Jako by to bylo včera
Možná vám to nepřijde zase tak dávno, co jste zachraňovali princeznu v Prince of Persia, potápěli lodě v Pirates! a vydali se v Maniac Mansion hledat do starého sídla ztracenou kamarádku.
Jenže nepřijde vám divné, že stroje, na kterých jste tehdy hráli, se stávají součástí expozic v muzeu a na aukcích se prodávají v zachovalé podobě za podivně vysoké částky? Hádáte správně, téměř třicet let je zatraceně dlouhá doba. A kde jinde než ve hrách platí: „... a času míň, než se mi zdálo před půl hodinou.“
Příkazová řádka a PC Speaker
V dnešní době koupíte hru, spustíte instalaci, systém se automaticky stará o aktualizace a hrajete. Jenže ne vždy to bylo tak jednoduché. Není to tak dávno, co jsme na PC používali místo Windows jiný operační systém od Microsoftu – MS DOS. Ovládal se prostřednictvím příkazové řádky a kvůli řadě her bylo nejprve nutné v souborech AUTOEXEC.BAT a CONFIG.SYS nakonfigurovat správu paměti.
Šťastlivci, kteří měli zvukovou kartu, pak museli správně nastavit porty, zbytek se musel spokojit s PC Speakerem, přezdívaným chrchlák. Primární funkcí PC Speakeru však byla signalizace značící problémy například s hardwarem. Že se stal hojně využívaný i ve hrách, to je už jiný příběh. A abych se opravil: tohle už je fakt dávno.
Pamatujete hry na kazetách a disketách
Dnes si hry běžně kupujeme v digitální podobě, ale možná pamatujete, když jste si hry nahrávali z magnetofonové kazety a doufali, že nevyskočí chyba. Případně zažili ten pocit zoufalství, kdy jste instalovali hru ze čtyř disket a u poslední diskety na 85 procentech začala disketová mechanika slyšitelně chroustat, aby vám systém posléze oznámil chybu a zobrazil legendární hlášku Abort, Retry, Fail?
Pirátské seznamy
Vzpomínáte na dlouhé abecední seznamy her od lokálního piráta? Většinou se neplatilo od kusu, ale 10 korun za 1 MB. Dnes by tak pirátské Call of Duty: Advanced Warfare stálo téměř půl milionu korun. Jasně, je to nesmysl, ale tohle porovnání se zkrátka nabízelo.
Důležitost manuálů a poznámek
Manuály čtou jenom bábovky, nebo ne? Dříve byl manuál součástí důmyslné protipirátské ochrany, kdy vás hra v určitý moment vyzvala, abyste zadali dejme tomu třetí slovo v pátém řádku odshora na osmé stránce.
Mnohé hry, zejména tedy tzv. krokovací dungeony, v podstatě vyžadovaly tužku a čtverečkovaný papír, na nějž jste si zakreslovali mapku. Ztratit se ve spletité kobce totiž nebylo nic příjemného. Tužku s papírem ovšem vyžadovaly i mnohé rébusy z adventur. Dnes v případě nouze mrknete na internet, případně to ani nepotřebujete, protože zdrcující obtížnost se z her už dávno vytratila.
Turbo na PC
Říká vám ještě něco tlačítko Turbo na starých počítačích? Umožňovalo změnit taktovací frekvenci procesoru, díky čemuž šlo spustit mnohé staré hry v „normální“ rychlosti. Možná pamatujete na staré kousky, kterým ani turbo (respektive jeho vypnutí) nepomohlo a hra se na novějších strojích pohybovala až nehratelně rychle.
Internet v roce želvy
Vzpomínáte na „bíbíesky“ a dřevní doby internetu s vytáčeným připojením, kdy se platilo za čas připojení? A na to, jak jste stahovali pár MB velké demo hry třeba dvě hodiny a doufali, že připojení nespadne?
A jak jste zkoušeli programy, které dokázaly po přerušení navázat na stahovaný soubor, ale soubor byl stejně porušený? A na charakteristický zvuk modemu? A levnější internet o víkendech? A možná později pak také na to, jak jste začali v roce 1999 číst Bonusweb?
Staré dobré hry
Malým testem je digitální distribuce gog.com, která se specializuje zejména na staré hry. Pokud si zálibně procházíte její archiv a prakticky všechny staré kousky znáte, případně si vybavujete památné scény z dobového hraní, jste skutečný herní veterán. A taky už nejste nejmladší. Do stejné kategorie patří i hovory, v nichž vzpomenete pár starých her – a nikdo vám nerozumí. Asi každý zná takovou hru, která se sice nezapsala do zlatého fondu, ale vy jste si ji ve své době užili (a pravděpodobně si nevzpomenete ani na název).
Digihry
Vzpomínáte s láskou na digihry, v podstatě předpotopní přenosné herní konzole? Nejslavnější pocházejí od Nintenda, které se v roce 1980 pustilo do vydávání série Game & Watch. V Česku si ovšem spíše pamatujeme ruské kopie, zejména chobotnici a Jen počkej!
Konec pařanů v Čechách
Říká vám ve spojení s hrami něco název Excalibur a jména jako Lukáš Ladra, Jan Eisler či Andrej Anastasov? Potom jste zažili nejenom úžasnou éru videoher, ale také výsledek práce lidí, kteří formovali českou herní scénu. Konec pařanů v Čechách je pak úvaha ze Score č. 13 (přečíst si ji můžete zde), v níž se Jan Eisler rozloučil se slovem pařan, ale také přezdívkami, jimiž byly do té doby podepisovány články.
--- pod čarou ---
Pokud jste se našli ve většině z těchto bodů, mám pro vás dvě zprávy: jednu dobrou a jednu špatnou. Ta dobrá je, že jste zažili tu nejúžasnější éru videoher, v níž se teprve formovaly nejenom žánry, ale i herní průmysl jako takový. Byla to doba plná nadšení a kousků, které psaly herní historii. Doba projektů, které naštěstí nedokázali zkrotit pragmatičtí pánové v kravatách. Ta špatná zní, že už jste fakt staří.