Trilogie Dark Souls (a její duchovní předchůdce Demon ́s Souls) se pyšní pověstí extrémně náročné (i když obvykle férové) série. Jde o hry pro ty, kteří mají pevné nervy a vysokou hladinu trpělivosti.
Málokdo asi bude protestovat proti tvrzení, že zmíněná videoherní série je na dnešní poměry překvapivě náročná. Ale světe div se, existují i tituly, u kterých se budete rozčilovat ještě mnohem častěji a budete mít chuť umlátit tvůrce ovladačem.
Podívejme se na pětici her, které nám daly zabrat ještě o něco víc než Dark Souls. Zřejmě vás nepřekvapí, že jde o projekty, které už nejsou nejmladší. V „dávných“ dobách se prostě tvůrci s hráči vůbec nemazlili a nevadilo jim, že před monitorem či obrazovkou potí krev.
Contra (1987)
Zběsilá střílečka Contra se objevila v roce 1987 na automatech a následně se rozšířila na další platformy. A hráči si ji velmi rychle zamilovali, především díky možnosti kooperativní hry a na svou dobu epickým vizuálům. Ale nejen to. Contra se stalo legendárním i díky obtížnosti.
Server IGN označil Contra za „Toughest Game to Beat“ (nejobtížnější hra ke zdolání). Ne nadarmo. Pokud máte s Contra zkušenosti, jistě potvrdíte, že zdolat tuhle záležitost je dvakrát těžší než dostat doktorát na Fakultě aplikovaných věd. Uspět ve hře, kde máte velmi omezené množství životů a klidně vás zabije jedna rána, není vůbec snadné. Traduje se, že titul stál u zrodu popularity cheatů, protože bez nich to prostě někteří (nebo spíše většina) nezvládli. Mimochodem, ani následující díly rozhodně nebyly procházkou růžovým sadem.
Ghosts ́n Goblins (1985)
Dva roky předtím, než hráči začali mlátit hlavou do zdi u Contra, se zrodil titul, který je často označován za jednu z nejtěžších her, které kdy spatřily světlo videoherního světa. Příběh byl velmi prostý (rytíř musí zachránit princeznu ze spárů zloducha), ale o zápletku nebyl čas se zajímat.
Při hraní musel člověk věnovat všechnu energii tomu, aby nezešílel. Drsní protivníci, ještě drsnější časový limit, brutální finální boss a jako třešinka na dortu fakt, že jste hru museli projít dvakrát, abyste ji oficiálně dokončili. Capcom rozhodně věděl, jak dát hráčům pořádně zabrat.
Battletoads (1991)
Ani na počátku devadesátých let minulého století nebyli hráči zrovna šetřeni. Hlavně ti, kteří se rozhodli vyzkoušet si akci Battletoads na konzoli NES. Netrvalo dlouho a Battletoads si vydobyl pověst jedné z nejlepších, ale také nejtěžších her pro tuhle platformu. Jednoduše řečeno, pokud neměl člověk bezchybné reflexy a pořádnou porci štěstí, pak mu u Battletoads hrozil kolaps.
Battletoads
A to jak u střetů s protivníky, tak například během úrovní, ve kterých jste využívali dopravní prostředky. Tohle je prostě záležitost jen pro ty nejlepší z nejlepších, kterým nevadí si občas vzteky pobrečet (hlavně u neblaze proslulé úrovně Turbo Tunnel).
Ninja Gaiden Black (2005)
Je těžké vybrat hru ze série Ninja Gaiden, která by se dala označit za nejtěžší. Spousta z nich je extrémně obtížná. Ale nakonec jsme se rozhodli udělit pomyslnou korunu Ninja Gaiden Black (dobová recenze na Bonuswebu), tedy rozšířené edici původního Ninja Gaiden z roku 2004. Ta oproti originálu nabízela další obsah a dva nové stupně obtížnosti. „Lehkou“ Ninja Dog a drsnou Master Ninja. A pro ty, kteří se rozhodli zkusit druhou zmíněnou, byla připravena nefalšovaná muka.
Co vůbec dělalo z Ninja Gaiden Black takový oříšek? Řekněme si to takhle, pokud máte dojem, že bossové v Dark Souls jsou tvrdí, tak Ninja Gaiden ani nezkoušejte. Tam vás strážci úrovně odpraví dřív, než řeknete „Dark Souls je pro čajíčky.“ Ale velmi rychle vás zmasakrují i řadoví nepřátelé, takže žádný strach, než dojdete ke strážcům úrovně, už budete na umírání zvyklí.
Discworld (1995)
Adventura může v přehledu působit zvláštně, ale má to svou logiku. Na rozdíl od hry samotné. Ta našla inspiraci u knihy legendárního autora Terryho Pratchetta a jak asi víte, jím vytvořený svět je hodně svérázný. A podobně je na tom herní Discworld, ve kterém některé hádanky jednoduše nedávaly smysl.
Hráč se často dostal do situace, kdy byla jedinou záchranou taktika zvaná „pokus-omyl“ a nezbylo mu, než zkoušet různé předměty a doufat, že mu jeden z nich pomůže posunout se v Discworldu dál. Byl tu ale jeden problém: artefakty bylo často dost těžké najít a hra se zrovna nepřetrhla s tím, aby vám naznačila, kde se skrývají. Neustálé „záseky“ byly denním chlebem a než se člověk dostal do finále, objevila se mu na čele hromada nových vrásek.
Je to za námi, pět projektů, na které vzpomínáme s láskou, ale současně si vybavujeme, kolik šedivých vlasů nám u nich přibylo. A co vy, jaká byla nejnáročnější hra, kterou jste vyzkoušeli?
