Asphalt: Injection jsou fajn závody. Ale neoslní

Hra nabízí hromadu závodů i úkolů ke splnění. Provedení je ovšem natolik bezbarvé, že vlastně neexistuje pádný důvod, proč si právě ji pořizovat. Vlastně jeden by tu byl: nabídka závodních her je na novém handheldu PS Vita zatím poměrně chudá.

Závodní série Asphalt se s tím rozhodně nepárá. A to v žádném ohledu. Jednak jsou zdejší závody poměrně dost ační a jednak vypadá tato série vlastně pořád stejně. Žádné velké vymýšlení, natož pak sebemenší náznak posunu závodního žánru, se tu tedy nekoná.

Koncept je naprosto jednoduchý. Hlavní režim se dělí na zhruba dvacítku šampionátů po pěti závodech. V nich musíte uspět co nejlépe a získat v každém závodě až pět hvězd. Jejich celkový počet je klíčem k odemykání dalších závodů i aut a jejich vylepšení. Čím lépe budete jezdit, tím více si vyděláte i peněz, za něž se vylepšení a vozy kupují.

Hra je však v tomto ohledu poměrně velkorysá, takže do finanční tísně se asi jen tak nedostanete. Pokud tedy nebudete chtít vlastnit úplně každé auto, které se postupně odemkne. Pro pohodlný průchod hrou bohatě stačí koupit si nový vůz jednou za čas a vylepšit ho všemi dostupnými úpravami.

Závody se odehrávají v ulicích známých velkoměst, jako jsou New York, Los Angeles, ale třeba i Moskva či Havana. Každé místo se vyznačuje specifickou atmosférou, přesto vám jednotlivé lokace budou docela splývat, respektive je asi nebudete nijak cíleně rozlišovat. To svým způsobem charakterizuje celou hru.

Je vlastně dost fajn, ale to je bohužel jediné, co se o ní dá říci. Proč konkrétně je nový Asphalt fajn, už člověk vlastně ani neví.

Fajn je třeba hratelnost. Ta je velmi akční, avšak na špičce žánru arkádových závodů sedí bezpečně jiní borci. Ovládání aut je pohodové. A přestože různé vozy mají různé jízdní charakteristiky, výraznější rozdíly poznáte jen při opravdu razantních skocích, například mezi velmi točivými a velmi netočivými kousky.

Základními prvky jsou zde totiž smykování a nitro, které rozdíly ve vlastnostech vozů do jisté míry srovnávají. Bez smyků se ve hře dokážete docela dlouho obejít, avšak bez nitra nemáte v závodech šanci. Nitro se mimo jiné nabíjí právě smykováním, ovšem jsou zde i další metody: nejjistější je sbírat symboly na trati, ale dost můžete získat například i při dlouhých skocích.

Tratě jsou také docela fajn. Okruhy bývají poměrně dlouhé a skýtají i řadu možností, kudy si cestu zkrátit nebo urychlit. Zkratky jsou navrženy s rozumem a často vytvářejí třeba dilema, zda volit trasu kratší, nebo delší, ale s možností posbírat cestou nitro.

Pestrá je i škála typů závodů. Vedle klasických na umístění zde máme i neméně klasické souboje s časem, honičky s policií, soutěže ve smykování nebo "destrukční derby", kdy je potřeba nabourat požadovaný počet aut nebo způsobit škody na majetku v požadované výši. Zajímavý je i režim, v němž nejde o pořadí, ale přesto musíte drtit plyn až skrz podlahu. Úkolem je posbírat daný počet symbolů, což se vám z chvostu pole nepodaří, protože vám je "vyžerou" soupeři. Do hry tu ale opět vstupuje mimo promyšleného využívání nitra i taktická volba trasy.

V každém závodě se dá sebrat až pět hvězd. Za zlatou medaili dostanete tři, za stříbro dvě a za bronz jednu. Další dvě obdržíte, pokud splníte dva vedlejší úkoly. Ty vám ukládají například získat během závodu jistý objem peněz, nastřádat danou hranici bodů za smykování nebo třeba nabourat stanovený počet soupeřů.

Každou chvíli se navíc něco odemyká, takže máte takříkajíc "pořád co dělat". Ale i přesto z nějakého důvodu upadne hra do jakéhosi stereotypu. Pomineme-li závěrečné fáze hry, je postup vpřed poměrně plynulý a jednoduchý a navíc zde není prakticky žádná motivace proč hrát bez přestání pořád dál.

Graficky hra vypadá na první pohled velmi atraktivně, ale při bližším pohledu je zřejmé, že ani s tím se tvůrci příliš nepárali. Grafika boduje spíše barevnopstí, ovšem technicky to není nic, nad čím bychom užasli. Navíc občas dojde i k podivné kolizi objektů nebo prolnutí několika polygonů.

Archeologický nález

Série Asphalt sice není kdovíjak stará, první díl vyšel v roce 2004, ale už málo se ví o její původní platformě. Asphalt: Urban GT (recenze zde) totiž byl jedním z hlavních taháků pro herní telefon N-Gage od Nokie. Ani on však této platformě nepomohl výrazněji se etablovat na herním trhu. Další díly se pak objevovaly především na mobilních platformách, ale šestý díl vyšel dokonce i pro Mac OS X.

Asphalt: Injection pro PS Vita je již osmým přírůstkem do série. Nedávno se objevil ještě i Asphalt 3D, jenž vyšel na konkurenčním Nintendu 3DS.

Stejně jako v ostatních aspektech ale ani toto nemá prakticky žádný vliv na samotné hraní – je to zkrátka všechno jen takový nablýskaný lehčí nadprůměr.

Ve výsledku je tak Asphalt: Injection hrou, které sice nemůžeme vytknout prakticky nic zásadního, ale ani nenacházíme důvod proč ji doporučit. Tedy pokud za každou cenu nějakou závodní hru na PS Vite nepotřebujete. Jsou to zkrátka dost fajn závody, které však paradoxně vůbec ničím nezaujmou. Díky nim už víme, jak se cítí dívka, která vám říká, že jste super kamarád, ale chodit s vámi nebude ani přes vlastní mrtvolu.