Čtyři hlavní strategie rozebral nezávislý vývojář Scott Brodie, který výhody a nevýhody popsal pro server GamesIndustry.biz. První strategie pracuje s taktikou vysoké ceny a častých slev. Druhá s nastavením reálné ceny a jen minimem slevových akcí, třetí s nízkou cenovkou a čtvrtá s předběžným přístupem a postupně se zvyšujícími náklady na nákup titulu.
Vysoká cena a časté slevy: Taktika pracuje s existencí skupiny, která ráda zkouší věci jako první a je ochotná si za to připlatit (early adopters). Po vydání se pak cena snižuje prostřednictvím slev, čímž vývojáři titul dostanou i do rukou dalších lidí.
Nevýhodou je, že tím mohou poškozovat vztah právě s early adopters. Výhodou jsou naopak výrazné slevy, při kterých stále vydělají obstojné množství peněz.
Férová cena, téměř žádné slevy: V tomto případě za hru žádáte částku úměrnou její hodnotě. Na slevové akce pak kývnete teprve v pokročilém stádiu životního cyklu produktu. U zákazníků si tak vytváříte důvěru a nemůžete je slevami urazit. Ve výsledku pak můžete počítat i s pozitivnějšími uživatelskými recenzemi.
Nízká cenovka: Titul je od začátku dostupný za lidovou cenu, finance tak přestávají být významným rozhodovacím faktorem před instalací hry. Máte proto šanci vytvořit větší hráčskou základnu a povědomí o povedeném projektu se může šířit šeptandou.
Vede to také k pozitivním recenzím, které chválí poměr výkon/cena. V krátkodobém horizontu však vyděláte méně, hráči mohou pochybovat o kvalitě hry a slevové akce představují problém.
Předběžný přístup a postupné zvyšování ceny: Komunita je zainteresovaná v kvalitě výsledného produktu, což vede ke konstruktivní kritice.
Hra se zpočátku prodává lépe díky vědomí, že cena poroste. Kvůli nižší úvodní ceně však můžete obětovat část příjmů a finální verze se může dočkat zdrcující kritiky, pokud nenaplní očekávání vytvořená během předběžného přístupu.
A jaké jsou vaše zkušenosti s cenami her? Máte pocit, že vás výše popsané strategie nějakým způsobem ovlivňují?
