Soul Calibur V přináší pár změn a zabijáka Ezia z Assassin's Creed

Pátý díl bojovky, ve které se používají nejen ruce a nohy, ale také zbraně, se hlásí o slovo. Přichystal si na nás pár novinek v bojovém systému a řádku nových postav.

Už je to slušná doba, co jsme si mohli užít čtvrtý díl bojovkové série Soul Calibur, která se od svých konkurentů liší tím, že klade důraz na použití zbraní. Tvůrci upozorňovali, že chystají výrazné změny, takže bylo pochopitelné, že potřebují nějaký čas, aby je dokázali uvést v život.

Navíc, bojovkový žánr zažíval v předchozích měsících "znovuzrození", díky novým přídavkům do zaběhlých sérií, jako je Mortal Kombat nebo Street Fighter, a tak se ve vývojářském studiu Project Soul museli snažit, aby jejich mlátička byla obstojnou konkurencí.

Nepovedlo se jim to tak úplně. Soul Calibur V není špatnou hrou, je vlastně slušně povedenou záležitostí. Jenže hra pro jednoho hráče trošku pokulhává a avizované změny nejsou většinou až tak bombastické.

Pátý díl se odehrává sedmnáct let po událostech ze čtyřky, a do centra dění se dostává mladík jménem Patroklos. Ten je synem známé postavy ze Soul Calibru, roztomilé krásky Sophitie.

Děj není až tak originální. Klasicky se točí kolem záchrany rodiny a prokletí, které má co do činění s proslulým temnotou prosáklým mečem, jenž zlobí hlavní hrdiny už slušných pár let. Ale scénář není zrovna to, co by vás drželo u hraní.

Mnohem důležitější je bojový systém, který by měl splňovat dva požadavky: být dostatečně přístupný nováčkům a současně být tak komplexní, aby si na své přišli i protřelí hráči. V tomto ohledu Soul Calibur V nezklamal. I člověk, který s žánrem nemá bohaté zkušenosti, může za pár chvil provádět vizuálně velmi přitažlivé kousky. Dokonale ovládnout oblíbenou postavu už vyžaduje nějaký čas.

A stojí to za to. Pokud strávíte s určitou postavou dostatek času, můžete se s ní naučit hodně povedené údery a triky.

Princip pro provádění devastujících úderů je jednoduchý. Funguje zde tzv. Critical Edge systém. Jde v podstatě o to, že máte k dispozici ukazatel, který se díky vaší aktivitě naplňuje. S nashromážděnou energií provádíte rozmanité útoky, které mohou mít dost nepěkný dopad na zdraví vašeho nepřítele. Méně účinný, ale také méně energeticky náročný je Brave Edge. A i některé obranné techniky vyžadují energii z ukazatele.

Bojový systém funguje celkem dobře, ač byl od minulých dílů pozměněn. Možná není překopán od úplných základů, ale jsou tu určité obměny či přídavky, které jsou cítit. Některé nejsou až tak povedené, respektive až tak použitelné. Ale dá se říct, že modifikace herních principů vnímáme kladně, i když v různých variacích byly představeny u konkurence.

Kromě kampaně je tu pro jednoho hráče připraveno ještě pár dalších módů. Například si opět můžete vytvořit vlastního bojovníka, což byl milý přídavek už v minulosti, a to i přesto, že jde spíše o to, jak postava vypadá, než že byste si mohli dokonce uzpůsobit jeho pohyby.

Je zde i pár dalších možností, jako jsou rychlé souboje nebo Arcade. Jenže ze hry je cítit, že primárně míří na on-line hraní.

Klasicky se dočkáme bodovaných zápasů, šance sledovat souboje jiných a vychytávky nazvané Global Colosseo. To je "centrála" pro hráče, můžete si tu povídat, vybírat, s kým poměříte síly, zapojovat se do turnajů, sledovat statistiku protivníků a dost dalších věcí.

On-line hraní je dobře optimalizované, nesetkali jsme se s žádným větším problémem. Možná si jen můžeme stěžovat na to, že jsme si sedřeli kůži z prstů, během zběsilé snahy porazit ostatní hráče.

To vše samozřejmě v klasicky skvělém grafickém hávu. Soul Calibur si vždy dával záležet na tom, aby měl slušivý kabátek a ani tentokrát to není jiné. Postavy i arény byly přepracovány, jsou detailnější, líbivější a animace bojovníků jsou skvělé.

Jelikož se hra odehrává 17 let po čtvrtém dílu, samozřejmě došlo k obměně seznamu bojovníků. Někteří zůstali, někteří tu nejsou a je tu pár nových. Jistě si všimnete Ezia Auditoreho ze série Assassin's Creed a pár dalších nováčků, kteří mají obvykle společnou historii s některými původními válečníky.

A někdy dokonce i podobný bojový styl. Pokud vám bude někdo z předchozích her chybět, tak si pravděpodobně najdete náhradu, která mlátí lidi jako bojovník, se kterým jste hráli v minulých dílech.

Zhruba tři roky jsme čekali na Soul Calibur V, který sliboval velké změny. Úpravy tu jsou, ale slovo "velké" bychom zřejmě nepoužili. Jde o přídavky nebo obměny, které vám ale nedají pocit, že se od čtvrtého dílu zase tolik změnilo. Pokud se bavíme o bojovém systému, pak modifikace nejsou úplně kosmetické, ale ne vždy jsou až tak výrazné.

Některé ani vlastně nebyly zapotřebí, protože se k nim uchýlíte jen občas nebo dokonce časem zjistíte, že pro vaše účely nejsou použitelné a nepasují do vašeho bojového stylu. Ale to už není problém vývojářů, ale vašich osobních preferencí.

Ovšem to, že příběhový mód sám o sobě působí jako nutný doplněk k on-line hraní, to už nás zamrzelo dost. Děj není nic moc, koncepce kampaně sama o sobě také není nikterak strhující. Když si to srovnáme například se zatím posledním Mortal Kombatem, který ukázal, že i příběhový mód u bojovky může být chytlavý a propracovaný, Soul Calibur v tomto ohledu hodně ztrácí. Naštěstí je tu ale i pár dalších módů, které vás zabaví.