RECENZE: Střílečka XCOM nenaplnila očekávání, přesto stojí za úvahu

Dlouhá léta se fandové strategické série XCOM museli spokojit s emulátory a grafikou dílů z devadesátých let. Loni ovšem dorazilo plnohodnotné pokračování XCOM: Enemy Unknown a nebylo vůbec špatné. Teď je tu další střet emzáků a hrdinných obránců lidstva nazvaný The Bureau: XCOM Declassified. Slušný potenciál však promarnila hromada zbytečných chyb.

Je rok 1962. Spojené státy americké jsou plné bílých laťkových plotů, ale také raketových sil maskovaných jako stodoly. Studená válka je zkrátka v plném proudu. A když se vojenské špičky dozvědí o tajemném šifrovaném vysílání na svém území, mají jasno - Sověti se rozhodli válku pořádně rozehřát.

Jenže jsou úplně vedle. Na USA si totiž nebrousí zuby milovníci beranic, vodky a plněných pirohů, ale vetřelci z jiné planety, kteří touží po novém bydlení. Hlavní hrdina hry William Carter tak záhy zjistí, že ten tajemný kufřík, který má u sebe, neobsahuje žádné vojenské dokumenty, ale mimozemský artefakt neznámého původu.

Před pár minutami vojenská základna, teď hromada trosek.

Hlavní protagonista William Carter hned na začátku hry přežije vlastní smrt.

A zjistí to v momentě, kdy mu jeho doprovod prostřelí hrudník a začne ho škrtit. Jenže on to všechno přežije, a když se probere, je čilý jako rybička, zatímco z útočnice zbyla jen zuhelnatělá mrtvola.

Jednotlivec je důležitý

The Bureau je prvním XCOMem s příběhem a pevně danými postavami. Už žádné anonymní figurky, tentokrát hráč přesně ví, kdo je kdo a kterého emzáka je třeba zlikvidovat a proč. A sluší se říct, že to hře prospívá. A pokud jste pečliví, spoustu kolegů z XCOMu máte šanci před závěrečnými titulky pořádně poznat a vypěstovat si k nim i nějaký vztah.

Retro stylizace hře sluší.

Agentka Weaverová je jedna z mála žen, kterou v The Bureau:XCOM Declassified potkáte.

A na úplný závěr vás čeká pořádný zvrat. Ten samozřejmě neprozradíme, nechceme vám pokazit překvapení. Nadmíru se povedlo grafické zpracování a retro stylizace. Všechna prostředí dýchají atmosférou a potěší i drobné detaily. Můžete si například znovu nasadit klobouk, který vám během bojů s emzáky sklouzl z hlavy.

Ten umí to a ten zas tohle

XCOM: Enemy Unknown

XCOM: Enemy Unknown je špičková tahová strategie, která je zároveň návyková, komplexní a podle zvolené obtížnosti i pořádně tuhá. Tuhle invazi by byla škoda minout (číst recenzi)

Do akce vyráží William Carter s dvojicí dalších agentů, v některých příběhových misích se ještě objeví speciální "hosté". Agenti mají podobně jako v loňském XCOMu pevně dané třídy, které jasně ohraničují, jaké dovednosti se mohou naučit a které zbraně si s sebou na mise vezmou.

Komando je klasický voják, který si rozumí s útočnými puškami, dokáže vyprovokovat nepřítele, aby si všímal jen jeho, nebo kryjícím se emzákům hodí pod nohy pole žhavé plazmy. Pak jsou tu průzkumníci alias snajpři, kteří sice střílí pomalu, ale zato dávají pořádné pecky.

Ti, které emzáci nezabili, se stali bezduchými "náměsíčníky".

Hračičkové v boji nepohrdnou inženýrem, který dokáže používat miny, stavět kulometná hnízda nebo prostě jen vyhnat nepřátele z krytu, protože na otevřeném prostranství je zbylí agenti snáz popraví. Velmi platní jsou medici (support), kteří sice umějí střílet jen z pistole, ale dokážou kamarády ve zbrani nabudit bojovými drogami, nebo naopak krýt přenosným štítem.

Všichni agenti navíc sbírají zkušenosti, takže si je můžete ještě lehce přizpůsobit. Často si totiž musíte vybrat jen jednu ze dvou užitečných schopností. Jakmile se rozhodnete, ta druhá se vám nadobro uzamkne.

