Mozky ještě čerstvé. Recenze antické brutality God of War: Ascension

Nejnovější díl antické rubačky přináší pořádnou dávku krve, brutality, ale i parádní herní zábavu a místy i překvapivě zapeklité hádanky.

Hlavní hrdina Kratos je nejtragičtější z antických hrdinů. Přišel o všechno včetně milované rodiny a vedle titánského vzteku na všechno a všechny mu zbývá jen pár rychlých a smrtících čepelí. Není tedy divu, že v předchozích dílech vyvraždil celý Olymp a stal se bohem války. V Ascension se však posouváme na úplný začátek, a dozvíme se tedy, "jak to tehdy vlastně bylo".

Těžko ovšem říci, nakolik je to důležité, protože příběh asi nebude tím hlavním důvodem, který vás k nákupu této hry přesvědčí. Kratos je pořád stejně nakvašený jako kdykoliv předtím (ačkoliv snad poprvé v sérii tu předvede i něco jako náznak úsměvu), spousta různých postav vám bude úplně volných a v rolích bossů zde bojujete s podivnými ženskými, aby pokaždé znovu ožily a naběhly na vás zase o kousek dál.

Chlapi, vydržte, mozeček se podává za chvíli.

Scénář se s tím zkrátka tentokrát vůbec nepáře. A zatímco v minulém dílu byla návštěva Afroditina chrámu jaksi za odměnu a s tím spojená minihra měla vtipný nápad a pobavila nejednoho chlíváka, pak v Ascension je Kratos vržen mezi polonahé kněžky lásky hned v úvodu hry. A to čistě jen proto, abychom při pohledu na bujná dámská poprsí propadli dojmu, že "tohle bude ale jízda". A nejde ani tak o to, že ve skutečnosti to zase až taková jízda není, ale v prvé řadě to působí poměrně lacině.

Stejně jako možná až přílišná brutalita. Přinejmenším v jednom z vývojářských videí (ke zhlédnutí přímo ve hře) se říká, že záměrem bylo vytvořit v rámci možností co nejdrsnější zážitek. To se povedlo a některé dokončovací údery nahánějí husí kůži i při opakovaném provádění, ale opět to působí poněkud účelově.

A mně jste zase nenechali!

Utlouct obra jeho vlastním kladivem je vcelku očekávaná technika, ale například rozseknout harpyjím hlavu a pak je ještě rozpárat až někam k pasu, to vyvolává asociace, jak moc asi musela kdysi hlavního kreativce naštvat manželka. Anebo šéf, protože když utlučete kolohnáta se sloní hlavou, Kratos mu rozřízne hlavu, z níž na vás mrkne ještě pulsující mozek.

Pravda, starověk nebyla žádná selanka, zvlášť když člověk musel bojovat proti samotným bohům, ale tady se to pohybuje už příliš těsně kolem hranice řekněme rozumného vkusu.

A přitom to hra ani v nejmenším nemá zapotřebí. Je to totiž pořád ta skvělá dynamická rubačka jako ve všech ostatních případech. Navíc se tentokrát odehrává v kulisách snad ještě o kousek epičtějších než posledně, má skvělý spád, umí střídat klasické rubací pasáže s kontextovými a má v zásobě i pár docela povedených hádanek. Je to zkrátka moderní akce se vším všudy, včetně multiplayeru.

V multiplayeru člověk často neví, koho vlastně řezat.

Na začátku máte v soubojích k dispozici pouze základní škálu technik, ale časem získáte další možnosti. Díky tomu jsou bitky skutečně atraktivní a člověk prakticky nikdy nemá pocit, že na něj nastoupila jen další stereotypní vlna protivníků.

K tomu přispívají i speciální schopnosti, jako je například možnost na určitých místech dát znovu dohromady rozvaliny, díky čemuž se otevře cesta dál a podobně. Občas je naopak potřeba něco zbořit a jindy zase nechat vše v jakési "mezifázi". Je to dobrý nápad a nejen díky němu není Ascension jen obyčejnou, pár hodin trvající řezničinou.

Na některých místech se tak Kratos může nadýchat omamného plynu, jehož účinek mění okolní realitu, jindy je zase potřeba využít "dvojníka", který například zatíží spínač, zatímco skutečný Kratos mezitím doběhne něco zařídit někde jinde.

I Kratos je někdy v úzkých.

Na poměry akční hry jsou zkrátka hádanky velmi povedené a v jednom případě jsem se dokonce tak zamotal, že jsem musel využít pomoc kolegy na telefonu ("Běda, jestli to někomu řekneš!"). Jen je trochu škoda, že některé možnosti se používají zejména v nějakém úseku a později už zase tak potřebné nejsou.

Zcela nepřekonatelný je God of War již tradičně v podání herního světa. Prakticky na každém kroku je intenzivně cítit atmosféra antiky, jak si ji všichni představujeme, což jen podtrhuje výskyt harpyjí, minotaurů a dalších bájných antických tvorů. Masivní božský element pak tvoří i "detaily" jako například závěr hry v útrobách masivní sochy Apollona. Vynikající je pak pasáž na obřích létajících kovových hadech, kde člověk místy až zapomene, že má v prvé řadě hrát a ne koukat okolo.

Prostředí vypadá skvěle téměř za všech okolností.

K výbornému dojmu přispívají i souboje s bossy. Ti sice po zkušenostech s předchozím dílem kdovíjak neohromí, ale souboje s nimi jsou zábavné. Nejde totiž o to, abyste do nich bušili ještě krutěji než obvykle. Stačí je "trochu osekat" a souboj přejde do kontextové fáze, kdy je potřeba správně tisknout tlačítka podle pokynů na obrazovce.

Může to znít jako berlička pro začátečníky, ale zkušení hráči mají pořád na výběr z několika obtížností. Vtip je v tom, že hra tak má po celou dobu skvěle vyváženou obtížnost. Nestane se tak, že byste k bossovi došli v pohodičce a pak u něj ztráceli příčetnost.

Poprvé v sérii se tu objevuje i multiplayer, který ovšem považujeme spíše za úlitbu dnešní době, kdy je zařazení multiplayeru v podstatě "povinnost". Je vcelku bohatý a rozhodně není špatný. Týmové režimy dokonce nabízejí na tento typ hry až překvapivé taktické možnosti. Ale je to spíše jen vítaný a povedený doplněk, nikoli zásadní aspekt, kvůli kterému bychom tuto hru doporučovali. Tím je totiž fakt, že je to zkrátka opět skvělá rubanice.