Atari v roce 2014 vstalo z mrtvých a jeho nová politika je prostá. Vydavatelství se snaží parazitovat na klasických značkách, pro které vytváří nízkorozpočtová pokračování. Loni tak vyšla katastrofa jménem RollerCoaster Tycoon World, přeloni pak právě zmiňovaný Alone in the Dark: Illumination.
Co jsou nejhorší hry všech dob?Nejhorší hry všech dob jsou naším zpětným pohledem na nejhůře hodnocené tituly podle agregátoru hodnocení Metacritic. Cílem je zjistit, jestli si skutečně zasloužily tak tristní hodnocení. Alone in the Dark: Illumination na Metacriticu získalo skóre 19 %. |
Illumination se pokouší kopírovat zombie akci Left4Dead, výsledek však působí jako Left4Dead po odstranění všech zábavných prvků.
Není proto divu, že se při hraní Illumination stereotyp dostaví poprvé zhruba po dvaceti minutách.
Nehledě na fakt, že rok a tři čtvrtě starý titul již nikdo nehraje. Illumination je přitom především kooperativní akce, kterou ale lze procházet i v jednom.
Celý titul se nese v duchu béčkové produkce. Očekávat tak můžete lehce podprůměrnou grafiku, prkenné animace a především nepočitatelně technických chyb. Hra nám opakovaně zamrzala a dohrát alespoň jednu úroveň byla výzva v tom nejhorším smyslu slova.
Označení hloupá umělá inteligence by byla urážkou pro řadu dalších her s bídně naprogramovanými protivníky. V Alone in the Dark: Illumination jsou nepřátelé totiž naprosto imbecilní. Stává se proto, že protivník stojí ve dveřích, hledí přímo na vaši postavu a ani po spršce kulek se nehne z místa.
Za nepřítelem pak nervózně přešlapuje armáda monster, která na vás útočit chce. Ale ten jeden lenoch je nepustí.
Dojem ze hry nevylepšuje ani poněkud neohrabaná kamera. Ta by však mohla záměrně odkazovat na první Resident Evil, kde právě ovládání bylo úmyslnou součástí obtížnosti.
Chybí cokoliv pozitivního
Illumination nemá nic společného se značkou Alone in the Dark a není ani příliš dobrou hrou samo o sobě. Základní koncept přitom působí zajímavě. Bojujete s odolnými monstry, která při vylákání do záře intenzivních světel padnou jen po několika málo kulkách.
Jenže výsledek táhne k zemi právě bídná inteligence nepřátel, ale i jejich malá rozmanitost. V Left4Dead jste kromě extrémně agresivních základních zombíků bojovali i s řadou speciálních typů nepřátel a pochopitelně i s bossy.
Zde jsou základními nepřáteli pomalí jedinci, kterým je jednoduché utéci. A nejlepší taktika pro průchod misí tak spočívá ve snaze vyhnout se co největšímu počtu soubojů.
Akci má ozvláštnit volba jedné ze čtyř postav. Každá disponuje jinou výbavou a schopnostmi. K dispozici je například lovec Theodore Carnby, který má být synem hlavní postavy z prvního dílu Alone in the Dark. A je tak jedním z několika odkazů na předchozí hry.
Volit můžete také čarodějku metající blesky, inženýrku s pastmi a kněze, jenž neléčí. Místo toho však dokáže přivolávat paprsky světla, které vytvářejí exploze. A aby bídná hra byla ještě nudnější, je dovednosti třeba postupně odemykat.
Laciné zpracování se podepsalo i na kvalitě zvukového doprovodu. Přebíjení vaší postavy tak působí, jako by ho prováděl někdo opodál, a to s plastovou hračkou. Některé efekty navíc zjevně pocházejí z filmových bank, tolik populárních ve hrách v 90. letech.
Těžko na Alone in the Dark: Illumination hledat pozitiva. Titul je rychlokvaškou vytvořenou ve snaze vydělat peníze cestou nejmenšího odporu. Hra je proto nezajímavá, nestabilní a servery prázdné. Kdyby vydavatelství Atari zůstalo u ledu, herní svět rozhodně to rozhodně nijak neochudí.
