D.
Bohužel, jako ve většině ostatních případů, jsou i služby Nintenda často vázány na konkrétní poskytovatele v daných zemích, takže u nás se mnoha z nich oficiální cestou jen tak nedočkáme.
Nový ovládací prvek
Na první pohled vypadá Nintendo 3DS prakticky stejně jako současné Nintendo DSi. V první chvíli jsou vidět jen dvě novinky. Horní displej je větší a širokoúhlý a pod levým palcem přibyla vedle klasického směrového kříže analogová páčka. Na druhý pohled je pak zřejmé, že horní displej zvládá i bez použití speciálních brýlí zobrazit prostorovou 3D grafiku. Míru 3D zobrazení lze regulovat příslušným posuvníkem na vnější straně konzole.
Celkový dojem z 3D displeje máme velmi pozitivní. Díky malým rozměrům je výsledný efekt velmi příjemný a líbivý a člověk nemá pocit, jako by se díval do akvária, jako tomu často bývá u velkých televizí. Otázkou je, nakolik to prospívá grafice her. Pokud bychom měli charakterizovat úroveň grafiky 3DS, přirovnáme ji ke staré PlayStation 2, v některých případech i výše.
Nový ovládací prvek funguje podobně jako u konkurenčního PSP od Sony, ale práce s ním je o kus lepší. Díky větším rozměrům a prohloubení na horní straně, se s novým ovladačem operuje lépe a přesněji než u PSP.
Hlavní jsou hry
K vyzkoušení byla celá řada her včetně rozpracované Zeldy nebo ponorkového simulátoru Steeldiver. V souvislosti s hrami potěšila informace, že do konce letošního června by na evropském trhu mělo být k dispozici 25 her. Kvalita 3D zpracování se liší hra od hry.
Některé tituly byly značně náchylné k natočení displeje, na jiné to mělo jan velmi malý vliv. Netušíme ale, zda to nebylo daným kusem konzole, na němž daná hra běžela. Bez ohledu na to nás ale nejvíce zaujaly následující kousky.
Ridge Racer
Ze své podstaty Ridge Racer nemá mnoho šancí zaujmout mezi arkádovými závody, a tak z něj již řadu let je tradiční "výkladní skříň" nových konzolí a handheldů. Ukazuje, jak mohou vypadat hry na novém přístroji a snaží se zaujmout především nablýskanou grafikou. Na rozdíl od předchozí verze na Nintendu DS, pak nový díl vypadá díky vyššímu výkonu 3DS konečně jako Ridge Racer. Hratelnost je pořád stejná, takže v závodech projíždíme zatáčky smykem, a tím si nabíjíme nitro, které odpálíme v příhodném okamžiku. Bohužel je to zároveň jedna z těch her, kde má i drobný náklon displeje do strany znatelný vliv na kvalitu vizuálního požitku.
Dead or Alive Dimensions
Série Dead or Alive se po letech objevuje i jinde než na konzoli od Microsoftu. Pokud tedy mluvíme o klasické bojovce a nikoliv o plážovém dovádění v DoA: Paradise na PSP. Hratelnost je opět velmi známá a pokud máte nějaké oblíbené techniky z předchozích dílů, je velmi pravděpodobné, že je na 3DS trefíte hned napoprvé. Děvčata zde jako vždy vypadají naprosto rozkošně a příjemné je, že proti menším náklonům displeje je výsledný dojem skoro imunní.
Asphalt
Asphalt býval na handheldech od začátku řazen spíše do kategorie "alespoň nějaká rozumná závodní hra" a svým způsobem to platí i nyní. Nepůsobí tak velkolepě jako Ridge Racer, ale hratelnost je maximálně pohodová. K dispozici jsou skutečná auta, která například na zvlněné trati v San Franciscu předvádějí až smrtonosné skoky. Zároveň je Asphalt dalším náznakem, že by to na nové generaci přenosných zařízení od Nintenda mohlo být se závodními hrami konečně dobré.
Street Fighter
Na předchozí prezentaci se producent série Street Fighter rozplýval nad tím, jaké možnosti hra v multiplayeru nabídne, ale důležitá je v prvé řadě samotná hratelnost. Ta je oproti SF IV poněkud zjednodušena. Základ je samozřejmě stejný, ale díky spodnímu dotykovému displeji provádíme speciální komba pouhým jedním dotykem příslušného tlačítka. To je nesporná výhoda jak pro nováčky, tak i s ohledem hraní na handheldu. Je totiž rozdíl drtit přesné kombinace doma u televize s arkádovou páčkou a na přenosném stroji někde v kodrcavém vlaku. Velmi hezky vypadá hra i na pohled, když ve 3D grafika o poznání "prokoukla" a vypadá ještě o kousek stylověji než v klasickém SF IV.
Pro Evolution Soccer
Tvůrci z Konami sázejí na dvě věci: na skutečnost, že jejich dílko bude prvním fotbalem pro 3DS a speciální dynamickou kameru, která se nastaví vždy za hlavu hráče s míčem. Má nás to ještě více vtáhnout do hry, ale ve výsledku to kvůli častým změnám úhlu náhledu spíše mate. Přinejmenším tedy zpočátku. Funkci lze naštěstí vypnout.
Resident Evil
Je to jednoznačně nejhezčí hra, která byla v Amsterdamu k dispozici. Grafika je na poměry současného Nintenda opravdu skvělá, ale s hratelností je to horší. Hra kopíruje mód Mercenaries z předchozích řadových dílů, takže výsledkem je střílečka, v níž je potřeba co nejrychleji postřílet co nejvíce nepřátel. Nehraje se to vůbec špatně, ale člověk je přeci jen opatrný v tom smyslu, že pokud se objevila nějaká odbočka hlavní série, která sázela jen a pouze na akční složku, tak to většinou nebývalo právě dokonalé.
Zelda
A samozřejmě nesmí chybět Zelda. Ale co k ní říci? Vypadá hezky, ale zároveň pořád jako Zelda. Více se k tomu upřímně řečeno vyjadřovat nechceme. Hodnotit totiž podle krátkého zahrání hru ze série, která vždy produkovala hry na desítky hodin s komplexními hádankami, by nebylo úplně poctivé. Na druhou stranu, je to vlajková loď Nintenda, takže asi není důvod pochybovat, že by to snad nemuselo dopadnout dobře.
