RECENZE: Třetí Little Big Planet už jede jen ze setrvačnosti

Jedna z vlajkových značek Sony se na nové konzoli nepředvedla zrovna ve vrcholné formě. Nepřináší totiž mnoho nového. Vřele ji však doporučujeme nováčkům, kteří se sérií Little Big Planet zatím neměli tu čest.

Hlavního hrdinu si můžete jednoduše vyzdobit podle momentální nálady.

Za těch šest let, co jsem se svou přítelkyní, vyšly pouze dvě značky, které nás dokážou přitáhnout ke společné herní seanci. Tou první je nově vzkříšený 2D Rayman, tou druhou pak na první pohled velice podobná Little Big Planet. Jenže zatímco Rayman je přes všechny skvělé nápady jen klasická hopsačka, LBP toho vždy nabízela daleko více.

Veliký důraz na spolupráci, nekonečné možnosti úpravy vzhledu hlavní postavičky, prakticky neomezená nabídka různorodých levelů a v neposlední řadě i celková roztomilost jsou přesně ty důvody, proč jsme měli LBP vždycky trochu radši. Nový díl pro novou generaci PlayStationů jsme tak vyhlíželi s velkými očekáváními.

Hodně muziky za hodně peněz

Žádný technologický skok se nekoná, přesto je grafika pořád nádherná.

A ta se novým autorům ze Sumo Digital nepovedlo úplně naplnit. U hry těžící z bezbřehosti lidské fantazie a kreativity bychom po téměř čtyřech letech od vydání posledního dílu čekali o mnoho více než jen přidání několika hlavních postaviček a vyšší rozlišení. Za nemalou cenu zbrusu nové hry dostanete jen lehce vylepšený druhý díl s pár novými vychytávkami a šestihodinovou kampaní.

V dnešní době to vydá na jedno slušné DLC (downloadable content, tedy stahovatelný obsah) a pokud jste ještě neprodali starou PlayStation 3, nevidím důvod proč do LBP investovat znova.

Samozřejmě musíme myslet na spoustu nových hráčů, kteří si konzoli pořídili až s novou generací. Minimum povrchních změn je proto moc nepálí a ze hry budou nadšení. Dostávám se tak do poměrně schizofrenní situace, kdy přes veškeré zklamání hru jednoznačně doporučím. Prostě proto, že tu jiná podobná není a minimálně do vydání Tearaway ani nebude.

Jedna z nejoblíbenějších modifikací vzdává hold klasickému Street Fighterovi.

Základem je opět tvorba a sdílení vlastních kol, v nichž máte nespočet nástrojů pro editaci, a tak si kromě klasických hopsacích a logických pasáží můžete ve stejné hře vyzkoušet závody, střílečku či příběhovou adventuru.

Je vskutku neuvěřitelné, co dokázali s bohatou paletou nástrojů kreativní lidé vytvořit. Nově připravená Pop-it Academy slouží jako začátečnický tutorial pro tvorbu vlastních levelů, ale sama o sobě příliš zábavná není. Díky možnosti využívat v LBP3 i výtvory z předchozích dvou dílů mají hráči už v první den vydání k dispozici nepřeberné množství obsahu a každým dnem vzniká další a další.

Samozřejmě že drtivá většina takových úrovní je čirá amatérština ve stylu „fanduv prvni labyrint - pokus04“, jejichž smysl zůstává zřejmě utajen i samotným autorům, ale díky přehledným filtrům a zpětné vazbě široké komunity však není nikdy problém najít ty nejlepší, které často převyšují autory nachystanou kampaň.

Kouzelná školka na tripu

Vzhledem ke kvalitě příběhu je nehratelných animací až příliš.

Ne že by tedy kampaň byla špatná, to v žádném případě. Její dokončení vřele doporučuji, již jen pro pochopení těch pár novinek, které třetí díl obsahuje. Tou největší jsou bezesporu tři noví hrdinové, kteří doplňují starého známého sackboye a v něž je možné (a někdy nutné) se během hraní transformovat.

Máme tu čtyřnohou příšerku, která umí rychle běhat, a to i po stěnách, létajícího ptáčka a Toggleho, jenž pružně mění svoji velikost, čehož využijete v řadě připravených hádanek. Stejně tak za zmínku stojí i nové předměty jako „vysavač“ nebo raketové botky, ale dohromady to stejně není nic, co by mělo výraznější dopad na hratelnost, která stále spočívá ve skákání zleva doprava a občasné likvidaci velkého bosse.

Další názor

- Game Informer (8,5/10)

- Videogamer (8/10)

- GameSpot (7/10)

- IGN (6,8/10)

Na cestě opět musíte přetrpět až příliš velké množství bizarních dialogů, vyprávějících zcela nesrozumitelný příběh někde na pomezí pohádek Walta Disneyho a lysohlávkového tripu.

Na nepochopitelnosti zápletky nemění nic ani dabing od „Dr. House“ nebo Stephena Frye, kteří se snaží, seč jim hlasivky stačí. Důležité je, že vás kampaň protáhne dostatečným množstvím různorodých lokací, a tak s výjimkou sáhodlouhých monologů není žádný prostor pro nudu.

Nově připravená Pop-it Academy slouží jako zábavný tutorial pro tvorbu vlastních levelů.

Nejsem člověk, který vyžaduje v každém pokračování zavedené série převratné novinky, když už ne tedy rovnou revoluci, jenže LBP byla vždycky tak trochu jiná hra. Jde spíše o hřišťátko se spoustou hraček, v němž záleží ze všeho nejvíce na vaší fantazii a ochotě si hrát. Jenže třetí díl nenabídl dostatečné zvětšení hřišťátka, ani významné množství nových hraček, a jeho jediné plus tak vidím v přechodu na novou generaci konzolí.

Neznalým hráčům ze srdce doporučuji, ostříleným matadorům však radím počkat na nějakou tu výraznější slevu: nic zásadního jim zatím neuteče.