K experimentu mě dovedl pocit, že hraní na mobilu a tabletu se dostalo v posledních měsících do slepé uličky. Schválně, kolikrát se vám stalo, že jste narazili na zdánlivě parádní hru, jenže zábava zkrachovala na obchodním modelu free 2 play.
Ano, mám na mysli přesně ty hry plné časovačů, u nichž zjistíte, že neexistující herní mechanismus, který by vyžadoval určitou dovednost, nahrazuje prémiová měna a ochota ji utrácet. Nebo jsou herní mechanismy přímo vyladěny na nekonečné utrácení prémiové měny. Je to přitom paradoxní situace: chtějí vaše peníze, ale tváří se jako nejlepší kamarádi, kteří vám tu a tam hodí pár drobků v prémiové měně.
Během března jsem se na měsíc vyzbrojil novější verzí handheldu PS Vita od Sony. Když ze zahraničí dorazila objednaná 64 GB karta, na níž mám aktuálně přes 40 her, experiment mohl začít. Co jsem za ten měsíc vypozoroval? Nebojte, nebudu vás teď přesvědčovat, jak jsem prozřel a že jsou mobilní hry zlo. Výhoda mobilu pořád platí: máte ho neustále u sebe a pro hraní hříček na ukrácení dlouhé chvíle je to ideální platforma.
PS Vita
Měsíc bez hraní na mobilu a tabletu vnímám především jako očistný proces. Možná si vás některé hry zaháčkovaly tím, že pokud se pravidelně vracíte, získáte bonus. V případě on-line her to mohou být války s aliancemi v určitý čas. Nebo jiné věci. Samotného mě překvapilo, že právě tyto hry mi nechybí vůbec. A tím myslím doopravdy vůbec. Chyběly mi tak maximálně seance ve strategii Kingdom Rush a v karetním Hearthstone (který jsem však hrál na počítači).
PS Vita Slim z toho po měsíci prakticky denního používání vyšla jako dobrý společník. Oproti první generaci, kterou jsem loni prodal, je Slim verze kompaktnější a déle vydrží. Že má Slim jen LED namísto původního OLED, mě netrápí.
PS Vita 2000
Vlevo nahoře GameBoy Advance SP od Nintenda (2003), vedle Game & Watch digihra (1981). Vlevo dole UMD disk k PlayStation Portable, vedle PS Vita první generace.
PS Vita a první generace tabletu iPad od Apple
S hrami a přístupem Sony je to jako na houpačce. Loni už to vypadalo, že Sony hodilo Vitu přes palubu, aby pak příjemně překvapilo – naposledy třeba novou hrou OlliOlli 2 v rámci služby PS Plus. A pak zase zklamalo absencí aplikace Spotify, kterou vydalo jen na PlayStation 3 a PlayStation 4. Faktem je, že Vitu dnes drží při životě především nezávislá scéna. Na druhou stranu, cena zařízení klesla na více než přijatelnou mez – za 4 500 korun seženete bundle s pěti hrami. Vydané AAA tituly si pak můžete postupně vyzobat ve slušných slevách. A zábavu máte na měsíce.
PS Vita a telefon iPhone 4 od Apple. Co se velikosti týče, je Vita někde na pomezí telefonu a tabletu.
iPhone, PSP go, PSP, Nintendo DS
První verze Atari Lynx, nad kterým je Gameboy Micro.
Ze čtyřiceti her jsem během měsíce hrál sotva polovinu. Čestnou zmínku zaslouží futuristické závody WipeOut 2048, trochu podceňovaný Sonic Transformed, skatová hra OlliOlli 2, kouzelná hra na hrdiny Child of Light, bojovka Mortal Kombat, on-line akce Helldivers, netradiční akce When Vikings Attack! a trénink mozku Smart As. A to mě ještě čeká celá druhá sezóna Walking Dead a The Wolf Among Us. O zábavu mám, myslím, postaráno.
Gameboy
Gameboy Advance
Nintendo 3DS
Ještě pár poznámek
* Ovládání prostřednictvím dotykových displejů ušlo pořádný kus cesty, například hraní tower defence her na tabletu je z mého pohledu ideální kombinace. Ale i přes veškerý pokrok si asi vždy zahrajete bojovku jako Mortal Kombat raději s hardwarovými tlačítky. A nejen bojovky.
* Od věci není ani příslušnost k ekosystému. Dejme tomu, že máte PlayStation 4. Pokud nejste sváteční hráč, pravděpodobně si platíte službu PS Plus, abyste mohli hrát on-line, získali občas nějakou slevu a samozřejmě si stáhli každý měsíc hru či hry zdarma. V takovém případě může PS Vita dávat smysl, protože zároveň s předplatným, které máte kvůli PlayStation 4, získáte i hry pro Vitu.
* Multimediální funkce. Vitu si kvůli nim nekoupíte, ale když už tu jsou, proč jich nevyužít. Například předchůdce PSP mnozí používali díky kvalitnímu displeji jako PMP, tedy multimediální přehrávač (dlužno dodat, že pouze s neoficiálním firmware). Nejvíc jsem využíval přehrávaní mp3 – stáhl jsem si v původním znění audio-knihu s příběhy Sherlocka Holmese, abych na cestách procvičoval angličtinu. To na telefonu, který mi aktuálně vydrží sotva den, není myslitelné.
PS Vita - internetový prohlížeč je pomalý, jako záloha ok
PS Vita - přehrávač hudby jsem používal
PS Vita - fotky nic moc
Fotoaparát je z dnešního pohledu hrozný, chybí funkce rychlého spuštění, takže čočka poslouží pouze pro hry s rozšířenou realitou (najde se někdo, koho baví?). Kvalita fotek (640×480) také nic moc. Internetový prohlížeč je použitelný, stránky se ovšem vykreslují pomalu. Také mu někdy vadí některé spuštěné aplikace. K dispozici je ještě pár použitelných aplikací, například emailový klient, Facebook a Twitter. Zamrzí, že chybí podpora hudební služby Spotify. Špatné není přehrávání videí, které si musíte nejprve zkonvertovat do správného formátu. Jedno takové jsem si na Vitu nahrál, nikdy jsem ho však nespustil, protože na žádnou delší cestu jsem se nevydal.
Dungeon Keeper (2014)
* Celkově vnímám měsíc bez mobilních her pozitivně, posunul mě zpět k „velkému“ hraní. Asi jsem už staromódní, ale tradiční obchodní model, kdy jednou zaplatíte a dostanete produkt, mi vyhovuje pořád nejvíc. Těžko říci, jestli v mobilním průmyslu obchodní model hraní „zdarma“ alespoň částečně ustoupí, jak tvrdí někteří analytici. Zatím tomu nic nenasvědčuje. Ostatně podívejme se na výstavní skříň aplikačních portálů. Jsme odsouzeni k hledání ztracených perel v moři bahna. Nebo dáte šanci dedikovaným zařízením jako PS Vita či Nintendo 3DS, které i po pár letech ukazují, že hrubý výpočetní výkon není důležitý?
Zajímal by mě váš pohled na téma telefon a tablet vs. dedikované přenosné herní zařízení.