Vybere si zkrátka každý. The Bureau ovšem veterány série může nepříjemně překvapit tím, že už není na tahy. Není ovšem potřeba panikařit. Kdykoliv během bitvy totiž můžete hru zpomalit do hlemýždího tempa a určit, kdo kam poběží a po kterém ufounovi při tom bude střílet.

Boje jsou tak stále taktické a rozhodně nevyhraje ten, kdo umí klikat na tlačítka myši světelnou rychlostí. K opatrnosti nutí i to, že pokud o agenta při misi přijdete, je po něm definitivně. A to může dost zamrzet, zvlášť pokud jde o veterána mnoha bitev.

Hromada zbytečných chyb

Zatím by se mohlo zdát, že tenhle XCOM je bez jediné chybičky. Tak to ale bohužel není. Chyb je tu dost a spousta z nich je navíc úplně zbytečná. Největší bolehlav čeká na PC stratégy při ovládání.

Zatímco pohyb hlavního protagonisty a rozhovory fungují na jedničku, při misích byste často rádi dostali do ruky autory, abyste je mohli řachnout klávesnicí po lebce. Je totiž naprosto zřejmé, že při pohybu ostatních agentů a používání jednotlivých dovedností se myslelo na konzolové hráče ozbrojené gamepady.

Mapa s přehledem misí se později zaplní.

Vetřelci se nehodlají ze Země jen tak hnout a zabydlují se.

Ale když na PC musíte postavy do krytu posílat pomocí kláves WSAD a stejně i pokládat miny nebo umísťovat plazmové pole, máte nervy na pochodu. Zvlášť proto, že se vám často nepovede umístit je tam, kam chcete. Zvlášť na členitějších bojištích se totiž symbol znázorňují minu nebo kulometnou věž někde zasekne a prostě vám nedovolí položit je na konkrétní místo. A to rychle zboří taktické plánování.

Také vaši agenti se často chovají jako osel po lobotomii. Sice dokážou sami uhnout vrženému granátu, ale často to udělají tak "šikovně", že naběhnou přímo před hlavně nepřátel a nechají se rozstřílet. Tohle se sice dá částečně omezit tím, že je budete v taktickém rozhraní vodit za ručičku, ale i tak často agent z krytu do krytu běží naprosto nepochopitelně a nechá se (při)zabít.

Potíže na venkově vyřeší dobře mířená dávka z laserového kvéru.

Jeden z mimozemšťanů - tenhle už škodit nebude - skončil v poutech.

Pochvalu si autoři nezaslouží ani za absenci výzkumu a vyrábění předmětů, tedy základních kamenů série. Místo toho nové zbraně prostě najdete, jak se válejí na zemi. A i to je dost absurdní, protože v jeden okamžik od kolegů posloucháte, jak se mimozemské kvéry rozpadnou na prach hned po smrti jejich nositele, a o deset minut později najdete několik laserových brokovnic, které se prostě povalují u cihlové zídky.

Chápu že v taktické third person akci by asi působilo nepatřičně zkoumání a výroba vybavení, ale rozhodně se to dalo udělat nějak inteligentněji. Ve hře také chybí klasická brnění. Ty alespoň nahrazují jakési batohy, kterých je ve hře několik desítek. Některé posílí vaše zbraně, jiné přidají agentům zdraví a tak dále.

Mimozemšťané neútočí jen zbraněmi, ale i zákeřným virem.

Spousta z nich se dá najít při procházení nepovinných misí. Ty jsou pečivě navržené a žádné vám neutečou, ačkoliv původně vývojáři slibovali, že se hráči budou muset rozhodnout, kterou operaci oželet a na kterou naopak letět.

Velkým minusem je linearita všech úrovní. To sice umožňuje autorům lépe vyprávět příběh, na druhou stranu to ovšem jde proti duchu série. A až vám cestu na schody bude blokovat převrácený stůl, bude vám do breku. Odboček z jediné možné cesty je minimum a na jejich konci stejně často nečeká vůbec nic.

Dohrát hru mi trvalo přibližně 14 hodin, což je na dnešní poměry, kdy střílečky končí za půlku této doby, solidní délka. V rámci série je to ale podprůměr a navíc motivace hrát znovu je v podstatě nulová. A to je asi největší škoda, protože potenciál tu určitě je, ale nevyužitý. Zkrátka se mockrát odkládalo a přepracovávalo.