SOCOM: Special Forces opouští taktiku, nabízí hlavně akční přestřelky

Kdysi slavná série už je trochu jako v důchodu, byť v nových teplácích. Nicméně se snaží běhat a udržovat si kondičku. SOCOM: Special Forces nabízí střílení, plížení i velení týmu. Toho prvního si užijete nejvíc, druhého méně, třetího skoro vůbec.

SOCOM: Special Forces

Taktická série SOCOM si kdysi získala věhlas díky tehdy novátorskému ovládání herních postav hlasem a přibalování headsetu ke hrám. Tentýž koncept se ovšem časem ukázal něčím jako Wankelův motor: všichni to uznávali, ale standardem se to nestalo. Takže až tak nepřekvapí, že nový díl je už všechno jiné, jen ne novátorský.

Aktuálně tu máme mírně taktickou střílečku s občasnými plíživými pasážemi. Taktická stránka je tak mírná, že jde opravdu spíš o střílečku. A ty plíživé pasáže nutí k plížení tak málo, že jde opět spíš o střílečku.

Technická vybavenost titulu přitom není marná. K honění od čerta k ďáblu jsou dva týmy. Slovy klasika: tým není nejpočetnější jednotka, ale oba bojovníci dělají, co mohou. Ovládají se D-padem, a to velmi intuitivně. Levé tlačítko je pro jeden, pravé pro druhý, akci spouštíte horním tlačítkem, všechny voláte zpátky k sobě spodním a tak dále.

SOCOM: Special Forces

Dvoučlenné týmy poslušně běhají tam, kam jim ukážete, a když stisknete tlačítko dvakrát, běží tam větším fofrem. Snaží se zlikvidovat toho, na koho jim ukážete. Mají slušnou mušku, což se při likvidaci stále častějších ostřelovačů vyplatí. Když označovací tlačítka podržíte déle, vaši podřízení vědí, že mají s palbou počkat, dokud jim nedáte povel.

Jakmile někdo z nich padne, jeho kolega mu sám od sebe píchne injekci. U dveří se automaticky stavějí po obou stranách a i jinde se celkem duchaplně kryjí. Též přepracované krytí vaší maličkosti lze jen chválit. Tlačítkem se schováte, pravým analogem zaměříte cíl a levým se vysunete z úkrytu. Potud vypadá vše nadějně.

SOCOM: Special Forces

Krytí a vysouvání z úkrytu využijete,  taktické hračky už moc ne. Vlastně kdyby tam vůbec nebyly, skoro si toho nevšimnete. Z taktické slávy série už postupným vývojem zbyla pouhá slupka. K dispozici jsou čtyři úrovně obtížnosti, ale i na nižších je brzy déšť olova tak hustý, že se postup mění v injekční orgie. A hra kouzlem nechtěného překypuje, takže pohled na to, jak se vaše parta zuřivě bodá injekcemi jak v pátek večer v klubu už ani moc nepobaví.

To nejhorší, co se vám může stát, je, když někdo padne na místě, kde křísící vzápětí sám potřebuje křísit. Takže nejpozději tehdy si i ten nejoptimističtější milovník starých časů všimne, že stačí jít prostě od krytu ke krytu a svou partu jen tak táhnout za sebou.

Design misí je lineární a základem je koridor, místy zdařile předstírající větší než skutečnou šíři. Občas dorazíte na opravdu o něco širší místo, kde si můžete vybrat, jestli se třeba vydáte mezi chatkami vlevo nebo mezi kontejnery napravo, ale tento rozlehlejší prostor se brzy zase slije do známé jednosměrné uličky.

SOCOM: Special Forces

Protivníci ctí, že když se střílí na plácku o deset metrů vedle, jich už se to netýká. Na všechno zlé hned zapomenou, zato si do palebného postavení nezapomínají umístit to, co k účinné obraně potřebují ze všeho nejvíc: výbušný sud. A když mají někde zastavit s vozidlem, tak právě tam. Možná chtějí tankovat.

Hrůzy umělé inteligence nepřátel zvlášť vyniknou v plíživých pasážích. Tam místo Cullena Graye, hlavního avatara s tajemnou minulostí, ovládáte jihokorejskou dívčinu, která si říká "Pětačtyřicítka". Můžete se plížit mezi stíny, zabíjet nožem a dokonce i schovávat mrtvoly, ale proč byste to dělali, když stačí najít si příhodné místo a všechny vystřílet?

SOCOM

Možná půjde o nošení dříví do lesa, ale někdo by si mohl z názvu her myslet, že SOCOM je jakási speciální jednotka, takže to zkusíme trochu osvětlit. SOCOM je, podobně jako třeba "kolchoz", složeninou několika slov, zde konkrétně "Special Operations Command". Jde tedy o velitelství speciálních operací, součást Ministerstva obrany USA. Ke vzniku SOCOMu v roce 1987 zásadně přispělo vyšetřování fiaska při osvobozování amerických rukojmí z ambasády v Íránu v roce 1980. Ukázalo totiž, že za neúspěchem stála právě nedostatečná koordinace armádních složek a nejednotné velení.

Dnes tedy pod SOCOM spadá řada skutečně bojových jednotek, pěchotních, leteckých i námořních. Paradoxně U.S. Navy SEALs, podtitul aktuální hry pro Ameriku, je úplně jiná jednotka než U.S. Army Special Forces, známá jako "zelené barety". Ať už ale podtitul hry označuje cokoliv, je zřejmé, že se série od počátku snažila být o velení. Což už dnes, bohužel, téměř neplatí.

SOCOM: Special Forces

Stojí nepřátelé v hloučku? Žádný problém. Jednoho zastřelte a schovejte se. Chvíli budou pobíhat a vykřikovat perly typu "vím, že tam jsi" (!) nebo "budu střílet, jestli něco zkusíš" (!!). Do půl minuty ale zklidní hormon a přejdou na "to určitě nic není", případně "myslím, že to nic nebylo" (!!!). Vysuňte hlavu, zbraň a pokračujte. Nakonec v klidu projděte liduprázdnou lokací. Další mise splněna.

Dobrou zprávou je, že je hra alespoň velmi příjemná na pohled, ač na grafickou špičku nemá. Děj se odehrává v Malajsii a lokace jsou dostatečně rozmanité. Navíc i taková maličkost, jako vidět totéž místo v noci a pak ve dne zdařile udržuje pozornost. Grafika je detailní, s citem pro proporční a technický realismus, takže například vodní elektrárna působí velmi přesvědčivě. Skvěle vypadají i brífinky před akcí, bohužel kvůli prostotě misí poněkud zbytečné. Též volba a vylepšování zbraní si zaslouží pochvalu, jako ostatně celé grafické rozhraní.

SOCOM: Special Forces

Rovněž animace jsou výborně zvládnuté, což platí jak o dabingu, tak o živě působících postavách. Otázkou je, nakolik může mít příslušník speciální jednotky vlastní hlavu, natož ženskou. Nicméně příběh sám je založen právě na genderovém pnutí mezi dvěma hlavními hrdiny. Scénář o partyzánském povstání, ze kterého se posléze vyklube něco úplně jiného, si potlesk nezaslouží, ale ti dva dost sympatičtí hrdinové to utáhnou. Má to spád a filmový tah na branku. A nenudíte se.

Nedostatečnou délku hry na jedno odpoledne si naštěstí můžeme natáhnout multiplayerem. Kromě možnosti střihnout si bojové mise v kooperaci proti programem ovládaným protivníkům tu je nabídka zaválčit si se třemi desítkami živých soupeřů. Design map je kvalitní, nicméně extáze nad invencí tvůrců se nekoná. Podobně jako v hlavní hře je potřeba používání taktických prvků prakticky nulová, a výsledkem je tak jen běžná frenetická řežba.

SOCOM: Special Forces

Je to tedy veskrze příjemná zábava, místy probouzející nostalgií, bohužel ale po tom, co už se asi nevrátí. Plíživý posun celé herní scény směrem k masám nezadržitelně pokračuje. Ke špičce herní produkce, natož taktické, titul rozhodně nepatří, nicméně své zákazníky si jistě najde.